Jedna smutná zpráva z tohoto týdne. Škoda, že jedinou jeho vydanou knihou zůstává jen ta, kterou jsme společně dali dohromady pro soláňskou edici (foto ze křtu). Přitom záběrů by bylo na několik dalších. A to nejenom valašské krajiny, které se věnoval nejvíc. Stačí si vzpomenout na jeho retrospektivní výstavy sahající až do šedesátých let. Bylo se od něj pořád co učit. Nejenom od fotografa. Vzpomínám nad setkání nad fotkami, nad výběry, na naši společnou návštěvu tiskárny, kdy jsem si uvědomil, jak rozdílné má naše digitální generace zkušenosti, co všechno užitečné a praktické jsme zapomněli a o co se bez mezigeneračních setkávání ochuzujeme. Zas jedno prázdné místo.

Zemřel fotograf valašské krajiny Zdeněk Hartinger