[pak] Poznámkový blok Pavla Kotrly

01. 08. 2007

Slávek Hamaďák – Živý nedopalky

Dávno jsem rezignoval na to, že bych psal o všech knihách, které mi dorazí. Někdy stačí, že je čtu. Ale zatím čtu poctivě všechny. Pár restíků mám, pár rozepsaných věcí také, takže snad… Na některé knihy budu aspoň upozorňovat.
Včera mne potěšila sbírky Slávka Hamaďáka Živý nedopalky (Hradec Králové: TAH, 2007, ISBN 978-80-239-8810-9). Spolu s Vítem Slívou musím konstatovat, že je to jeden z mála případů, kdy mi obecná čeština nevadí. Na knize zaujme i střídmá a originální grafická úprava.

Bezvětří

Obloha bez slunce, vzduch bez kyslíku, jezero bez vody,
voda bez ryb. erotika v mono provedení na pozadí barvité
projekce vzpomínek, kde a jak se naše těla potkávala
tam a zpátky,
tam a zpátky, tam a zpátky tam a zpátky tam a zpátky
a zpátky.
tak to tu vypadá, když odejdeš a nedáváš o sobě pár nocí
vědět. když se vrátíš a začneš se vyptávat
a přitom mně vykouříš poslední cigaretu,
je to ještě o kousek horší:
všechno bezvětří je v háji.

17. 07. 2007

Čtenář časopisů: Dobrá adresa 7/2007

Sice jsem se o ní dlouho nezmiňoval, ale Dobrá adresa stále vychází a všechna čísla stojí za stažení, byť ne ve všech si počtete jako v tomto. Byť se nejedná primárně o literární časopis, přináší z této oblasti více informací, než např. Literární noviny. Z tohoto čísla chci upozornit na úvodní část studie Štěpána Kučery České internetové literární časopisy. Důvodem nejsou ani tak odkazy na projekty, na kterých se autorsky podílím, ale skutečnost, že podobná přehledová studie zde dosud není. Uvidíme, jak dopadne(-ou) pokračování. Celkově se ale jedná o podařené číslo!

27. 06. 2007

Přísavník pětilistý aneb Psí víno č. 40

Tak už minulý týdem se mi ve schránce objevilo nové číslo Psího vína. Nové čtení vždycky potěší. V první okamžik.
Vlastně mé pocity navazují na ty smíšené, které jsem měl z čísla minulého a které jako první vyšlo v nové redakci. Graficky se jedná o sympaticky připravenou tiskovinu, ale obsahem sklouzla do hlavního proudu. A ani jmény a ani obsahem nyní příliš nevybočuje. Škoda, není proč se zlobit, není proč být nadšen, není pro co se nadchnout.  Jaký to rozdíl proti prvnímu setkání s Jardou Kovandou na Bítově, kde jako snivý blouznivec tento nový časopis všem představoval. Ten zápal se v těch číslech odrážel. Bohužel, nyní je to jen dobře odvedená práce a jen neutrální pocity.
Velký přínos ale vidím v přílohách nového Psího vína, které tvoří malé knížky. Něco podobného zde už bylo za času příloh Tvaru.Tentokrát je to sbírečka Karla Zlína. Sympatická je i cena: 30 Kč, která do značné míry eliminuje předchozí výhrady.

Související?
Přísavník pětilistý, psí víno

26. 06. 2007

Vášeň podle Terezy

Detektivky jsem narozdíl od sci-fi a rodokapsů začal číst poměrně pozdě, vlastně až někdy ve druhém třetím ročníku gymnázia, tedy pokud pominu příběhy Doylova nejslavnějšího detektiva. Ale pak jsem zhltal pár regálů knihovny. No, člověk se toho časem trochu nasytí. Ale stejně existují knihy autorů, na které se těším a které tento žánr výrazně překračují. Jedním z takových je Daniel Pennac a jeho cyklus z Belleville o Malaussènovi v roli obětního beránka. Pokud hledáte něco inteligentního a humorného, pak doporučuju tento cyklus. Čtení (nejen) na léto.

Související:
Můj starší příspěvek ke knize Lidožrouti z Ochoďáku
Profil autora
Heslo ve francouzské Wikipedii
Daniel Pennac: Vášeň podle Terezy (na serveru iLiteratura)

25. 06. 2007

Návrat ztracené tváře

Už jsem si říkal, že Ewald Murrer na poezii zanevřel. A ejhle! Po dlouhých letech je tu nová sbírka Nouzové zastavení času, kterou právě vydal Host. Potěšující událost. Tak aspoň ukázku:

* * *
Je ticho, jako bychom byli zavřeni
ve stínech chrámů.
Bylo to bludiště, či labyrint,
co se nám zdálo k ránu?
Jsme za zdí dnes, byli jsme včera.
Zdál se nám les, který zbyl od večera.

(napsáno společně s Vladimírou Čerepkovou)

27. 05. 2007

„K poznání se probolíme, ne prosmějeme“

Zajímavý rozhovor Aleny Sojkové s Borisem Jirků v Týdeníku Rozhlas 20/2007

Máte vyhraněné názory na takzvané moderní umění...

Nemám rád ty, kteří za každou cenu ruší pravidla, napodobují a vykrádají. To jsou lidé, kteří přijdou na hokejové hřiště, zastřelí rozhodčího, znásilní brankáře a ledě vykopou díru. Je to zajímavé. Ale jako na hokej se na to nehodí dívat. Uznávám-li pravidla, dává mi to obrovskou svobodu. Když ilustruji nějakou knihu, musím se přiblížit člověku, který v daném místě a daném čase žije. To zúží mé možnosti. Říkám tomu trychtýřový efekt. Posouvám se zúžením možností na druhou stranu a tam je celý vesmír informací a inspirací a daleko větší svoboda.

29. 01. 2007

Probírka

Stůl mám zasypán novými knihami. Všechny jsem zatím ani nestihl přečíst. Takže je čas aspoň na malou probírku některými.

Jan Válek: Rozkřídlil se pták na trnce plané

Kniha, ze které mám radost, protože je to posmrtně vydaná sbírka našeho vsetínského kamaráda, přispěvatele Textů (vydalo nakladatelství Dalibor Malina).

ŠEROSVIT

Tehda jsem byl zasažen
Jinak popínal jsem svou kůží bubny světa

Zasažen tak, že čist, nekornatý
Když malá dcerka vykřikla zpěv a vyběhla
z rezonující zešeřelosti lesa

Seznala přítele šero
vítala přítele jas

Běžela s pažemi křičícími
na louku jarní vysokou
zvonící zelení třeslic a fialami vstavačů

Pod nebem vysokánským tehda běžela

PS: Ukázku najdete také na blogu Nehybnost, můžete tipovat jeho autora Jsem rád, že je on-line, ale jeho jméno neprozradím.

Karel Vysloužil: S holí poutníka

Čerstvá novinka, 24. 1. 2007 vydalo nakladatelství Lípa. Tento výbor z autorovy poezie vychází u příležitosti jeho osmdesátých narozenin a je průřezem jeho celoživotní tvorby. Od veršů, za které byl v roce 1948 uvězněn, až po současnost.

jsou rána

kdy do dvora
těžce padá
obloha potemnělá

kdy já bych chtěl
i ty bys chtěla
přenést horu

ale ta se nepohne

jsou rána
plna slunečního jasu
kdy hora i obři

jsou

v samotné
podstatě naší mysli

Martin Švanda: Dívka s papírovým mečem

Vydáno v edici MaPa Martina a Pavly Stöhrových na sklonku roku 2006. Jako obvykle: sličná úprava, obsah hodný pozornosti. Mohu jen doporučit. Navíc knihy dříve víceméně nedostupné by nyní měla nabízet i distribuční síť Kosmasu.

* * *
ty příznaky
s nimiž jsem si v noci začal
mne ve dne neopouštějí

prý jsem jim nasliboval…

a já zatím
hraju s kuchyní hru
na přeplněný stůl a neumyté nádobí

špinavá hra
neumytá sobota

dívám se na strop

02. 12. 2006

Terénní výzkum sociálních zařízení na Univerzitě Palack

Upozornění na závažný teoretický text mého kamaráda Jakuba Grombíře, který na svých stránkách publikoval Čmelák a svět.

