[pak] Poznámkový blok Pavla Kotrly

04. 05. 2008

Dvě

Jedny z posledních dvou knih spolu obsahově ani nějak nesouvisí, přesto je spojuji dvě skutečnosti. První: nedaly se sehnat. Druhá: vyšly v netradiční úpravě. O Topinkově knize bylo napsáno dost, ale rozřezávání archů si asi užívám o něco méně než ostatní. Přece jen nerozřezaných knih z antikvariátů jsem měl dostatek, navíc jsem rozřezával všechny svazky kdysi sešitově vydávaných biblických konkordancí. Ale potěšilo, hlavně obsah. Štikovu knihu jsem nakonec musel zajít koupit do skanzenu. Jinde na ni né a né natrefit. Přece jen by mi v mé sbírce regionálií chyběla.
Takže doporučeny obě.

08. 04. 2008

Čtenář poezie: Jan Němec

Báseň pochází se sbírky První život a vydalo ji v loňském roce nakladatelství Větrné mlýny.

* * *
rozdaný jsem
jako karty kolem stolu

    v okolních životech
    prý slova jsou vykládaná
    v postupných řadách

život: postupná srdce…
život: postupné kříže…

ach
piky piky na hlavu…

jak žiletka v rukávě
schovaná karta poslední:
srdcová dáma
na zavření

jakoby právě to nedalo se s každou

Odjinud: Vážený pane Štolbo,...

16. 03. 2008

Na okraj starých Literárních novin

V minulých měsících jsem kamarádům ve svém okolí nabízel zhruba patnáct ročníků Literárních novin z konce a začátku tisíciletí. Přece jenom, ani barák není nafukovací. Nechtěl nikdo. Někomu také leží ve sklepě, jinému zakázala žena atd. No nic. Dát je do sběru je sice také možnost, druhou je využít je na podpal. Jsou ještě na poctivém novinovém papíru, a tudíž hoří dobře, na rozdíl od letákové a reklamní lesklé produkce. Má to jistou výhodu, aspoň je po letech zas znovu pročítám. S potěšením. V každém čísle znovu objevuju, nalézám. A uvědomuju si, proč jsem nejprve zrušil jejich předplatné, pak je přestal kupovat a nakonec i pravidelně číst. Ta propast mezi ročníky je velká. Kdyby byl i nyní obsah podobný ročníkům z poloviny devadesátých let, tak je kupuju stále. Tehdy to byly opravdu literární noviny s literárním zpravodajstvím, prózou, poezií. Tím neříkám, že by v nich nemělo být nic jiného, nikdy tomu tak nebylo, ani v letech šedesátých a ani po tom nevolám. Sázka na týdeník A2 také nevyšla, a tak z těch pravidelněji a častěji vycházejících periodik zbývají pouze Host a Tvar. U Hosta je ale problémem měsíční periodicita a Tvar zase pestrosti starých Literárek pro svou lásku k dlouhým textům nedosáhl. Počkáme, uvidíme, po létech s nostalgií vzpomeneme.

12. 02. 2008

Jazykový koutek – dins

Koupě Respektu k včerejšímu italskému vínu byla opět dobrá volba. I pro jiné, ale minimálně pro to pro mne dosud neznámé slovíčko DINS. Zkratka, kterou vymysleli Američané (double income, no sex: žádný sex). Myslím, že po dnešních rozhovorech s kamarády můj slovník o toto slovo obohatím, neboť jak se ukazuje, dvojice označujícího a označovaného se pohybují i v mém okolí. No, hlavně se nedostat sám na tuto šikmou plochu ;) Zapamatujte si ho raději také.

07. 02. 2008

Poslední dny Olgy Tokarczukové

Udělal jsem si v minulých dnech radost a koupil si dvě knížky mých oblíbených prozaiků. Nový román Javiera Maríase si ještě hýčkám na špatné dny, Poslední dny Olgy Tokarczukové jsem už přečetl. Doporučit nebo nedoporučit? No, asi doporučit. Román je složen ze tří novel, tří příběhů tří generací žen. První a poslední mne zas až tak nenadchly, ale ta prostřední ano. Tu jsem si opravdu vychutnal. Ale na druhou stranu, předchozí autorčiny knihy se mi zdály silnější.

06. 01. 2008

Cumel - návod k použití

Aneb z čtenářského deníku dvojnásobného tatínka. Kdyby se mne někdo na ulici zeptal, jestli vím, co je to savička (nemůžu si pomoc, to slovo se mi nelíbí), tak bych asi správně neodpověděl. Teď už ano: správná odpověď zní dudlík, cumel. Koneckonců i čtení návodu k použití může být zajímavá věc. Až dosud mi unikalo, že jsou jím vybaveny i dudlíky. Zajímavých bodů v něm bylo víc, ale aspoň jeden: „Dojde-li k situaci, že dudlík uvízne dítěti v ústech, nepropadejte panice, není možné, aby jej spolklo. Při vývoji dudlíku se s takovou možností počítalo. Zapadlý dudlík odstraňte co nejšetrněji a nejjemněji.“ Jak je vidět, výrobci počítají se vším. Akorát by mne zajímal ten způsob testování.

