Po delší době nový překlad z díla mého oblíbeného básníka.
Podzimní noc
Rezavé umyvadlo
S dešťovou vodu
Na mém zápraží
Ukrývá měsíc do svítání
Související:
Moje starší překlady: (1) (2) (3) (4)
Překlady Jakuba Grombíře
...tak bych si ho stejně nekoupil. A důvod? Velmi jednoduchý: nemám potřebu číst věci stále se opakující. Očekával jsem, že třetí číslo, které se prezentuje jako magazín českých a slovenských blogerů, přece jenom přinese něco originálnějšího. Bohužel zatím je to jenom takový pelmel. I české blogy sice mají čtenářům co nabídnout, ale tady jsem to zatím nenašel. Analogicky mi to připomíná tištěné Květy. Nikdy bych si je nekoupil, když je vidím, tak je prolistuju a po pěti, deseti minutách odložím. Českému internetu chybí časopis o něm samém, v Blogosféře, která klouže po povrchu i v aktuálním titulním článku Anonymita globálního prostoru, ho zatím nenašel.
Stránky Blogosféry: http://www.blogosfera.cz/
Krajina se proměňuje, mění se složení obyvatelstva. Koho osud krajiny zajímá, tak ať zavítá na stránky Zaniklé obce, které jsou vynikajícím informačním zdrojem o mizejícím venkovu. Jedná se však o informace až od roku 1945. Jako obyvatel vesnice, na jejímž území v dávnější minulosti zanikly osady Svojanov a Konvice, však musím hledat jinde.
Aktualizovaný překlad pro nejnovější verzi katalogů odkazů CnCat, který využívá Potápěč, si můžete stáhnout zde: http://cncat.kotrla.com/lang_cs.zip
Nová verze přináší ochranu proti spamerům a generování odkazů přátelsky nakloněných vyhledávačům. V administraci pak reklamu na přívětivý skript CNStats, který osobně využívám už necelé dva roky.
Český básník, dramatik, prozaik, zakladatel Moderní revue (1871-1951). Proslul též jako sběratel výtvarného umění a krásných tisků.
Takže pro dnešní deštivý den jedna báseň z prvotiny knížete českých dekadentů.
SPLEEN
Den za dnem plouží se tak mdlý, tak mdlý,
jak z cel když v kápích chodbami jdou mniši.
Šer zhuštěný, v němž barvy uhasly,
vše zalévá, že oko nerozliší,
kde nebe šedivé, kde země šedá,
kde křivka obzoru je zsinalá a bledá.
Vše prší popelem a mísí se a smývá
v tom svitu klamivém, jenž zpola roven stínu.
A zrak se v prázdno jen a v slité kouře dívá
a v chmury sražené, z nichž cítit vlhkost cínu.
Hned duše po noci, hned zase po dni touží.
Hned tmou se zpíti chce, hned zase žárem spálit.
Krok prázdnou jizbou zní, kde únava se plouží.
A posléz znudí vše v tom svitu, mhou jenž zalit
A deštěm popela a smutkem jeho skonu,
V tom šeru bez kontur a ostrých čar a rysů,
Bez barev záchvějův a bez hýření tónů,
Kde v stíny plíživé vše dlouží se a schvívá.
A duše znavena se smutkem všeho splývá.
ze sbírky Zazděná okna, 1894
Jako bystřičský patriot musím uprozornit na znovu obnovené sjíždění našeho původně horského potoka na raftech, které se uskuteční v sobotu 27. května a neděli 28. května 2006. Bude to hodně jiné, než předchozí ročníky. Koryto je upravené, přehrada opravená.
Všechny podstatné informace najdete v tomto článku na stránkách Bystřičky.
Takže Tečko, Pavle, kamarádi literáti! Jdeme do toho? ;)
Můj starší související příspěvek:
Kočky: kocky.mp3
První skladba připravovaného alba Bystřička v noci.
Pavel Kolmačka: Stopy za obzor (Triáda 2006)
Začítal jsem se zvolna, zvolna. Přerod básníka v prozaika je ne vždy úspěšný. Ale nakonec poměrně příjemné překvapení. Recenze bude v Týdeníku Rozhlas.
Zadržel dech. Poslouchal, zda neuslyší koktavé zvuky z prvních osamělých dní. Vrzly dveře.
„Spíš už?“
„Ne.“
Tam. Ve tmě. Je neviditelná, ale neskutečná.
Být šťasten zřejmě znamená tohle.
Blíží se.
str. 299
Když jsem před rokem uváděl pro vsetínskou knihovnu besedu s Vojtěchem Kučerou (2), tak jsem pak v příspěvku Tak trochu jiné pohlednice celkem radostně přivítal edici jedna báseň, která se mi opravdu líbila. Nedávno pak vyšly básně autorů této edice v redakci výše zmíněného VK ve sborníku Výhoda bezčasí, který vydal Weles.
Časopis sám se za poslední roky proměnil a pro mne ztratil s novou redakcí kouzlo časopisu původního, neboť zmizelo kus hledačství a přesahy do jiných sfér normálního života. Prostě se stal příliš literárním. Ale knihy z jeho produkce stojí za pozornost.
Tak aspoň drobnou ukázku:
Nela Hanelová
* * *
o jiného jsem kdysi prosila o jiného muže
a jiného jsi mi Bože
vrátil
(PS: Vojto, děkuju. Investice do nové poštovní schránky se mi vyplatila, knihy na mne teď čekají v suchu a bezpečí.)
