Prohrabování II
Tak prohrabování opravdu přináší zajímavé výsledky i na poli poetickém. Opět to teda není žádný výkřik, spíš příklad jak to nedělat. Ale dávám to tu hlavně jako vlastní archivní paměť ať to později nemusím hledat. Báseň sama o sobě zajímavá příliš není, pokud pro sebe opominu geografické vymezení, to spíš autor (* 1938), který působil jako agent americké rozvědky.
Antonín Heryán
BYSTŘIČKA
Kůzle dětství dovádí,
skřivan zpívá o mládí.
mluví tu i pstruzi v říčce –
na Bystřičce, na Bystřičce…
Hůrka Klenov, velký stan
i hrad – pyšný zeměpán,
dívá se dolů na zrcadlo,
co do hluboké vody spadlo,
a tráva, listí podél cesty
málem škodolibě křepčí, chřestí,
ale soumrak už zdaleka
je rosou, stíny vylekal:
A tak ztichly provinile.
Večer rozžal hvězdy bílé
a dech rodný, skoro ze sna,
vnímal jsem teď, v luně žasna…
Dálek sláva – polní tráva,
tu je země snu i práva,
tu dětství dosud dovádí
a všechno zpívá o mládí,
mluví tu i pstruzi v říčce –
na Bystřičce, na Bystřičce…
Tulák na pomezí, 1994