Německý básník a dramatik (1903 – 1981).
Jedné podzimní noci
Dni dávno zapadlý, kde jen jsi?
Na vršku pod větrnými nebesy
jsem tehdá ležel. Září. Listí pád,
stromy svým klidem mě objímaly zcela…
Podzimní noc se rozšuměla:
jeřábi hold mi letěli vzdát.
Vzdálená chvíle, hodna jsi chvály.
Ti ptáci s dlouhými krky temnotou veslovali.
Chlapec k nim cosi volal do výše.
Vřískavě vzkřikli a nad jezery táhli dál.
Vodou a mlhou vlas ti vlál,
praraná temnoto, jež zrodilas vše:
močál a hvězdy, strže a kosti.
Viděl jsem, jak jsi prosívala
sítem vzdálenosti
železitý prach meteorů.
Zemi jsem cítil v každém póru,
slyšel jsem jak zpívá bodlák a skála.
Pahorek vznášel se. A nenadále
hořící šíp sjel nebeskou puklinou.
Zasáhl noc. Ta rychle ale
ucpala ránu tmou
a zůstala netknuta nad vlajícími topoly.
Ohně a studánky hučely v údolí.
z němčiny přeložil Ludvík Kundera