Převod starých stránek z pMachine na ExpressionEngine je víceméně u konce (pokud nepočítám ještě stále nedokončenou češtinu systému). Zda zprovozním původní sidebary pro Operu a Mozillu ještě nevím, ale konečně jsem převedl (a hlavně aktualizoval) můj starý seznam českých a světových blogů, které čtu. Nejsou všechny, zatím chybí třeba ty vybavené pouze Atomem. Pokud tu chybí nějaký váš oblíbený literární blog, nechte mi odkaz v komentářích, třeba se tu někdy objeví.
Takže tady je výběr (jinak též v pravém menu):
Cena je to pěkná, udělovala se zatím šestkrát a dvakrát předběhla Nobelovu cenu za literaturu stejným jménem. Autorovo Norské dřevo patří k mým oblíbeným. Zatím počkáme do podzimu, třeba se i letos nechají Švédové inspirovat :)
Související:
Japonský spisovatel dostane Kafkovu cenu
Oficiální stránky HM
Neoficiální stránky HM
Murakami Haruki at The Complete Review
Holandský International Institute of Social History v Amsterodamu na svých stránkách nabízí kolekci digitalizovaných dětských knih ze Sovětského svazu třicátých let. S odstupem let působí nejen podivně, ale také jako přesné svědectví doby, ve které vznikaly. Přesto se řadě z nich nedá odepřít určitá výtvarná hodnota a originálnost. Někteří z nás možná ještě podobné knihy najdou v knihovnách svých rodičů, pokud si je již jako rarity dávno nepřivlastnili.
Pod tímto názvem jsem opravdu dlouho očekával vydání prvního románu Gabriela Garcíi Márqueze. Vyjma toho, že tento dlouho avizovaný název je jaksi poetičtější a víc odpovídající španělskému originálu La horajasca, nevyjadřuje tak doslovně obsah knihy, jako aktuální české vydání Všechna špína světa. Ponechává větší prostor pro vlastní imaginaci. Ale na druhou stranu je fakt, že pod stejným názvem u nás již vyšla kniha Vasilije Rozanova.
V této Márquezově prvotině Macondo teprve ožívá, ale už je tu, s většinu budoucích rysů. Větší prostor však dostane až v knihách budoucích. Pokud jste četli autorovy vzpomínky Žít, abych mohl vyprávět, tak máte možnost srovnávat.
Bohužel si musíme zvykat, že za stostránkovou knihu dáme 200 Kč. GGM za tuto investici stojí, navíc by to byla jediná jeho kniha, která by mi chyběla, ale stejně…
Na stolních deskových hrách jsem mírně závislý. Raději než šachy mám dámu, vrchcáby, někdy go. A taky jednu hru, kterou jsem až do minulého týdne musel hrát akorát proti počítači. A to není ono. Nakonec mi udělal radost Mamut. Dokonce mi poděkoval za návštěvu jeskyně. Jen tak mi to připomenulo, že Lovce mamutů jsem nečetl už delší dobu. A za tři dny od návštěvy byla doma. Jedna z nejstarších deskových her. Mankala, owari, kalaha a kdoví jak ještě se jmenuje. Nemá cenu to psát tady, když už jsem to napsal pro českou Wikipedii, přečtěte si to na ní: http://cs.wikipedia.org/wiki/Mankala. Aspoň víte, jak trávíme večery.
Dočetl jsem poslední z knih Dana Browna Digitální pevnost a sám si kladu otázku proč jsem to vůbec dělal. Zas jednou zabitý čas, který jsem mohl věnovat něčemu jinému. Už asi minimálně od třetiny jsem tušil finální zápletku i její rozuzlení. Pokud pominu, že Brown dokáže vyprodukovat řadu vycpávkových stran s popisy a retrospekcí, pak je tu opět znovu mutovaná zápletka se selháním instituce zevnitř, z pozice nejvyššího. Pokolikáte už? Po Vatikánu a tajných službách je to nyní úřad národní bezpečnosti a jeho utajené šifrovací oddělení. Některé dialogy postav jsou tak na úrovni středoškoláků a ne lidí, kteří mají dle knihy IQ 170. A není to chyba překladu. Navíc sebevědomých postav Američanů v rolí strážců jediné pravdy, jediného správného pohledu na svět, jsem už přesycen. Z kina, z televize, ze zpráv (další si doplňte sami)… Na takovou esenci kýče a klišovitosti jsem už dlouho nenarazil.
A tak jediné pozitivum knihy spatřuji v tom, že se široká veřejnost možná aspoň dozví o existenci EFF a o tom, že její emaily mohou být čteny (viz např. Echelon). S kvalitou literatury samotné to ale společného nemá vůbec nic. Raději sáhněte po obyčejných detektivkách. Arsène Lupin, Leon Clifton nebo Nero Wolf vás aspoň pobaví a neotráví.
Je vysoce pravděpodobné, že film, s Tomem Hanksem v hlavní roli, natočený podle Brownovy Šifry mista Leonarda The Da Vinci Code) bude finančně úspěšný. Stejně tak je pravděpodobné, že v řadách jeho diváků nebudu.
Členové:
Login | Registrace
| Seznam členů
| březen 2006 | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | ||
| 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 |
| 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 |
| 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 |
| 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | ||