30. 11. 2006

Jan Skácel: Pohádky z Valašského království

Tak tuhle knížku, kterou vydalo nakladatelství Paseka a kterou skvěle ilustrovala Galina Miklíková, si ponechávám na recenzi pro Texty. A fakt se na ni těším. Výtečné texty, které již kdysi vyšly pod názvem Jak se bubnuje na princezny nemohl Jan Skácel vydat pod vlastním jménem, a jejich vydání tím svým zaštítila překladatelka Blanka Stárková. Ve skutečnosti se nejedná o původní Skácelovu tvorbu, ale převyprávěné valašské pohádky sběratele B. M. Kuldy. Vlastně mi na té knize vadí pouze jedna drobnost: zvolený název. Ono Valašské království nemá s Valašskem až zas tak mnoho společného. Ale marketingově se prodat umí. Bohužel už i do pohádek.

27. 11. 2006

Není proč mít v lese strach

Dle mého soudu byl les vždy bezpečnější než město. Pravděpodobnost, že vás někdo přepadne ve městě je mnohonásobně vyšší, než možnost úrazu v lese nebo napadení divokou zvěří. Shodou okolností se mi v poslední době sešly dva kulturní časopisy, které se lesu jistým způsobem věnují. První z nich jsou Souvislosti 4/2005, druhým pak Dějiny a současnost 11/2006. Zatímco první si všímá lesa a především stromů v literárních, mytologických a mýtických souvislostech, druhý pak především historickým obrazem lesa a postupnou proměnou jeho vnímání v očích společnosti. Pohany uctívaný prostor postupně ztratil mnohé ze svého sakrálnosti a stal se místem nebezpečným. Přesto byl v minulosti obýván a zalidněn mnohem více. Ostatně stačí si projít pěšky Beskydy. Na mnoha místech jsou zbytky starých stavení ještě zřetelné, na mnohých místech se ze stavení stávají zbytky. Trochu mne zaráží, že si v poslední době nějak víc počtu v časopisech přírodovědných a historických.

30. 10. 2006

Pozdravy z Běloruska

Tak ten první obrázek je jen záchvěv dávného sběratele filatelie, ale tak nějak se mi hodil k upoutávce na knihu, kterou doporučuji pozornosti. Jedná se o Antologii běloruských povídek, kterou vydaly Větrné mlýny. Kniha jednak záslužná, neboť velmi dlouho u nás z této literatury knižně nic nevyšlo, ale také pěkná, protože povídky jsou vybrány dobře. Kniha sice není velká rozměrem, ale díky poměrně drobné velikosti písma toho do ní vešlo opravdu dost. 

20. 09. 2006

Takřka po roce aneb První knížky VI.

Jeden týden loňského listopadu byl věnován edici První knížky, jinak Knižnici Ortenovy Kutné hory. Letos ji obohatil svazek Mikuláše Bryana, výherce literární soutěže z roku 2004. Aspoň dvě drobné ukázky. 

MIKULÁŠ BRYAN: KOLEM LÁMÁNÍ (2006)

..  ..  ..

Jde podzim
Podzim plný křídel…

Nikdy jsem ptákům nezáviděl.

(...)

Září

Zahsni. Zmiz. Zazimovávám.
Že brzy? Kvůli horkým hlavám,
že snadno spadnou z horkých ramen.
Jen z dálky. Z dálky vlastním mávám.
Po hebké záři dávno amen.

