V posledních týdnech se v české literatuře probíhá boj o Slezské písně Petra Bezruče, který mnohým nedá spát. Tedy je to spor o autorství. Bezruč sice není to můj básník nejoblíbenější, ale přece jenom snad dokážu docenit jeho nezanedbatelný přínos české poezii.
Škoda, že není na internetu přístupný článek Drahomíra Šajtara, který vyšel v posledním Tvaru a který shrnuje historii tohoto sporu víc než přesvědčivě a s podporou mnoha faktů.
Bezruč prostě autorem básní je, ať si Jan Drozd a Jaromír Nohavica tvrdí cokoli. 😉
Takže si dejme jednu oblíbenou:
ČERVENÝ KVĚT
Za temným oknem, v květníku sivém,
hrubý a ostnatý mračil se kaktus.
Jednoho jitra
červený z lodyhy vyrazil kalich,
červený květ.
Byl u nás básník, co jiné měl oči,
co měl rád vonné a nádherné růže.
Distichem zvučným
pochválil růži a odsoudil pyšně
ten rudý květ.
Jsou duše drsné, co samy šly žitím,
hroty a ostny je zalily vrchem.
Co měly v srdci?
Kvetly-li jednou a kvetly-li v noci,
rudý byl květ.
Vladimír Novotný: Kdo všechno napsal Slezské písně?
Ostravské noviny: Kdo je autorem Slezských písní?
Báseň, kterou mi škola na delší dobu Bezruče znechutila
Petr Bezruč: MARYČKA MAGDÓNOVA
Máš pravdu, já osobně Maryčku číst nemůžu, představa besídky a koktání je stále silná, byť nějakých sedmnáct let vzdálená. A Tvar snad na síti bude… časem… když to někdo udělá 😉
Není to JAROMÍRr Nohavica? To je jako v těch amerických béčkových filmech: – Jak se jmenuješ? – John. – Tak poslyš, Jime… 🙂
Jaromír s jedním rrrr samozřejmě… 🙂
Jo jo. Pravda. Opravím.
Zajícova varianta. Chtěl bych upozornit, že se jmenuju Miloslav Zajíc, nikoli Miroslav; v tom se často chybuje (básníci). Jojo, taky si to občas pletu.
Protože Miroslav Zajíc byl fotograf tuším z Mladého světa. Všichni občas pletou…
Mně se Maryčka Magdonova náhodou líbí. Taková drsná poetika. 🙂
Ale je fakt, že jsem ji nemusela recitovat.
Komu se nelíbí Bezruč, je chuj!!!
Baník pičo, Baník pičo, FCB!!!