Nedaří se mi připojit na ftp našeho časopisu Texty, ale protože jsem o ně upomínán, tak dočasně je dám dočasně k sobě. Na kvalitě fotek se podepsal cigaretový kouř, špatné osvětlení, slabý blesk, alkohol atd. :) Ale jako dokument podařeného večera poslouží docela dobře. A zde si je můžete prohlédnout. (aktualizováno, už na webu Textů)
Ta tam je doba, kdy byl antikvariát ve Valašském Meziříčí, v Rožnově pod Radhoštěm a dva byly na Vsetíně. Vypadá to, že vsetínská knihovna se bude brzy stěhovat do bývalého sídla KSČ. Ještě víc se tak oživí zrekonstruované Dolní náměstí, přibude místa pro knihy, ale antikvariát, ten prozatím asi nebude. Škoda, je poměrně levný a hlavně je posledním v blízkém okolí.
Nakladatelství Argo zveřejnilo jako vánoční dárek na svých stránkách povídky Dana Browna a Paolo Coelha.
Některým z vás na stránkách chyběla poezie, která se tu vyskytovala ve dvou cyklech. Ještě nevím, zda je oživím, ale pro tentokrát je zde klasika s vánoční tematikou od prvního pražského archiváře, básníka a historika (7. 11. 1811, † 21. 11. 1870). A jenom malá připomínka: film čtenářský zážitek nenahradí.
Štědrý den.
I.
Tma jako v hrobě, mráz v okna duje,
v světnici teplo u kamen;
v krbu se svítí, stará podřimuje,
děvčata předou měkký len.
„Toč se a vrč, můj kolovrátku!
ejhle adventu již na krátku,
a blízko, blizoučko štědrý den!“
Mílo-tě děvčeti přísti, mílo
za smutných zimních večerů;
neb nebude darmo její dílo,
tu pevnou chová důvěru.
I přijde mládenec za pilnou pannou,
řekne: ,Pojď za mne, dívko má!
budiž ty mi ženkou milovanou,
věrným ti mužem budu já.
Já tobě mužem, ty mně ženkou,
dej ruku, děvče rozmilé!‘ –
A dívka, co předla přízi tenkou,
svatební šije košile.
„Toč se a vrč, můj kolovrátku!
však jest adventu již na krátku,
a přede dveřmi štědrý den!“
II.
Hoj, ty štědrý večere,
ty tajemný svátku!
cože komu dobrého
neseš na památku?
Hospodáři štědrovku,
kravám po výslužce,
kohoutovi česneku,
hrachu jeho družce.
Ovocnému stromoví
od večeře kosti,
a zlatoušky na stěnu
tomu, kdo se postí.
Hoj, já mladá dívčina,
srdce nezadané:
mně na mysli jiného,
jiného cos tane.
Pod lesem, ach pod lesem,
na tom panském stavě,
stojí vrby stařeny,
sníh na šedé hlavě.
Jedna vrba hrbatá
tajně dolů kývá,
kde se modré jezero
pod ledem ukrývá.
Tu prý dívce v půlnoci,
při luně pochodni,
souzený se zjeví hoch
ve hladině vodní.
Hoj, mne půlnoc neleká,
ani liché Vědy:
půjdu, vezmu sekeru,
prosekám ty ledy.
I nahlednu v jezero
hluboko – hluboko,
milému se podívám
pevně okem v oko.
III.
Marie, Hana, dvě jmena milá,
panny jak jarní růže květ;
která by z obou milejší byla,
nikdo nemůže rozumět.
Jestliže jedna promluví k hochu,
do ohně by jí k vůli šel;
pakli se druhá usměje trochu –
na první zas by zapomněl! –
Nastala půlnoc. Po nebi šíře
sbor vysypal se hvězdiček,
jako ovečky okolo pastýře,
a pastýř jasný měsíček.
Nastala půlnoc, všech nocí máti,
půlnoc po štědrém večeru;
na mladém sněhu svěží stopu znáti
ode vsi přímo k jezeru.
Ta jedna klečí, nad vodou líčko;
ta druhá stojí podle ní:
„Hano, Haničko, zlaté srdíčko!
jaké tam vidíš vidění?“
„„Ach vidím domek – ale jen v šeře –
jako co Václav ostává –
však již se jasní – ach, vidím dvéře,
ve dveřích mužská postava!
Na těle kabát zeleni temné,
klobouk na stranu – znám jej, znám,
na něm ta kytka, co dostal ode mne –
můj milý bože! Václav sám!!““
Na nohy skočí, srdce jí bije;
druhá přikleká vedle ní:
„„Zdař bůh, má milá, zlatá Marie!
jaké ty vidíš vidění?““
„Ach vidím, vidím – je mlhy mnoho,
všecko je mlhou zatmělé;
červená světla blýskají z toho –
zdá mi se býti v kostele.
Něco se černá mezi bílými –
však mi se rozednívá již:
jsou to družičky, a mezi nimi –
pro boha! rakev – černý kříž!“
IV.
