Po delší době něco mimo prózu a poezii: kniha rozhovorů Petry Dvořákové Proměněné sny. Obecně nejsem žádný velký příznivec podobně koncipovaných knih, ale tentokrát příjemné překvapení. Pro toho, koho někdy trápily, sužovaly, či jen se dotýkaly otázky víry zajímavá věc. Podtitul Deset rozhovorů o iluzích a deziluzích, které přináší víra shrnuje vše podstatné. Otevřenost jednotlivých výpovědí je přesvědčující. Pohled knihy na víru je sice poněkud omezen katolickým vnímáním, ale my evangelíci si to už nějak odfiltrujeme. 😉 Faktem zůstává, že se zde objevila kniha, která přirozeně vypovídá o vztahu naší doby, křesťanství a víry z několika úhlů pohledu. Světlé i temné stránky, spíš ty v odstínech tmavší šedi. Snad je to dáno tím, že nevyšla v žádném z církevních nakladatelství.
Za povšimnutí stojí také fotografický doprovod knihy, který je dílem Petra Francána. Jeho fotografie tvoří předěly mezi jednotlivými rozhovory a jedna je i na obálce.
My “rebelující bezvěrci” máme naštěstí onačejší kapacity, k jejichž textům o roli náboženství v kontextu evropské civilizace se lze uchýlit bez potřeby cokoliv filtrovat. 🙂
Ale to hovoříš o něčem trochu jiném, než je osobní prožitek víry a osobní zkušenost. Na jiné “kapacity” se klidně obrátím taky a nejen při potřebě kontextu nebo informací si je také vytáhnu z knihovny, kde mám Lenina vedle Komenského.
Jenže ty onačejší kapacity mluví třeba o tom, že zdánlivě “osobní” prožitek víry nemusí být zase tak osobní, ale naopak velmi závislý na dobovém a kulturním kontextu. Někdy bych si docela ráda zkusila, jaké to je vyrůstat v silně věřící rodině, jestli bych i pod vlivem takového prostředí dospěla k “rebelskému bezvěrectví”, jestli bych dokázala svůj hodnotový systém vědomě odpojit od dominantního monoteistického náboženství a tvořit si vlastní “mozaiku”. (Záměrně se vyhýbám problematickým pojmům světový názor, emancipace, sekularizace, ateismus.)
Já vím, to je na dlouho a asi to sem nepatří… 🙂