Próza
Arthur Shearly Cripps: Starý bojovník v novém světle
Rozhovor
John V. Knapp: Rozhovor s profesorem Geraldem Graffem
Studie
Gerald Graff: Pseudopolitika interpretace
Radek Malý - Fuga smrti Paula Celana v překladech do češtiny
Erik Gilk: Svědectví o vítězství tvora Arjeha
Adin Ljuca: Český guláš o bosenském maglajzu
Recenze
Petr Hruška, Ivan Wernisch: Byl jednou jeden svět (rec. Martin Lukáš)
Jaroslav Chobot: Modelové porno-lesy (pozdních faunů) (rec. Filip Mikuš)
Miroslav Červenka: Záznamník (rec. Petr Plecháč)
Miroslav Červenka: Záznamník (rec. František A. Podhajský)
Robert Perišić: Děs a velký výdaje (rec. Matěj Martinčák)
Tatjana Gromača: Černoch (rec. Lenka Krausová)
Zofia Mitoseková: Teorie literatury. Historický přehled (rec. Roman Kanda)
Petr Szczepanik: Konzervy se slovy. Počátky zvukového filmu a česká mediální kultura 30. let (rec. Ondřej Šír)
Jiří Špička: Petrarca: Homo politicus. Politika v životě a díle Franceska Petrarky (rec. Daniel Špelda)
Linda Piknerová: Botswana (rec. Jeroným Boháček)
Glosa
Jaroslav Peregrin: Politizace rozumu, nebo jeho depolitizace?
Portfolio ruských literárních časopisů mne asi nikdy nepřestane udivovat, ostatně základní přehled sami můžete získat na serveru Журнальный зал, který přináší informace o některých z nich a který je zároveň jejich virtuálním archivem. Je to stále velká země…
Když legendární básník Arión z Méthymny vezen na hřbetě delfína přirazil ke břehu, zcela jistě nemohl tušit, že jeho jménem bude nazván ruský časopis věnovaný poezii. Pro mne však zůstává Arion především jedním z prvních „nových časopisů“ — vychází od roku 1994 —, které jsem držel v ruce v tištěné podobě a ke kterému se čas od času dostanu. Jeho stránky pro mne představují jeden z mála příkladů, kde typografická podoba tištěného periodika ovlivnila i výslednou tvář webu a plně s ním koresponduje. Tytéž grafické prvky, tatáž barevnost s využitím typicky oranžové barvy. Člověk má hned pocit, že je doma. Příjemný retrostyl, ve kterém jsou stránky časopisu i časopis sám navrženy, je mi sympatický.
Na stránkách časopisu se setkáte nejen s verši, ale přináší také portréty básníků, monografie, kritické recenze, neznámé básně a dokumenty, věnuje se historii ruské poezie. Jeho web pak informuje o aktuálním dění, přináší fotografie.
V Arionu se tak objevila řada slavných jmen (Jevgenij Jevtušenko, Jevgenij Rejn, Lev Rubinštejn, Bachyt Kenžejev, Andrej Vozněsenskij), nezůstal však uzavřen ani autorům novým, jako je třeba můj oblíbený minimalista Michail Baru. Tedy nejširší spektrum osobností, od autorů domácích až po emigranty, od doyenů po generaci nejmladší. I v české literatuře vlastně existoval podobný časopis s podobnými ambicemi, a to Psí víno v prvních ročnících pod vedením Jaroslava Kovandy. Arion se prozatím úspěšně vyhýbá uzavřenosti, závislosti na jedné básnické skupině, daří se mu zachycovat jak rozmanitost, tak i vývoj ruské poezie. Kromě toho, že je svědectvím o stále významném postavení básníků v ruské společnosti, se za dobu své existence stačil stát jedním z nejuznávanějších ruských literárních časopisů a jeho stránky jsou užitečným výchozím informačním bodem.
