29. 03. 2005
Aluze.cz
Zaktualizoval jsem stránky Aluze. Nově si můžete poslechnout ukázku recitace Lubora Kasala, nahlédnete do obsahu nového čísla.
Zaktualizoval jsem stránky Aluze. Nově si můžete poslechnout ukázku recitace Lubora Kasala, nahlédnete do obsahu nového čísla.
Tak i o velikonočním pondělí je tu pro ty, co přežili, pravidelná hádanka. Tentokrát je se sbírky českého autora, kterou nemám, ale kterou bych chtěl. Takže: Kdopak je autorem?
A ještě malá poznámka, v pátek nastupuji do nového zaměstnání, takže prodlevy mezi mými reakcemi v následujících dnech a pravděpodobně i týdnech budou mít větší rozestupy.
* * *
Padá hvězda
vosím hnízdem
polehoučku
kolem očí do úst
jizva za rty
plná světla
zase mizí
to nic, to přejde
tenká blanka světla
nakřáplá
tlačí na víčka
dech se láme
hvězda naruby
naráží na zuby
až ji spolknu
sklouzne dolů
zrána znovu
očima ušima střemhlav ven
Anglický básník (3. 4. 1593 - 1. 3. 1633)
http://en.wikipedia.org/wiki/George_Herbert
VELIKONOCE
Vzhůru, mé srdce: Pan dnes z mrtvých vstal;
nuž, chval Jej, chval!
On vzal tě za ruku: ty také již
s ním stoupat smíš;
a jako jeho smrt v prach vyprahla tě,
tak jeho život dá ti dozrát v zlatě.
Vzbuď se, má loutno: hlas tvůj líbezný
ať dobře zní!
Kříž všemu dřevu jeho jménem teď
dal zazvučet;
napjaté šlachy naučily struny,
jak správně oslavit den divuplný.
Kéž, srdce s loutnou, síly spojíte
dnes k písni té;
a ježto každá píseň nábožná
tři hlasy má,
blažený duch nechť vstoupí v nápěv sladký
a opraví tak vaše nedostatky.
Tvou cestu květy pokryl jsem,
snítkami kvetoucími;
a Ty jsi povstal s rozbřeskem,
své dary nechal jsi mi.
Když slunce lije jitřní třpyt
a vůni po azuru,
marně by chtělo soupeřit
s Tvou strmou cestou vzhůru.
Ač mnoho sluncí svítí nám,
kolik je dní jak dnešní?
Řekneš-li tři sta, je to klam;
jeden; a den je věčný.
Přeložil Jiří Pelán
Voda je zatím pouze z roztátého sněhu, ale už brzy se začne napouštět :)
Velká fotografie je v pokračování.
Taková malá hádanka. Víte, kde to je?
Tak dneska jedna těžká. Myslím, že hodně. Uvidíme. Autorem je Čech, báseň vyšla knižně. Tak, kdo je autorem?
MALÁ NOČNÍ
Rozhněvat ticho
(mžitky svíce)
Adam si sáhl na žebra
Ty posbíráš vše do krabice:
Je půlnoc
Už se nežebrá
Dnešek je zasvěcen poezii. Podobnosti na Unesco.org
Vlastním jménem Isaac Lang (* 29. 3. 1891 - † 27. 2. 1950), autor patřící francouzské i německé literatuře, expresionista, surrealista, světoobčan.
NYMFA A KENTAUR
Jsi nymfa jež uprchla z břízek
U tvých zlatých nohou se sebevraždí psi
A hvězdy se rozpouštějí v tvých očích
Z časů kdy tekly řeky
Poslední kentaur
Jedu po koni po avenue de l´Opéra
Seskakuji na všechny čtyři
Řežu se vedví
A na prahu tvého ztraceného lesa ti nabízím
Svůj krvácející trup
z francouzštiny přeložil Adolf Kroupa
Po včerejším a dnešním odpoledni, kdy jsem si hrál na zedníka, musím konstatovat, že bych touto prací asi, přinenejmenším ne jako samostatná jednotka, mnoho nevydělal. Cca 1 m2 omítky prostě není nejvíc. Trochu mne utěšuje, že jako podavač jsem přece jenom výkonnější.
Až dnes jsem si uvědomil, že už bloguju třetí rok. Začal jsem v březnu 2003. Jak nedávno řekl můj kamarád Tečka, tak nečekal, že mi to vydrží tak dlouho. No, ani já ne.
Ano, mé průběžné výhrady k tomuto periodiku asi znáte. A tak se divíte, proč vyzývám k takovémuto neuváženému činu. Důvod je zcela jednoduchý. Uvidíte, že Literární noviny lze dělat i bez literatury. Číslo 11/2005 je už opravdu jen kulturně-politický týdeník. Navíc se typografie úvodní strany o poznání zhoršila. Prostě takové číslo, které si ve svém archivu ponechám pouze jako raritu.
Narazil jsem na zajímavý projekt MiniApache pro Windows NT a vyšší, který zaujme především svou velikostí. Samotný: 289KB; s PHP: 925KB. Pro testování funkčnosti scriptů dostačující.
Jinak mám ale nainstalován Wamp5, který mým účelům plně postačuje. Pro lokální testování nejnovější verze prostě nepotřebuju.
Protože jsme v sobotu shazovali stoleté dubisko, tak si dneska dáme jednu tematickou. Kdopak je tedy autorem?
VYRUBANÝ LES
Mé srdce porubaný les
Mýtina vykotlaných pařezů
světélkujících na úpatí noci
Kde jsou mé krásné stromy
hučící snové mládí
s korunami u nebes?
Postínány dole u země
Kořeny však svými pařáty
zpola v hlíně zpola vyčnělé
když v zemi zarůst nemohly
se drží křečovitě rozpjaty
Mé srdce vyrubaný les
Pokácený hájek zpívajících žen
Mé srdce rozervaná průrva
ale u propasti zlatý kvítek
a v hlubinách pod skalami
říční něha klokotá
V dnešní nedělní chvilce poezie si připomeneme známého prozaika (* 28. 3. 1914 - † 3. 2. 1997), který nezapomínal ani na poezii. Třeba ji četl i J. H. Krchovský.
ZDRAVÍ A KRÁSE VSTŘÍC KOSMETIKOU ELIDA
Buďte pak potom statečni a plni snění,
když na všech místech sem táhne smrt a chlad,
jak mozek sám, který, jsa zcela rozštěpený,
na všechny strany střídá protiklad,
že není, kde se zachytiti a není více hvězd
a lásky není, ani luny brunátné za stmívání
a ani hovor milostný a skřípot písku cest.
Jen jídlo, šaty, soulož, práce. A zívání,
co dělati než nadejde čas jíti spát,
jen prchlý pohled v zrcadle, tak jako vrah,
když na mrtvolu v prostěradle pohlédne.
A básník, který dostal úkol život hlídat
a v lásce bdít, směje se idiotsky u vrat
a chlastá z lahve. Je půlnoc nebo poledne?