[pak] Poznámkový blok Pavla Kotrly

28. 02. 2005

Kdo je autorem následujících veršů? (78)

Tak i dnes, byť o něco později, je tu otázka: Kdo je autorem následující básně?

Mám rád

Telefonní seznam jmen nenosím v hlavě
mám rád obyčejné věci
cvrčka v trávě
pomalovaný hliněný džbán
zázračnost řeči
kruhy na vodě pád kamene
a rudý jazyk plamene

V protokolu se nevyznám
v titulaturách a poctách
Mám rád co má váhu
co má barvu a není bez obsahu
křemene železa a mědi
jazyk bez cukru a octa
nevyhýbavé odpovědi

Neúčtuji má dáti dal
překračuji s námahou kopce
mám rád zlaté dukáty
podbělů co ústa otvírají klíčem
jantar slunce zrající v perlorodce
a teplou ruku která ti
pohladí mlčky čerstvé rány bičem

27. 02. 2005

STAŘÍ DOBŘÍ: Eugenio Montale (LXXIV.)

Italský básník (* 12. 10. 1896, † 12. 9. 1981), držitel Nobelovy ceny (1975), také literární a hudební kritik. Představitel tzv. hermetické poezie.

VÍŠ TO: MUSÍM TĚ ZTRATIT ZAS A NEMOHU

Víš to: musím tě ztratit zas a nemohu.
Jako ta rána do živého jitří
mne vše, čeho se dotknu, každý výkřik
ba i ten slaný dech, jež stoupá k chřípí
od mol a třísní jaro
janovské Sottoripy.

Krajina želez, lesy ráhnoví
v poprašku soumraku.
Dlouhý vřes z dálky, drásá trýzní vleklou
jak nehty sklo. Znamení hledám, smyté,
jedinou stopu po tobě z té lásky,
vryp.
    A je tu mé peklo.

přeložil Vladimír Mikeš

26. 02. 2005

Literární noviny opouštějí redaktoři

Via Mediář ( http://www.mediar.cz/www/index.php?pid=1&id=1749) M&M ( http://mam.ihned.cz/1-10000115-15711680-101000_d-60 ).
Aneb všemi oblíbený Jakub Patočka.

Tak trochu jiné pohlednice

Získal jsem cyklus šesti netradičních pohlednic, které ve své edici jedna báseň vydalo občanské sdružení Weles. Ve sličné grafické úpravě jsou zde prezentovány básně začínajících autorů, kteří jsou spjati s Brnem. Nevím, zda na všech místech, ale alespoň na Vsetíně byly distribuovány mezi návštěvníky besedy s bývalým šéfredaktorem časopisu Weles a básníkem Vojtěchem Kučerou zdarma. Jsem rád, že na tento počin, mohu upozornit a doufám, že edice se bude nadále rozrůstat.

23. 02. 2005

Andrej Arko: Počestné příběhy

Tak se mi do rukou dostala první kniha nového nakladatelství Marek Turňa z nepříliš vzdáleného Zlína, kterou jsou Počestné příběhy slovinského spisovatele a překladatele Andreje Arka (1947) v překladech Františka Benharta a Kateřiny Literové. Jedná se o příběhy, které se mi líbily svou zdánlivou jednoduchostí a klasickou pointou, a tak si dovoluji knihu doporučit vaši pozornosti. Rozhodně stojí za přečtení. Po Andreji Blatnikovi je to další ze současných prozaiků této nepříliš rozsáhlé, ale blízké a zajímavé literatury, se kterým stojí zato se seznámit.
Tak ať se novému nakladatelství daří!

Kde koupit?
Něco o knize
Člen skupiny Drewo a srd

21. 02. 2005

Kdo je autorem následujících veršů? (77)

Opět pravidelná pondělní otázka.

Pouť k černé Madoně na Loretu

Kterýpak básník není negrem?
(Marina Cvětajevová)

K tobě teď s prosbou jdu,
má černá Matko z Lorety,
neboť jsem černý jako ty
a z určitého pohledu
jsem negr
od hlavy až po paty,
dle jistých náhledů
jsem negr,
negr proklatý,
a tak jdu s prosbou,
abych zbledl.

