Celý natěšený jsem začal číst poslední čísla těchto literárních časopisů. Dobrá adresa mne ale příliš nepřesvědčila. Nestává se to u tohoto časopisu často, ale dubnové číslo je takové nějaké plané. Že by ubývalo sil? Těžko odhadnout. Vyšlo později než je obvyklé. I když dva dny zpoždění není v případě literárních časopisů nic než mžik oka. Ale abych jenom nepopichoval „konkurenci“, potěšil mne článek Miroslava Cingla Do nového tisíciletí s novou reklamou. Jo, masáž a vymývání hlav musí být! Taky připomenutí edice Thesaurus Absonditus nakladatelství Atlantis v recenzi na G. B. Manniho Věčný pekelný žaltář od Martina Beláska potěšilo.
Ani Tvar není v posledním čísle tak úplně pln střelného prachu. Ale pořád lepší a hlavně literárnější než Literární noviny. Skvěle jsem se bavil při Deníku diluvianta Lux von Duxe (Patrik Linhart) [Jeho prózy ostatně najdete i v Textech 28]. Ale nejlepší z celého čísla je příloha: Kateřina Bulínová – Vizuální poezie (Obrazové texty v Evropě od starověku do raného novověku). Lahůdka. Milá a potěšující. Na něco podobného jsem kdysi dávno narazil v starém Plamenu z let šedesátých. Radost číst – prohlížet. Škoda jen, že novinový tisk jemnějším kresbám příliš nesvědčí.