19. 12. 2007

Čtenář poezie: Josef Suchý

Nestíhám číst, nestíhám psát. Nic nového. Knih doma přibývá, postupně budu avizovat aspoň ty básnické z doby poslední. Právě dočítám „novou“ knihu Josefa Suchého Žernov, (ISBN 80-903387-6-3)kterou vydal Jaromír Gargulák. Básník známý, pro mne dávno objevený, přesto znovu, s potěchou.

NA STAROU CESTU

Ta cesta dosud je a trpí – –
Má jilmy, trávu, mostek prastarý,
v říjnu za jasných dní tam kameny jak chrpy
jihly a teskně zíraly.

Mlčím. Jinošství sklenuto v dům pustý,
čím dále truchlivější návštěvy mám – –
ach, vrátit se, kde ticho mluvilo jabloňovými ústy,
veliké modro s ptáky patřívalo nám – –

Na zápraží noci tehdy, ó cesto potokem,
proč jenom jsem se chvěl?
Tichi. Neslyšně sova táhne nad mým krokem
v očích utopené smutné luny dvě.

29. 11. 2007

Čtenář časopisů - čtenář poezie: Wagon III/2007

Úctyhodný počin se podařil redakci on-line literárního almanachu Wagon. Jeho letošní třetí číslo je věnováno převážně české experimentální poezii a má 557(!) stran. Vizuálně-poetické orgie. Taky dlouho trvá, než se tím člověk prokouše. Téma je pojednáno opravdu široce. Neomezuje se pouze na historickou exkurzi, ale přináší i tvorbu autorů současných. Pokud jsem někdy litoval, že nemám některé číslo pouze elektronicky vycházejícího periodika v tištěné podobě, tak je to teď. Ale je zde aspoň malá náplast: část materiálů by měla být publikována v Pandoře č. 14 (kterou však v okolí nikde neseženu). Pro mne osobně je Wagon 3/2007 asi nejžhavějším kandidátem na časopisecký, případně vydavatelský, počin roku. Teď si jen lámu hlavu, jak ho propašovat do tradiční ankety Lidových novin. Na tyto aktivity nějak chybí kolonka.

13. 11. 2007

Čtenář poezie: Zdeněk Volf

Dobrých básníků není nikdy dost, těch rodem původně z blízkého okolí pak ještě míň. Jedním z nich je Zdeněk Volf, který nedávno vydal v Protisu sbírku A mrvě prsteny. Osobně mohu doporučit, pro mne příjemné potvrzení očekávání.

TŘI ŠÁLKY

Loučil jsem se na dva roky
O to hůř, že s ženou
pro kterou muž léta
vydrží být sám

Dlouho jsem si to nedokázal udělat
Podařilo se mi to až na cvičení
před odchodem do zálohy
v obilí. Brzy bych však přišel
i u modlitby o výdrž

Není malých prsů
Jsou jen více ven
či dovnitř

05. 10. 2007

Čtenář poezie: Ondřej Macura

Poprázdninový Tvar prozatím svými čísly potěšil:
a) slibovanou knižní přílohou, kterou je básnická sbírka Ondřeje Macury Indicie
b) číslem 15/2007, které přineslo velmi pěknou studii o (ne)možnostech překladů z čínštiny a studii o ohlasech asijské poezie v díle Jana Skácela.
Bohužel Macurova sbírka, kterou tvoří dvě rozsáhlejší skladny Beethoven a Indicie a které nevím, zda se k ní dostane i někdo jiný, než předplatitelé Tvaru, není tak zcela moje krevní skupina. Pro mne se jedná o poezii až příliš pohlcenou v literatuře samé. Přesto se tu najdou pěkné pasáže, viz ukázka ze skladby Indicie:

IV.
Cikády v piniových hájích,
malé kamenité cesty,
kráčet směrem k Dykovu pommníku,
pak sestoupit k moři,
cestičkou doleva, kdyby se vydal,
k malému hřbitovu by došel,
houstne tam ticho, jen cvrkot hmyzu, stín.

/Dubrovnické uličky s rozvěšeným prádlem,
kde Gundulić se nedočkal své vlády,
talíř škeblí, bílý chléb a sklenka vína.../

Nalézt krásu a moudrost,
stejně ho semelou do žrádla kravám,
nalézt krásu a moudrost,
i v hlemýždi, jenž zdobí čerstvý salát,
i v slimáku, jenž na houbě se plazí,
i v písních, které zpívá orangutan noci.
vždyť Čechové jsou národ dobrý,
řekl si, vylezl z vany, sám sebe uložil
do měkkého tepla tichých plyšáků,
pozoroval se jak mapu turista.
Zčernale zaklapl oči.