To se ví, zbledl
jsem v zorném úhlu těchhle pohledů,
v úhlu těch předpotopních náhledů,
jinak se ovšem černat chci,
jak nejlíp dovedu.

A když jsem vzhlédl
tam v Sancta case
k Madoniným rtům,
myslím, zašeptala: Si,
žij synu ve své kráse
a černej do krásy,
jen nechtěj vypadat jak lilium.

20. 02. 2005

STAŘÍ DOBŘÍ: Gabriela Mistralová (LXXIII.)

Chilská básnířka (7. 4. 1889, † 10. 1. 1957), držitelka Nobelovy ceny (1945). Autorka milostné poezie a veršů pro děti.

CIZINKA

Má v řeči něco ze svých krutých moří
a z bůhvíjakých řas a divných písčin;
modlí se k bohu bez míry a tíže,
letitá, věkem odumírající.
Odcizila nám sad, jak nasázela
v něm kaktusů a bodlinatých bylin,
a vydechujíc dusivý dech pouště,
z lásek a vášní, jež ji vybílily,
nepoví nic, a kdyby pověděla,
z map cizí hvězdy by nám dala čísti.
Ať bude s námi osmdesát roků,
vždy jak by přišla právě v tuto chvíli
a z její řeči jenom němé tváře
snad pochopí to sténání a svisty.
A pak, až najednou umře mezi námi,
té noci, v níž se dobolí svých trýzní,
jen osud bude míti za podhlavník
a na něm smrt, mlčenlivou a cizí.

přeložil Lumír Čivrný

19. 02. 2005

Syntax! Syntax!

Jeden z rozšířených nástrojů pro blogování - WordPress - má na svých stránkách heslo “Code is Poetry!”. Kód je poezie. Asi ano. Musím s tím souhlasit, autor dobře napsaného kódu může zažívat pocit podobný estetické uspokojení, jako autor dobře napsané básně, nebo prozaického textu. Umělecký přínos tu sice není žádný, ale to přece není důležité. Sám znám ten stav, kdy neuspokojivě řazená slova vyvolávají podobnou nervozitu, jako chyby ve zdrojovém kódu. Chyby v syntaxi mi vadí u jazyka normálního i u těch skriptovacích. A tak, byť se mi do toho nechtělo, protože proč vrtat do fungujícího, jsem se rozhodl nakonec trochu překopat skript CnCat, který používám pro Potápěče tak, aby produkoval syntakticky správný kód, pro technokraty: validní. Souboj jsem nakonec vyhrál a upravený skript poslal autorům, třeba to použijí. A já se s klidným srdcem zase můžu věnovat literatuře. :) Právě doháním rest a čtu knihu Harolda Blooma - Kánon západní literatury (Prostor, 2000).

Klíčová slova: Mluvnice češtiny 3

17. 02. 2005

Co bude v Textech 36

Tak to vypadá, že devátý ročník časopisu dokončíme. A dokonce i v předsevzatém termínu, to je před kalendářním koncem zimy.
V čísle tak najdete například povídku Jany Oborné, poznámky a recenzi Martina Škabrahy, překlady Miljenko Jergoviće a Miljurky Vukadinoviće, slibovaný rozhovor s Marií Šťastnou, nějaké recenze a comics Michala Jareše. A také básně Yvety Shanfeldové, Jiřího Korbele. Obzvlášť si dovolujeme upozornit na verše z pozůstalosti olomouckého bohéma Leo Hrudy. 

15. 02. 2005

Pomsta Oleksy Dovbuše

Tak jsem před nedávnem za několik piv získal výbornou knížku ukrajinských pohádek Pomsta Oleksy Dovbuše, kterou vydalo nakladatelství Argo. Původně jsem ji chtěl k Vánocům, ale ten drobný skluz vynahradila cena. :)
Při čtení jsem si vzpomněl na Diamantovou sekeru, sbírku baltských pohádek, která se nám stálým pročítáním úplně rozpadla a kterou jsem měl raději než ruskou Krásu nesmírnou.
Vzhledem k mému nachlazení, které jsem včera tak pěkně získal, když jsem byl přednášet o literatuře, mám velkou šanci, že pohádky dneska v posteli konečně dočtu.