Archive.org jsou jedny ze stránek, které jsou sice v obecném povědomí, ovšem nejsou příliš často využívány, nebo jen zčásti. Většina uživatelů je primárně využívá spíše jako stroj času, zobrazující historii internetových stránek v průběhu jejich existence. Mně se však osvědčily jako jeden z nejoblíbenějších zdrojů literatury. Přiznejme však, že převážně historické a cizojazyčné. Jedná o inspirativní zdroj především pro milovníky starých tisků. Jeho databáze je plněna především kanadskými a americkými univerzitami a knihovnami. Aspoň virtuálně si tak můžete prolistovat, případně přečíst knihy, ke kterým se jen tak nedostanete, například inkunábule či jiné tisky ukryté v dobře chráněných a víceméně nepřístupných depozitářích. Výbornou věcí je v tomto ohledu výběr kurátora zobrazovaný na titulní straně. Výhodu představuje také skutečnost, že zveřejněné knihy a dokumenty nemusíte stahovat třeba z poněkud problematického úložiště Google Books. Úsporu času přestavuje také možnost výběru mezi různými formáty, obzvláště pro technicky méně zdatné uživatele, které lze asi těžko nutit ke konverzi souborů z DJVU do PDF, případně k vytváření publikací EPUB. Pravda, v některých případech má před sebou digitalizace ještě dlouhou cestu a automatické rozeznávání textů pomocí OCR je obzvláště u jiných jazyků než angličtiny stále trochu oříšek, zvláště pokud se jedná pouze o automatickou konverzi bez ručních korektur. Ale i přes tyto zmíněné nedostatky najdeme na Archive.org tiskoviny, které udělají radost i českému čtenáři. Kde jinde se jednoduše dostat například k Dyrynkově Krásné knize a její technické úpravě než zde? Není těchto dokumentů prozatím mnoho, ostatně snad i proto nepatřím mezi horoucí zastánce sedmdesátiletého trvání autorských práv. Kramerius a Manuscriptorium jsou ve své nabídce stále nedostižní, ale tento zdroj je vhodně doplňuje. Přestože Archive.org nabízí i zvukové soubory, u knih je nenaleznete. Pokud vaše čtečka audio podporuje, můžete si je například stáhnout spíše na LibriVox, kde se nachází zvolna rostoucí knihovna titulů vydaných před rokem 1923 ve formátech MP3 a OGG.
Anglofonní země si v převážné míře vystačí se svými literaturami a ty jinojazyčné jsou spíš na okraji zájmu. Minimálně z hlediska nakladatelského. Přesto v tomto prostředí existuje řada kvalitních zdrojů, které překladovou literaturu monitorují. Mezi ty nejkvalitnější patří Complete Revue (http://www.complete-review.com), literární portál, který byl založen v roce 1999 a nedávno tedy oslavil deset let své existence. Stránky sice nepatří k nejmodernějším designerským výstřelkům, jemný facelift by možná zasloužily, ale hlavní je, že přináší kvalitní obsah. K jednotlivým recenzím jsou přiřazovány kvalitní odkazy, napříč jazykovými mutacemi, na různá vydání a stránky nakladatelství. Cílem Complete Review je přinášet základní informace o knihách a autorech, související doporučení (nebo varování), odkazy na další recenze dostupné v médiích nebo na internetu, odkazy na příbuzné stránky a podobné knihy. Jasný a stručný program, který se daří jeho tvůrcům i naplňovat. Čtenáři je tak předkládáno víceméně vše potřebné. Inu, ta nejjednodušší řešení bývají mnohdy ta nejlepší. Hlavní podíl na úspěchu má Michael Orthofer (*1964), zakladatel a hlavní editor stránek. V roce 2004 označil New York Times Book Review stránky Complete Review za jeden z nejlepších literárních cílů na internetu, v roce 2005 pak byly časopisem Time vybrány mezi padesát nejlepších literárních stránek. Myslím, že na tento piedestal patří stále. Nabídka literatur a autorů je opravdu pestrá. Z českých autorů zde byla nedávno věnována pozornost anglickému překladu Druhého města Michala Ajvaze. Stránky se ale neomezují jen na recenze. V roce 2002 byl přidán blog Literary Saloon, který monitoruje aktuální dění, v poslední době je pak doplněn i zpravodajským kanálem M. A. Orthofera na Twitteru (http://twitter.com/MAorthofer), kde můžete sledovat editorova krátká doporučení a poznámky. České čtenáře může jen těšit, že skvělou alternativu nabízí iLiteratura. Kdyby vycházela anglicky, byla by zcela jistě její odezva srovnatelná.
