Jsem pravidelným čtenářem většiny literárních periodik, která u nás ještě vycházejí a nebo jsou v mém okolí k dosažení. Za poslední dva roky jsem se ale ale buď změnil já, nebo mé oblíbené časopisy.
Pominu v tuto chvíli Literární noviny, o který jsem už na těchto stránkách i jinde psal a přejdu rovnou k Tvaru, ve kterém jsem vlastně začínal publikovat. Čtu ho. Celé číslo. Pořád jsem jeho předplatitelem. Ale kde je ta radost, se kterou jsem očekával nová čísla? To opravdu netuším. Nebo tuším… Jestli to ono nebude tím, že Tvar je teď nějak nedovařený a jakoby čím dál veselejší. Jenomže tím všudypřítomným humorem se nedá dostatek kvalitních příspěvků nahradit. Literární časopis by rozhodně neměl být nudný, a tak mám pro tuto aktivitu redakce pochopení.
Spíše mne zaráží jakési stále přibližování Tvaru a Dobré adresy. Třeba jde jenom o můj pocit, ale stejně se mi zdá, že Radima Kopáče, ale i Viki Shocka je v obou dost. A kdyby jenom tam! Radim Kopáč je nesmírně iniciativní a stihne hodně práce, ale přece jenom, méně by někdy bylo více. A myslím, že zrovna toto je názor, který se mnou sdílí více čtenářů.
A tak se dál budu těšit na další čísla Hostu, Aluze a Welesu, protože to jsou časopisy, které mají svůj „ksicht“. Ne, že by Tvar a Dobrá adresa svou tvář neměli, ale už to prostě není to, co to bývalo.

Pokud se chcete setkat se členy redakce časopisu Texty a přátelsky nakloněných redakcí časopisů Weles a Aluze, tak máte možnost. Budeme na festivalu Literární květen 2003, který se pořádá v následujících dnech ve Zlíně. A tak čtvrtek a pátek jsou dny, kdy na nás bude možno narazit. Také si budete moci poslechnout skupinu Ležérne a vleže, která pravidelně doprovází výroční večírky časopisu Texty.
Pokud toužíte po detailním rozpisu, tak tudy >>

…

Program festivalu Literární květen 2003Pokračovat ve čtení »

Včera jsem navštívil večer pořádaný u příležitosti pětileté existence vlastivědné revue Valašsko, které dosud vyšlo deset čísel. Ale ani slavnostní večer nedokázal přilákat na vsetínský zámek tolik lidí, aby zaplnili sál. Byl plný tak ze tří čtvrtin a dost podstatnou část návštěvníků tvořili sami přispěvatelé revue a vystupující. Skutečných návštěvníků nebylo zas tak mnoho. A ve svých takřka třiceti letech jsem byl asi třetím nejmladším účastníkem!
Řeči se zas vedly o slivovici a mluvilo se nářečím, kterým už vlastně nikdo běžně nemluví. Staré provařené kousky. Škoda. Místo ohlednutí jsem očekával spíš pohled do budoucnosti, ale marně. Víceméně zbytečná akce, ze které ale moderátorka večera, Dagmar Misařová z Českého rozlasu jistě vytěží nějaký ten pořad. Co na tom, že moderování akce až zas tak příliš nezvládla. A tak borci už 20 kilometrů za Zlínem nebo Přerovem směrem na západ si zas mohou myslet, že u nás ještě chodíme v kroju, paseme ovce a pod jalovcem pijeme slivovicu.
Takže kdybych seděl doma a psal, tak jsem udělal lépe. A tak jedinou slabou náplastí byla hudba cimbálovky Vsacan a následné posezení v Prostředním šenku.

Možná. Před nějakým časem jsem totiž zaslal Jyxu.cz e-mail s žádostí o indexaci mé domény, protože leží mimo CZ. Potěšilo mne, že Jyxo opravdu nyní mé stránky indexuje.
V e-mailu jsem psal Michalovi Illichovi i následující:
…Nepremyslel jste nad implementaci slovniku synonym, ktery by nabizel alternativy k hledanym vyrazum? Napriklad ze vznikajiciho slovniku projektu OpenOffice (i kdyz ten je zatim hodne maly).
A vida Jyxo už synonyma nabízí. Netvrdím, že je to mou zásluhou, ani že ta myšlenka byla původní, ale snad jsem k tomu aspoň částečně přispěl. Jyxo je, podle mého názoru, v tuto chvíli asi nejlepší tuzemský vyhledávač. Ale Morfeo (bývalý Webfast) mu zdatně šlape na paty a synonyma nabízí taky. Konečně se výrazně zlepšuje práce s češtinou.
Ale jednu výhradu k Jyxu mám. Nabízí vyhledávání e-mailových adres. Funkce sice užitečná, ale i bez ní mám v e-mailové schránce spamu víc než dost.

Podařilo se mi náhodou před několika dny naladit rozhlasovou stanici Proglas. Někdy o víkendu jsem na ní poslouchal pořad věnovaný problematice potratu. V nedávných týdnech hojně diskutovaná otázka, která souvisí s nově navrhovaným zákonem. Netroufal bych si vynucovat svůj názor tak, jak se teď chce pokusit malá skupina lidí. Ať je můj názor na otázku potratů jakýkoliv, neměl bych někomu brát jeho právo volby a rozhodovat za něj.
Ale to není hlavní důvod této zprávy. Při poslechu této jinak kvalitní stanice jsem si opět uvědomil, že ve sdělovacích prostředcích není objektivita možná. Ještě tak teoreticky, v praxi jsem ji nikdy nezažil. A to jsem se jednu dobu jó snažil o její prosazení. Většinou lze nabídnout pouze několik úhlů pohledu.
Bylo by asi podivné, kdyby stanice s křesťanským zázemím potraty schvalovala, a tak jsem názory, které byly blízké Sdružení pro život vcelku chápal. Mám rád totiž média, u kterých vím, na které straně barikády stojí, i když nesouhlasím s argumenty. Toto rádio má prostě svou tvář a je rozpoznatelné.
Vůbec si myslím, že rádia máme v průměru lepší než denní tisk. Vadí mi, že když si koupím dva největší české deníky jednoho německého majitele (Lidové noviny a MF Dnes) v jeden den, tak jejich zprávy jsou velmi podobné, o obrazovém materiálu z jedné databanky ani nemluvě. Takže lapsus, kdy se v posledních dnech návštěvník místo na stránky Lidovek dostal na stránky MF Dnes je už jenom třešničkou na dortíčku, která nikoho ani nepřekvapila. Měla by. Kdo někdy četl některé z velkých zahraničních deníků, tak ví, že noviny i novinařina mohou vypadat jinak. Bylo by snadné toto dávat za vinu pouze novinářům, protože ti se pouze přizpůsobili (nebo museli přizpůsobit) stávajícímu stavu. Bohužel.

Odkazy

• Pooh: Zákaz potratů nic neřeší
• Pooh: Potrat?!

Dnes je málo času, tak aspoň tento odkaz na stránky Českého rozhlasu a na mou recenzi poměrně dobré knihy Milana Exnera – Svatoušek .

• Stránka Miroslava Exnera na stránkách nakladatelství Petrov

Slovo „kvark“ si fyzici vypůjčili z románu Jamese Joyce, kde znamenalo cosi jako „nesmysl“. Aspoň se o tom píše na stránkách Sciencewordu. To mi připomíná, že při čtení tohoto románu jsem už několikrát ustrnul na mrtvém bodě. Ale konečně jsem si vyjasnil svůj vztah k moderní fyzice, k teorii relativity atd. …
Ale ne, román je to úžasný, jenom nemůžete čekat plynulou dějovou linku. Není to snadné čtení.