14. 02. 2005

Kdo je autorem následujících veršů? (76)

Po víkendových oblevách vypadá krajina nějak posmutněle. Tak aspoň jednu veselou. :) Kdopak nám ji napsal?

* * *

Znám jednu ženu
scházíme spolu pod Bulovku
do libeňského přístavu
kde jsou remorkéry
na krátkém úvazu
nemám svůj byt

beru ji za ruku
kličkuje mezi loužemi
už měsíc ji dobývám
mlčí a tím ve mně nechává
zrát pocit
že jsme si tak podobni

budu ji nenávidět
kopat do hromady svršků
který vyházela ze skčíně
ještě to nevíme

ještě nevíme
že budeme mít skříň
a ty hadry neví
že v ní budou
než mi skříň
odveze

13. 02. 2005

STAŘÍ DOBŘÍ: Zygmunt Krasiński (LXXII.)

Knihy ze Salonní bibliotéhy J. Otty patří k těm věkově nejstarším v mé knihovně. Kniha Zygmunta Krasińského (* 19. 2. 1812, † 23. 2. 1859), ze které je dnešní ukázka, je z roku 1880. Rudá plátěná obálka na hřbetě dosud nevybledla, papír se neláme. Uměli staří pánové dělat knihy! I po letech je radost je brát do ruky, bez obav, že se rozpadnou a žloutnoucí papír, že se zlomí při pouhém doteku. A tak přijměte malou ukázkou z díla tohoto romantického básníka a prozaika.

Kde klid?

Tak se bouře s bouří snoubí
stálé tůní blesků v spěchu,
bez přístavu, bez oddechu -
až se sřítím v černou hloubi!

Kolikrát jsem v ryku, víru
k výši smutné zvedl zraky,
abych hledal hvězdy míru -
co jsem spatřil? pouze mraky!

„Hle, již ticho, vítr dřímá - ”
sotva chtěl jsem říci sobě,
ihned z bouře hlas mi hřímá:
„Klidu není nežli v hrobě!“

A tak stále, vezdy, všude
od kolébky bouře letí
do rakve až nepaměti,
troskou v srdci zmítat bude!

Až se všecko sřítí v jeku,
zhyne, a jen vztekuplná
na skále spát bude vlna
  jako obraz věků

Řím, v listopadu 1840

přeložil František Kvapil

11. 02. 2005

100 let od narození Zdeňka Buriana

Dnes je to 100 let, co se v nedaleké Kopřivnici (11. 2. 1905) narodil slavný ilustrátor knih Zdeněk Burian. Povětšinou máme jeho jméno spojeno s ilustracemi knih Eduarda Štorcha.
Všem doporučuji návštěvu Muzeum Zdeňka Buriana ve Štramberku, kde jsou k vidění i méně známé knižní obálky a práce. Muzeum není sice největší, ale je milé a útulné. Navíc na štramberském náměstí je i městské muzeum. 

10. 02. 2005

Časopisecká hlídka v únoru

Už tu dlouho nebyla. Na časopisy jsem ale nezanevřel.
S pravidelnou roční periodou k nám přibyl nový Labyrint (všiml si i AKb@large). Tentokrát je věnován utopiím. Celkem jsem si početl, ale nejvíc se mi stejně líbily přetištěné původní ilustrace k Neználkovi. Fotografie stárnoucím dvojčat na obálce, mne akorát znervózňovala.
A je tu i únorová Dobrá adresa (povšiml si i Malý čtenář). I zde začíná publikovat postupně řada známých, tak z posledního čísla zmiňme aspoň povídku Dana Rušara, kterého dobře známe z Textů. Pro chystané číslo ostatně vedl rozhovor s Marií Šťastnou.
Také se na pultech potuluje poslední číslo Welesu, ve kterém mne zaujalo vyprávění Bogdana Trojaka o jednom kulovém blesku. Ale nejenom to. 

09. 02. 2005

Vsetínský zámek

Dokud je kolem ten sníh.