Zákoutí s poctivě odvedenou prací
psáno pro Host 3/2011
Jsou projekty, které stojí tak trochu stranou pozornosti a které oceníme, až když se nám před očima pohotově objeví s porcí námi požadovaných informací. A nejenom těch rychlých, náhodně vytržených z kontextu. Jedním z takových projektů, který je tak trochu „one man show“, ale je za ním vidět spousta mravenčí práce, je Slovník českých nakladatelství 1849-1949 Aleše Zacha. Jak mohou návštěvníci stránek pozorovat, slovník je průběžně doplňován a zpřesňován. Autor slovníku je znám nejen svými publikacemi Kniha a český exil 1949-1990, Stopami pražských nakladatelských domů nebo Nakladatelské Kladno, ale i celou řadou článků a studií věnovaných nakladatelskému prostředí a svým působením v Ústavu pro českou literaturu AV ČR.
Slovník obsahuje vše, na co jsme zvyklí, dokonce i loga nakladatelství. Nenapadá mne, co bych mohl vytknout. A tak nás může jen mrzet, že slovník pokrývá „pouze“ periodu jednoho století. A také trochu to, že česká literatura se nemůžeme pochlubit takovou výjimečnou perlou, jakou je Cambridge University Press, které bylo založeno roku 1534 dekretem Jindřicha VIII. a bývá často uváděno jako nejstarší nepřetržitě fungující nakladatelství na světě. Jeho historii je ostatně věnována samostatná kniha. To oxfordský rival Oxford University Press je přece jen o půl století mladší. Založeno bylo „až“ roku 1586. Snad i proto se všude uvádí, že první kniha v Oxfordu byla vytištěna již v roce 1478.
Zachův rozsáhlý projekt je ojedinělý i tím, že doposud neexistuje jeho papírový protějšek. Nicméně autor předpokládá, že pokud se mu podaří slovník připravit ke knižnímu vydání, bude vydán v pražském nakladatelství Libri. Nezbývá než mu držet palce, byl by to vhodný doplněk Lexikonu české literatury, na jehož vzniku se tento badatel ostatně podílel.
Zákoutí s poctivě odvedenou prací Read More »
Minulý týden byl na úlovky bohatý podobně jako ty předchozí a nových knih se sešlo hned několik. Jednou z nich je i mnou očekávaná nová kniha Knihy a typografie 
Snad každá knihovna ukrývá svazky, které zůstávají nepřečteny a které oči při výběru schválně míjí. V té mé takových není mnoho, ale najdou se. Dlouhou dobu mezi ně patřila kniha Natašin šátek. Tlustý svazek (576 stran), který vyšel již v roce 2004 v nakladatelství BETA Dobrovský, na nepříliš kvalitním papíru s podtitulem Kulturní historie Ruska, jsem držel v ruce mnohokrát a opakovaně odkládal. Ale nakonec jsem se na podzim do něj začetl a musím konstatovat, že je to pro mne jedno z nejpříjemnějších čtenářských překvapení poslední doby.
