Znepokojující kniha, u které jsem si klad otázku proč ji vůbec autor napsal a jestli mi stálo za to ji přečíst. Důvod, proč jsem tuhle knihu, vydanou nakladatelstvím Protimluv, přečetl já je ale jasný. Protože ji přeložil můj kamarád Tomáš Vašut. A jako obvykle dobře. Navíc jazyk je pro tuto knihu důležitý a právě na něm stojí a padá vztah k této knize. Takže aspoň pro mne byla otázka vyřešena. Ale měl by si ji pořídit a přečíst i někdo jiný? Tak s odpovědí na tuto otázku váhám. Když vyšla v Maďarsku, tak vyvolala rozporuplné reakce. Nedivím se. Chaotický příběh mladíka, který se rozejde sám se sebou i světem a nakonec zavraždí svou dívku. Jediný záznam na Goodreaders tak nějak odpovídá i mému rozpoložení „Deset stránek boží. Zbytek??? opakující se shit.“. Pokud to shrnu v krátkosti za sebe: s knihou jsem se minul a těch deset stránek to pro mne nezachránilo. Ale pokud si chcete přečíst úryvek nebo srovnat jiný český překlad z této prózy, tak je zde překlad Marty Pató na portálu iLiteratura.

Největší naděje však budí čím díl reálnější možnost použití takzvané umělé hibernace, tj. přivedení organismu do stavu připomínajícího zimní spánek zvířat. (Je ho možno dosáhnout některými léky a ochlazováním těla.) Látková přeměna za hibernace značně klesá, ba téměř se zastavuje, za příhodných podmínek by tedy mohl být člověk umělou hibernací třeba i na řadu let „konzervován“ a ve vhodném okamžiku zase „probuzen“ k normálnímu životu.
Tak vypadají perspektivy prodlužování života ve věku kosmických výzkumů. Nedaleká budoucnost jistě ukáže, do jaké míry jsou uskutečnitelné.

(Vydalo Státní zdravotnické nakladatelství 1967)