psáno pro Host 3/2010
Obliba blogů začíná pomalu klesat a svůj vrchol mají pravděpodobně už za sebou. Na výsluní jsou nyní mikroblogy a sociální sítě s ještě kratšími a kusejšími sděleními, kde už pro literaturu nebo její reflexi příliš místa není. Kdysi v prehistorii, ještě před blogy, jsem rád sledoval týdně obměňovanou stránku kritika Vjačeslava Kuricyna, věnovanou současné ruské literatuře. Aspoň pro mne se stala jakousi vstupní branou k informacím o aktuálním dění. Že podobně inspirujících stránek obecně není příliš mnoho, jsem si uvědomil při hledání informací o mých oblíbených slovenských básnících. Moje cesta k slovenské literatuře nebyla příliš přímá, ale převážně díky několika svým kamarádům a jejich objevům jsem ji nepřestal sledovat. Proto mne potěšilo, když jsem před časem narazil na jednen slovenský blog. Stejné nadšení, jako v Kuricynově případě, u ve mne vyvolaly stránky a videoprojevy slovenského Daniela Heviera. Jeho jméno pravděpodobně většině českých čtenářů nic neřekne, přestože takřka všichni aspoň část jeho tvorby známe víc než dobře, aniž si to ovšem uvědomujeme. Tento básník, scénárista, překladatel, redaktor, nakladatel, učitel tvůrčího psaní a muž mnoha dalších profesí je totiž zároveň textařem a autorem některých textů skupiny Team. Ta teda nepatří k mým oblíbených a stále mám nutkání vypnout rádio, kdykoliv ji slyším, ale to je spíš tím kolovrátkovým opakováním českých rádií. On sám si můj respekt svou tvorbou a svými aktivitami získal. Mám pocit, že se jedná o jeden z mála živých a inspirativních projevů snesitelných v podání nových médií. Rozhodně stojí za to navštívit jeho oficiální stránky http://www.hevi.sk. Nebo přímo sledujte jeho videoblog Literárny našepkávač Daniela Heviera na adrese http://blog.martinus.sk/r/rubriky/hevier/literarny-videoblog-daniela-heviera/ nebo jeho relaci Inšpirátor (http://www.metoo.sk/tvstream/index/484/inspirator). Snažím se představit si v této roli někoho v Čechách. Pár jmen mne i napadá. Uvidíme, zda časem někdo tuto hozenou rukavici zvedne.
Tento týden jsem poprvé narazil na slovenský magazín experimentální a nekonvenční tvorby, jehož první více než stostránkové dvojčíslo si v PDF můžete stáhnou na adrese http://kloaka.membrana.sk.
Největší prostor dostala poezie (včetně tvorby českých autorů), ale číslo přináší i rozhovor, teoretické texty, recenzi, prózu. Pravdou je, že ne všechny texty mne zaujaly natolik, abych je přečetl celé. V některých případech jsem si říkal, že méně může být více. Ale na první pokus slušný výsledek. Jen si říkám, zda se redakci podaří udržet plánovanou periodicitu tří čísel ročně. A jak dlouho – s podobně úzkým zaměřením. Přece jen experimentální tvorbě se zas až tolik autorů nevěnuje. Ale jak již v minulosti ukázalo výborné číslo Pandory, prostory pro objevování zde stále jsou. Právě přesahy poezie do jiných prostorů – výtvarno, hudba, atd. jsou tím nejzajímavějším, co nový časopis nabízí.
Zaujala mne i skutečnost, že tento časopis, plný grafiky, je sázen LaTexu.
S jistým skluzem, jak jste si pravděpodobně všimli, ale přece jen: právě jsme zveřejnili nové číslo revue Aluze: 3/2009. Jako obvykle můžete pročítat on-line nebo si stáhnout číslo v PDF.