Související:
Blog Ondřeje Lipára, jednoho z organizátorů festivalu

08. 09. 2006

Literární časopisy na počátku školního roku

Moje kdysi poměrně pravidelná časopisecká hlídka tu již delší dobu nebyla. Není to tím, že by všechny přestaly vycházet, byť léto je tradičním oddechovým časem pro Host nebo Tvar. Jenom se mi zdálo, že není nějak o čem psát.
Začalo to tím, že jsem si před několika týdny pod dlouhém obcházení kolem stánku přece jenom koupil poslední číslo Živlu, tedy to, které je věnováno Berlínu. A sákryš, první chmura, v tiráži u jména šéfredaktora chybí jméno Ivana Adamoviče. Obavy se dále naplňují. Živel už není tím čím býval, aspoň pro mne. Zbyla z něj splácanina overgroundu, techna a povětšinou ploché pouliční kultury. Po dřívější provokativnosti a tahu a branku ani památka. Pokud k tomu připočtu zhoršující se typografii a papír, který, možná jen u mého výtisku – ale pochybuji, byl jakoby posypán jemným prachem, pak to byly vyhozené peníze.
Pravdou je, že přes prázdniny pravidelně vycházely Literární noviny a A2. Ale povětšinou, s čímž se se mnou shodují ai další lidé, je stačilo prolistovat, občas přečíst některý z mála zajímavých textů - a odložit. Důvod, proč proč bych si měl tato čísla archivovat, jako v letech dávných, jsem bohužel nenašel. A koneckonců ani cena těchto novin není nezanedbatelná.
Ale přece jenom se i o prázdninách našly časopisy, které potěšily. Nové číslo Welesu (26) se povedlo. Graficky se v tuto chvíli jedná asi o nejpříjemněji vyvedený český literární časopis, neboť nepravidelně vycházející Obrácená strana měsíce, kterou si lze v PDF stáhnout na http://www.obracena-strana-mesice.cz, začala vycházet na obyčejnějším papíru. Díky tomu ztratila dost ze svého půvabu, byť nic ze svého obsahu. Ale zcela jistě se jedná o krok vedoucí k úsporám. Byť Weles patří k mým oblíbeným časopisům, jedno postesknutí si odpustit nemohu. S novou redakcí, ve které už není žádný ze zakladatelů, tedy ani Bogdan Trojak, ale především ani Vojtěch Kučera, se z časopisu vytratilo cosi charakteristického. Chybí jakési hledačství a objevování. Weles přináší dobré texty, ale je to teď povětšinou sázka na jistotu, již známější jméno. Prostě trochu zakademičněl. Škoda také, že už nefungují Welenoviny – blog časopisu a že rekonstrukce stránek, které budou mít sídlo na nové adrese http://www.welesrevue.cz, se také protahuje už delší dobu.
K dalším potěšením léta patřilo nové číslo Psího vína, jehož internetové stránky tedy taky rozhodně nepatří k nejaktuálnějším. Obálky jsou graficky povedené, uvnitř se také najde leccos zajímavého. Tedy pokud máte rádi poezii. Důležité je, že časopis má v posledních číslech svůj ksicht. Však ho ale také v předcházejím období tak trochu hledal.
A kupodivu je i časopis, jehož poslední čísla jsem přečetl celá. Jsou to Souvislosti, které lze opravdu doporučit. Dokonce i ve vsetínském knihkupectví, kde ostatní časopisy líně odpočívají v regálech a čekají na případného nepřicházejícího čtenáře, vždycky zmizí a nejsou k sehnání. Ostatně, stránky Souvislostí nabízí dobrý přehled o tom, co v nich lze očekávat.

27. 07. 2006

Literární týdeníky uprostřed vedra: LtN vs. A2?

Doba bouřlivého hašteření a dělení je asi pryč. Z pohledu většinové společnosti se stejně jednalo spíš o bouři ve sklenici vody. Obě periodika nyní víceméně v poklidu existují vedle sebe. Snad až příliš poklidně a nepolemicky. Každé s množinou částečně se překrývajících čtenářů. (Ostatně, zaslechl jsem cosi o tom, že množiny se na základní škole už vůbec neučí?)
Bohužel musím přiznat, že naděje, které jsem vkládal do A2 se nějak nerealizují. S každým novým tematickým číslem jsem ostražitějším, ale zároveň znuděnějším a rychleji listujícím čtenářem. Už jsem i koupi vynechal. Škoda. A tak zas čas od času sahám po Literárních novinách. A za některá čísla je dokonce možné i chválit. Jako třeba za to poslední, které je věnováno Ludvíku Vaculíkovi a jeho osmdesátinám. 

09. 07. 2006

Česi, čítajte!

Je léto, venku pěkně, sedět u počítače je blbost. Raději kolo, večer knížky. Jedna pěkná minulý týden dorazila do mé poštovní schránky. A to Láska Rudolfa Slobody, kterou v překladu J. A. Pitínského vydalo nakladatelství Větrné mlýny. Jeho knihy nedávno vydalo slovenské nakladatelství LCA, bohužel mám z této řady jenom jeden svazek.

Zaujmou už první dvě věty knihy (obzvášť teď, v době společných dovolených):
Když se chce zralá žena vdávat, ať si najde muže, který má rád zvířata. Hoch, který se po určitou dobu staral o psa nebo o vránu, určitě dokáže pochopit, že i manželka potřebuje péči pravidelně dávkovat.