Marně čekám, kdy se objeví na knižních pultech básně Vratislava Effenbergera (1923 – 1986), jednoho z nejvýraznějších zástupců českého poválečného surrealismu. Dramatické, prozaické i teoretické texty vyšly. Možná ne kompletní, ale přece. Na mysli mám oficiální nakladatelství. U poezie jsme odkázáni na exilový výbor Lov na černého žraloka z roku 1987, nebo na básně otištěné časopisecky. Následující verše jsou ze Svědectví č. 82/1987 nedávno zesnulého Pavla Tigrida, ve kterém jsou doprovázeny studií Petra Krále.
Šel jsem cestičkou kolem potoka
prodávat vosí hnízda
prodávat vosí hnízda
nikomu jsem nic neudělal
a náhle mne popadli za krk
a náhle mne popadli za krk
a cloumali mnou tak dlouho
dokud jsem neupadl
A uřezali mi ruce
a uřezali mi nohy
kdo by věřil že jsem dřív prodával vosí hnízda
spíš budou věřit že jsem se opil
místo abych šel svou cestou
kolem potoka
Já asi vím, proč se s Effenbergerem zatím nikdo nevytasil – na začátku 90. let to prošvihla surrealistická skupina, která měla obří plány, po nichž nic nezůstalo. Od té doby se sebrané dílo V. E. válí u rodiny Effenbergerových a jednání s nimi je prý dosti bolestné a zdlouhavé; a navíc při torstovské chtivosti to vyjde asi tam, ale známe jejich sliby a včasnost…