Viktor Dyk rozsvítil a vešel do záře,
„Tak to je to moře, to skutečné moře?“

03. 10. 2007

Čtenář poezie: Anna Ciprová

Vlaky, autobusy, prostě celá Morava voní burčákem. Je to náročné období, nelze zapomenout na sobotní výlet do Jakubova sklepa. (Ostatně zde malá odbočka: Čmelák a svět si v přípisu Dva přetištěné materiály všímá polemiky mezi ním a kritikem Vladimírem Novotným. Jak si Petr Motýl správně všímá, jedná se o dva různé pohledy na svět.)
Ale protože knih doma stále přibývá, tak zpět k poezii a pokračuji v seznamování s nimo. Rok se sešel s rokem a edice První knížky doprovázející festival Ortenova Kutná se opět rozrostla. Sedmým svazkem se stala drobná básnická sbírka Tváři v tvář Anny Ciprové. Jen podotýkám, že knihu můžete zakoupit přímo na stránkách festivalu.

Co mě napadá při sběru jablek

Možná,
že na podzimu je nejsmutnější to,
že je jen jednou do roka.
Ale možná je to spíš to,
že všechno opadá a strom zůstane sám
a bez ničeho.

Související:

• Ondřej Lipár: Zpráva z Ortenovy Kutné Hory (2007)
• Týden s edicí První knížky I (a dále následující příspěvky)

25. 09. 2007

Čtenář poezie: Milan Děžinský

Poslední týden je opravdu poetický a doma se mi sešlo několik nových básnických sbírek autorů známějších i méně známých. Takže proč vás s nimi postupně v ukázkách neseznámit.
Tvorbu Milana Děžinského sleduju od jeho první sbírky Černá hodinka, kterou před jedenácti léty vydalo Velariem ve své zvláštní a dodnes nedoceněné edici. Nyní Milanovi vydal Host novou sbírku Přízraky. Je v ní víc básní, které mne zaujaly, včetně té erbovní.

PŘÍZRAKY

Někdy,
když je noc ještě teplá a lepivá,
dívám se do zahrady, kde poletuje hmyz
jak fluoreskující vítr.

Jsou tam přízraky mého dětství,
ale přicházejí i z časů mého stáří,
hledají svá jména.
Cítím svůj pot jak kůži země po dešti,
mohl bych být i na té druhé straně,
ale jsem tady.

Jsou přátelští.
Má žena se jich bojí,
i když není nic slyšet,
jen ťukání.
Nikdy se v noci nedívám na hodiny,
téměř nikdy,
jen tehdy.

Související:

Moje recenze na starší sbírku Kašel mé milenky (Host 1997)

17. 09. 2007

Weles: něco ke čtení

Stránky Welesu sice již druhým(?) rokem zejí prázdnotou, ale nyní došlo aspoň k malé, ale potešující aktualizaci. V PDF bylo vyvěšeno dvojčíslo 27-28.
Snad předzvěst dalších změn a aktualizací? 

06. 09. 2007

Respekt: Časopis konečně časopisem aneb…

...pro čtenáře je to změna k lepšímu. Pravda, typografové měli (a možná stále mají) výhrady k nové grafické podobě Respektu, ale tentokráte s nimi příliš souhlasit nemohu. Výsledná podoba není nijak hrozná, osobně se mi líbí a současný časopisecký průměr předčí. Stejně to už delší dobu byl hybrid potácející se mezi „novinovostí“ a „časopisovostí“. Na čtení do autobusu, vlaku i jinak je to nyní pohodlnější formát. Respekt i po změně designu zůstal Respektem, že není Respektem let devadesátých je jiná věc. Pro Týden a jiné zůstává nadále konkurentem. A nadále se odlišuje jak texty, tak grafickou tváří.

Související:
• Typoglosy – Respekt: co oči uvidí, srdce zabolí

01. 08. 2007

Slávek Hamaďák – Živý nedopalky

Dávno jsem rezignoval na to, že bych psal o všech knihách, které mi dorazí. Někdy stačí, že je čtu. Ale zatím čtu poctivě všechny. Pár restíků mám, pár rozepsaných věcí také, takže snad… Na některé knihy budu aspoň upozorňovat.
Včera mne potěšila sbírky Slávka Hamaďáka Živý nedopalky (Hradec Králové: TAH, 2007, ISBN 978-80-239-8810-9). Spolu s Vítem Slívou musím konstatovat, že je to jeden z mála případů, kdy mi obecná čeština nevadí. Na knize zaujme i střídmá a originální grafická úprava.

Bezvětří

Obloha bez slunce, vzduch bez kyslíku, jezero bez vody,
voda bez ryb. erotika v mono provedení na pozadí barvité
projekce vzpomínek, kde a jak se naše těla potkávala
tam a zpátky,
tam a zpátky, tam a zpátky tam a zpátky tam a zpátky
a zpátky.
tak to tu vypadá, když odejdeš a nedáváš o sobě pár nocí
vědět. když se vrátíš a začneš se vyptávat
a přitom mně vykouříš poslední cigaretu,
je to ještě o kousek horší:
všechno bezvětří je v háji.