Tak ještě jeden z posledních kousků (když nebudu počítat ta historická). To první transparentní jsem ztratil na autorském čtení v zimě v Ostravě, takže jsem si objednal časně zjara druhé. Koronavirus udělal svoje. Dorazilo po půl roce. Kdyby si ho někdo chtěl objednat, tak za tu dobu zdražilo na dvojnásobek. Ale nemám mu co vytknout. Asi nejlevnější vakuové plnění na trhu, velká kapacita, slušný hrot a pořád za pár korun. A jen tak trochu „inspirováno“ TWSBI VAC 700. Když Čína kopíruje Čínu…
A jedna malá poznámka k zápisníku Lamy. Papír je ok. A6 do kapsy ideální, dvě záložky potěší, kapsa taky. Jen to poutko mohlo být volnější, používám širší pera. A nakonec jsem vyřešil hádanku s perforovanými stránkami určenými k vytrhnutí. Na začátku zápisníku jsem je teda nečekal…
Když dorazilo, vypadala v tu chvíli neznámá značka Broadway Fountain Pen (nebo zde) tak trochu na neuvážený kup. Ale nakonec asi láska. (Když už má to srdíčko.)
Co v takovém vedru, než se snažit aspoň částečně zrestaurovat staré pero do provozuschopného stavu. Cesta ještě není u konce, ale čtrnáctikarátový zlatý hrot je příjemně flexibilní a prostě píše jedna radost.
Značku plnicích per Centropen, případně Koh-i-noor, zdá z dětských školních let snad každý příslušník nejenom mé generace. Tedy pokud nebyl levák, který někdy mohl psát propiskou. Historie českých per je ale mnohem barvitější a bohatší o řadu dalších předválečných a krátce poválečných značek. Nejstarší českou továrnu na ocelová plnicí pera Miro založil v roce 1919 František Pešek v Bohumilicích (okr. Prachatice). V roce 1934 ovdovělá Anna Pešková přijala za společníka firmy Stanislava Hejhala, který provoz modernizoval a rozšířil. Ještě v roce 1949 je 23. 7. otištěn v Rudém právu (!) inzerát na tato pera.
Plnicí pero značky Miro
Tuto továrnu na psací pera pak, jako i další, později převzala též znárodněná společnost Koh-i-noor. A psací potřeby (plnící pera, patentní tužky, pera na tuhý inkoust čtyřbarevné tužky a pera) se v továrně vyráběly až do jejího zrušení v roce 1995.
Takže mít jedno mezi svými není od věci. Je to kus historie. Tento konkrétní model bez označení je menším perem, které má v zavřeném stavu 11 cm a s nasazeným vrškem pak 14 cm. Je tak menší i mezi menšími, víceméně kapesní. Plněno je vnitřním pístovým mechanismem, který i po těch letech funguje. Hladinu pera lze pozorovat v žlutém transparentním okně. A jak píše? No, nic moc úplně hladkého. Že by tento hrot úplně klouzal po papíru tvrdit nebudu. Ale na druhou stranu nic dramatického, psát by se s ním dalo. Ale krom pak pár zkušebních řádků s tím nepočítám. Jako svědka pohnuté české/československé výroby per se ho určitě zbavovat nebudu.
Plnicí pero značky MiroPlnicí pero značky MiroČeská plnicí pera Haro, Derby, Miro, Orlík
Výlet na špičku věže olomoucké radnice v minulém týdnu. Hmm, když jste neměli nebo nemáte rádi výšky, je „skvělé“ se až tam nahoru vyšplhat s foťákem a batohem objektivů. Fotku z dronu jsem nefotil, ale některá ta žlutá tečka bych být mohl. Výhled je tam ale krásný. Jinak zvedání je zdokumentováno, krom moha zpravodajských médií, zde.
Na Vršatec nás letos nepustili, ale i tak se letošní expediční výlet vydařil. Po skvělém pátku skvělá sobota. Do Študlova za třetihorním jantarem a dál do kopců. A trochu kýčovité zarámování Durchem Zdeňka Fránka ve valašské krajině.