Odkazy:

• James Joyce: The Brazen Haed (na stránkách projektu The Modern Word)
• Work in Progress: A James Joyce website
• The James Joyce Centre
• James Joyce Portal
  Poznámka: Pokud se chystáte prohlédnout si stránky The Modern Word pomocí Opery, tak si ověřte, zda se prohlížeč identifikuje jako Internet Explorer. Jinak totiž uvidíte pouze chybové hlášení.

Včera proběhlo vyhlášení druhého ročníku cen Magnesia Litera. Snad máme opravdu naději, že vznikne prestižní literární ocenění známé i veřejnosti. Nejvyrovnanější se mi zdála kategorie Poezie, kde ocenění obdržel Vít Slíva za básnickou sbírku Bubnování na sudy (Weles, 2002). Po zásluze. Jeho poslední sbírka je asi opravdu tím nejlepším, co doposud napsal. U sbírek předchozích se ve mně hromadila spousta výhrad, které souvisely především s až přílišnou závislostí na tvorbě Vladimíra Holana. Verše poslední sbírky jsou ale jiné. Posuďte sami:

Vít Slíva
Zpěv kozlů

Bije podzim, těžkými jablky o ze-e-em.
Teď´— slyšíš?… teď… a te-e-eď.
Jako šutry pod pohřebním voze-e-em
hrkají srdce svou odpově-e-eď:

Více než vítr sad za pačesy
popadá nás, kozly, za rohy láska.
Klečíme na předních, v očích dva běsy,
a řetěz u uší třaská.

Bradou nám trhá kozlí zpě-e-ev,
v šourku se varlata vrtí.
Slyšíme při tom píseň svých stře-e-ev,
o tom, jak smrdíme smrtí.

Bože, ó Bože, ó Bože-e-e!
Dej ulehnout v listí s podzime-em.
O šutr nabrus své milostné nože
a vem si nás k sobě, ve-e-e-em!
(Ze sbírky Bubnování na sudy)

Odkazy:

• Magnesia Litera
• Vít Slíva na stránkách Welesu
• Vít Slíva na stránkách Petrova

Před nedávnem byla u nás zprovozněna nová naučná stezka Klenov – Dušná. Mám z ní i nemám radost. Důvod je vlastně jediný: odbočka z ní vede ke Svantovítovým skalám, které byly přece jenom donedávna tak trošku stranou. Skály se jmenují podle slovanského boha Svantovíta, jehož kult prý vrcholil ve 12. století. Na orientační ceduli je sice připsáno, že pohanským bohům se přinášely i lidské oběti, ale nevím o žádných kosterních pozůstatcích v okolí. O tom by mi kamarádi archeologové asi nezapomněli říct. 🙂
Na protějším kopci o něco později stál templářský hrad Freundsberg a ve skalách v okolí jsou, podle pověstí, ukryté poklady zbojníků. Takže i pověsti o propadlém hradu mají jakýsi reálný podklad. Jinak doporučuji knihu Jana Kobzáně O zbojníkoch a o pokladoch, kde je část z těchto pověstí zaznamenána.
V knize Josefa Vašice Eseje a studie ze starší české literatury jsem dokonce narazil na přetištěnou domněnku Františka Stejskala, „že sv. Vít byl zvolen za patrona pražského chrámu, aby tak byla odstraněna úcta modly Svantovíta.“ Co je na této domněnce pravdivého nevím.
Je ale fakt, že o dva kopce dál, na Radhošti stávala dřevěná modla jiného slovanského boha – Radegasta, kterou při svém příchodu na Moravu nechali skácet věrozvěstové Cyril a Metoděj. Proto je docela pravděpodobné, že své jméno mají Svantovítovy skály oprávněně. Ostatně blízké okolí bylo osídleno již v pravěku.

Větší fotografie si můžete prohlédnout, když kliknete na následující odkaz

…

Svantovítovy skályPokračovat ve čtení »