Vlažný větřík laškuje
po osení mladém,
sad i pole květovým
přioděny vnadem;
zavzněla hudba od kostela z rána,
a za ní hejsa! kvítím osypána
jede svatba řadem.
Švárný ženich jako květ
v kole svatebčanů,
kabát tmavě zelený,
klobouk v jednu stranu:
tak viděla jej v osudné té době,
tak si ji nyní domů vede k sobě,
švárnou ženku Hanu. – –
Zašlo léto. Přes pole
chladné větry vějí.
Zvoní hrana, na marách
tělo vynášejí;
bílé družičky, planoucí svíce,
pláč, bědování, trouby hlaholíce
z hlubokosti znějí:
Miserere mei!
Koho věnec zelený,
koho v rakvi kryje?
Umřela, ach umřela
panenská lilie!
Vykvětla, jak by zalívána rosou,
uvadla, jak by podsečena kosou –
ubohá Marie!
V.
Nastala zima, mráz v okna duje,
v světnici teplo u kamen;
v krbu se svítí, stará polehuje,
děvčata zase předou len.
„Toč se a vrč, můj kolovrátku!
však jest adventu zase na krátku,
a nedaleko štědrý den!
Ach ty štědrý večere
noci divoplodné!
když si na tě zpomenu,
k srdci mne to bodne!
Seděly jsme také tak
loni pohromadě:
a než rok se obrátil,
dvě nám chybí v řadě!
Jedna, hlavu zavitou,
košiličky šije;
druhá již tři měsíce
v černé zemi hnije,
ubohá Marie!
Seděly jsme také tak
jako dnes a včera:
a než rok se obrátí –
kde z nás bude která?
Toč se a vrč, můj kolovrátku!
všeckoť ve světě jen na obrátku,
a život lidský jako sen!
Však lépe v mylné naději sníti,
před sebou čirou temnotu,
nežli budoucnost odhaliti,
strašlivou poznati jistotu!“
Tištěná verze je už rozebrána, a tak nastal čas pro verzi internetovou: Texty 39. Co doporučit? Třeba vzpomínkovou prózu světoznámého prozaika Davida Lodge, který nám dal svolení k publikování, nebo básně Marie Šťastné, či úryvek z nového překladu nové knihy též velmi známého Andrzeje Stasiuka. Prostě si to číslo přečtěte celé :)
Na adrese http://lucidcms.kotrla.com/cz.zip si můžete stáhnout novou verze české lokalizace pro poslední beta verzi lucidCMS.
To jsou mi novinky! Tak pracně jsem převedl příspěvky za poslední tři měsíce zpátky do pMachine (naštěstí jich nebylo nijak moc) a už je tu další pokušení. Až dosud placený nástupce pMachine - ExpressionEngine byl ve své nové a o několik pluginů ochuzené verzi uvolněn zdarma. Ty jsem nepoužíval, takže pokušení je veliké. Ale asi stárnu. Zrovna kupodivu všechno funguje, a tak nevím, jestli se do těch změn hnát ;) Ale aspoň bych mohl při troše dobré vůle dodělat lokalizaci. Poměrně velký kus toho přeloženého mám, takže se jenom dostat ke zbytku. Na druhou stranu pravidelné návštěvníky nějaká ta překvapit nemůže…
Zajímavou interpretaci díla Gravity’s Rainbow Thomase Pynchona najdete na stránkách známého serveru The Modern Word. Ilustrace stránka za stránkou. Bohužel na toto dílo známého postmodernisty v češtině stále čekáme.
Stránky svého oblíbeného autora sice znám, ale až doposud mi unikalo, že tento proslulý španělský prozaik píše i blog.
No, sice potěšující, ale vydání některé z jeho knih by mne potěšilo víc.
Související:
Trocha povídání o poezii nikdy neuškodí. :)
Jana Šrámková - Paralelismus v hebrejské poezii: klasifikace a interpretace (pdf, 435 K)
No, poslední týden byl fakt hektický. Nejprve nefungovala elektrika. Pak na http://pipni.cz na placeném hostingu nasadili nejnovější verzi PHP5. Jak bylo patrno, postižených nešťastníků českého internetu bylo (a je) mnohem víc a není to otázka jednoho konkrétního scriptu. Nějak na ten souboj nových verzí nemám nervy. A tak jsem požádal o zpětný přesun na PHP4. Uff. Uvidíme, jak dlouho to vydrží. Ale zase funguje pMachine. :) A tak je zpátky stará známá verze.
Jako obvykle byla přínosnější ta část neliterární ;) No, v závěru se to trochu rozjelo. Snad se mi podaří z nafoceného dát dohromady obvyklou fotogalerii.
Muzika byla výborná, po delší době se na večírků Textů tančilo až do zemdlení.
Na stránkách revue Aluze teď najdete obsah nového čísla. Přibyly audio ukázky z poezie Petra Hrušky a Víta Slívy, které na CD vyšly jako přílohy (http://aluze.cz/rubriky/cd_prilohy.php).
Členové:
Login | Registrace
| Seznam členů
| prosinec 2005 | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| 1 | 2 | 3 | 4 | |||
| 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 |
| 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 |
| 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 |
| 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | |
