[pak] Poznámkový blok Pavla Kotrly

27. 02. 2007

Texty 43 v PDF

Skluzové číslo Textů: http://www.inext.cz/texty/PDF/texty43.pdf

20. 02. 2007

11. večírek literárního časopisu Texty

13. 02. 2007

Večírek Textů bude

Zatím jen termín, který se můžete zablokovat v kalendáři: 9. 3. 2007, Vsetín, večer až ráno. Literární část se uskuteční v galerii V Poschodí v knihkupectví Dalibora Maliny.

Potápěč v tisku a televizi

V posledních dnech Potápěč zaujal pár zbývajících nešťastníků, kteří ještě čtou literaturu. Nejprve v tisku. Malý článek ve Víkendu Hospodářských novin.
A pak je tu něco mého povídání o elektronické literatuře pro Českou televizi. Na tom natáčení byl nejzajímavější technologický pokrok, který se dotkl maskérny. Odličování nyní probíhá nám některým důvěrně známými ubrousky na zadečky. Faktem je, že na makeup asi není nic lepšího :)

06. 02. 2007

CNStats - profesionální statistiky návštěvnosti

Různých skriptů a nástrojů pro zjišťování návštěvnosti a popularity stránek je celá řada. Někdo si nemůže vynachválit ty od Googlu, já si na ně nějak nezvykl. Asi ideální je vždycky kombinace několika zdrojů. Demo mého oblíbeného skriptu CNStats si můžete vyzkoušet na adrese: http://stats.poleznoe.ru/cnstats/
V dřívějších verzích bývaly tyto statistiky i ve verzi zdarma, pokud ji někdo používáte, můžete si nyní stáhnout i mnou přeloženou češtinu. Funguje ve starších verzích i v nejnovější verzi placené.

04. 02. 2007

STAŘÍ DOBŘÍ: Slavko Janevski (CXV.)

Jeden z nejproduktivnějších makedonských autorů (*1920).

Profil na stránkách projektu Blesok

OZVĚNA ZBOJNICKÉ PÍSNĚ

  ...Střel mě rovno do očí – tam je má nenávist,
  tam je i hlad mé lásky a mých snů.
  Střel mě do hrdla krvavého od písně a nadávky
  a nediv se, že ani mrtev neklesnu.

Ani tehdy neklesnu. I mrtev budu sám život.
Jedovaté mlhy švihaly mi bičem čelo,
deště se mi zarývaly karabáčem do páteře, do každé kůstky,
a kalné přívaly mě vlekly přes černá vymrskaná pole.
Já, zbojník, nec nemám a mám všecko,
já, ponurý hříšný tulák s tíhou prokletí,
mám jenom srdce a nic než to srdce holé.

A nic. A co bych měl? Černé hajducké ruce,
pochodně, jež kradly slunci černé světlo dvojlomné,
a ostré zuby – od skřípění, hryzání, tajemství,
a sny jen sny – bohatství smrti omámilo mne –
a dvě černé dívčí oči, dvě zářivé kočičí zřítelnice,
dvě vlahé krůpěje pláče, smíchu a touhy.

A nic. Nejsem nic. I jsem i nejsem. Pouhý
strom pro úder větru, kámen pro blesky a hromy,
před smrtí jsem stál, abych před životem neklečel chromý,
tehdy, kdy mi na kopí vlál prapor vzpoury,
tehdy jsem se smál, odhaluje krvavé čelisti,
a sekal jsem ránu za ranou.

Země, přijmi mě takového. Jsem tvé divoké houští,
mám hrdlo jako pramen nejen pro písně a nadávky,
mám hrdlo pro hurá a hurá pro útok mám
a soudruhů bezpočet takových, jako jsem sám,
a tak unáší-li mě vichr, nesměj se mi, soudružsky odpusť,
když jsem jarní píseň i když jsem vlk a vyju.

(přeložil Luděk Kubišta)