Obsah:
poezie
Ladislav Jurkovič: A do třetice pleskot vět
próza
Euphrase Kezilahabi: Labyrint
rozhovor
Petr Skalník: Antropologický výzkum není výlet – rozhovor vedl Jeroným Boháček
studie
David Novitz: Umění, narativ a lidská povaha
Bruno Zerweck: Nespolehlivé vyprávění v dějinném kontextu:
Nespolehlivost a kulturní diskurz v narativní fikci – úvod Tomáše Kubíčka
Michał Stefański: Stigma humoru. Poznámky k recepci české literatury v Polsku
Fredric Jameson: Teorie postmoderny
recenze
Marek Fencl: Vinný kámen (rec. Martin Lukáš)
Josef Jedlička: České typy a jiné eseje (rec. Martin Lukáš)
Pavel Jiráček: Význam a subjektivita v lyrice. Kognitivní struktury v lyrické představě (rec. Petr Plecháč)
Antoine Compagnon: Démon teorie (rec. Klára Nečaská)
Andrej Kalaš: Raný pyrrhónizmus alebo blažený život bez hodnôt? Odhalenie filozofického postoja a jeho metamorfózy v antike (rec. Radim Brázda)
Jaroslav Svátek, Martin Nejedlý, Olivier Marin, Pavel Soukup (eds.): Guillebert de Lannoy: Cesty a poselstva. (rec. Jan Stejskal)
archiválie
Antonín Marek: O všeobecných zákonech umu zvláště
– úvod Karla Komárka
Tak to vážně nevím, ale zatím všichni kamarádi, kterým jsem v minulých měsících poslal odkaz na norský server Yr.no, opustili dosavadní služby a začali používat právě tuto. Třeba se někomu ten odkaz bude hodit. Nevím, jak to dělají, ale jejich předpovědi vycházejí. Aspoň pro Bystřičku
Na czlit.cz se stále nic neděje. Ale když kouknete sem http://czlit.beta.vizus.cz/, tak nakouknete pod pokličku a uvidíte možnou novou podobu. Jak vidno, tak nová verze portálu by měla běžet na jiném publikačním systému. Místo řešení od PragueBestu bude asi nasazen Vizus.
Už delší dobu sleduju se zájmem stránky slovenského knihkupectví Martinus. Lépeřečeno jeho blog. Stánky jsem znal, na blog jsem se dostal víceméně náhodou, přes zpětný odkaz ve statistikách Textů na dříve zveřejněnou povídku Ádama Bódora. A od té doby se na něj vracím pravidelně, protože je proč. Naposledy třeba kvůli díky videoblogu Daniela Heviera
Znáte podobné stánky českého knihkupectví? Já osobně ne.
První letošní číslo najdete jako obvykle na adrese http://aluze.cz
Obsah čísla
poezie
Michal Habaj: Ani Buddha zo mňa nebude
próza
Hanif Kureishi: Můj syn fanatik
Clive Sinclair: Štěnice
rozhovor
Luboš Kropáček: „Abrahámovská náboženství mají mírový potenciál“ – rozhovor vedl Přemysl Zbončák
studie
Klaus Weimar: Kde a co je vypravěč?
Gabriel Zoran: K teorii narativního prostoru
Jenny Sharpová: Postkoloniální studia na půdě amerického multikulturalismu
Arthur Danto: Svět umění
recenze
Milan Hrabal (překl.): Jazyk, jímž porozumíš větru. Antologie lužickosrbské poezie (rec. Lenka Krausová)
Tatjana Gromača: Něco není v pořádku? (rec. Matěj Martinčák)
André-Marcel Adamek: Květinová puška (rec. Jakub Grombíř)
Stanislav Rubáš: Já píši Vám. Oněgin v českých překladech (rec. Lukáš Neumann)
Monika Schwarzová: Úvod do kognitivní lingvistiky (rec. Marek Nagy)
Radim Šíp: Richard Rorty. Pragmatismus mezi jazykem a zkušeností (rec. Tomáš Marvan)
Břetislav Horyna: Filosofie skepse (rec. Daniel Špelda)
Tomáš Nejeschleba: Jan Jessenius v kontextu renesanční filosofie (rec. Daniel Špelda)
Pavel Zahrádka: Vysoké versus nízké umění (rec. Filip Mikuš)
glosa
Pavel Zahrádka: Já a David Bowie
archiválie
Otokar Březina: Dokumenty (s úvodem Petra Holmana)
Nové číslo revue Aluze najdete na adrese http://aluze.cz
Tento týden jsem poprvé narazil na slovenský magazín experimentální a nekonvenční tvorby, jehož první více než stostránkové dvojčíslo si v PDF můžete stáhnou na adrese 
S jistým skluzem, jak jste si pravděpodobně všimli, ale přece jen: právě jsme zveřejnili nové číslo revue 
První letošní číslo najdete jako obvykle na adrese 
