STAŘÍ DOBŘÍ: František Gellner (LXXXI.)

Trocha optimismu v rozkvetlém jaru z pera rebela nezaškodí (* 19. 6. 1881, † asi září 1914).

POSLEDNÍ VĚCI

Po čem kdy srdce v touze bilo
z toho se nic nesplnilo.
Kde moje naděje jsou dnes?
Sám jsem je všechny k hrobu nes.

Minula žití polovice –
a bezpochyby něco více.
Přikvačí naše hodina
a zaniknem jak bublina.

Člověk se táže: Jak a k čemu
a proč, a úzko z toho je mu,
že nenalézá odpovědi
ať do sebe či kolem sebe hledí.

Tak rád bych někdy řekl: Pane,
nechť ať se tvoje vůle stane!
Snad je tam přece někdo v nebi:
Aspoň ho máme zapotřebí.

(1914; in: Nové verše, 1918)

1 názor na “STAŘÍ DOBŘÍ: František Gellner (LXXXI.)”

Můžete zanechat komentář: