Ze mne… Asi před čtvrt rokem mi volal geolog, jehož jméno jsem pohřbil někde v závitech šedé kůry mozkové. Prý za Františka Josefa vyšla v odborném časopisu studie popisující zkamenělinu z Bystřičky, z okolí Vanduchova mlýna. Ve zdejších geologických vrstvách podivné. Smutný musel být, když jsem mu teda popisoval své pokusy s hledáním zkamenělin. No, ale tuto temnou kapitolu amatérismu ponechejme prozatím stranou. O mlýnu jsem nevěděl a ani nikdo z okolí. Shodou náhod jsem ale nyní na fotografii onoho objektu narazil. Vanduchův mlýn – na štěrk. Také překvapení. Na té vědecké zprávě by tedy něco mohlo být. Navíc kamarádi přece jen nějaké ty zkameněliny v okolí našli. Kde? 😉 Nechť každý pátrá na vlastní pěst. Ale opět je zde prostor pro geologův smutek. Mlýn stával na dně zatopené přehrady.
Pred 12 rokmi som cital o moaskym kalendari po prvy krat, v knihe autora T.McKenna. Pisalo sa v nej, ze koniec kalendara bude 21.12.2012. Tento datum som si vtedy zapamatal, zo zvedavosti, co sa stane v ten den. Koniec kalendara som vtedy chapal ako koniec merania casu, ako den, ked prestane mat cas vyznam pre ludi. Dost nepredstavitelne ani s poriadnou davkou fantazie. Ale to bolo pred 12-timi rokmi. A teraz sa zacnu samozvani odbornici, najlepsie kazdy z nich s titulom Dr., aby nas ohurili (alebo oklamali?), objavovat so svojimi najlepsimi a najpresnejsimi vypoctami, prepoctami, zdovodneniami, a hlavne mnozstvom knih, ktore uz na tuto temu napisali a my si ich musime kupit. Pretoze v kazdej diskusii s nimi, prave oni s oblubou odkazuju na svoju knihu a kapitolu. Ked ju nepoznam, nemam, nemozem sa do debaty zapojit. Ale ja ju nekupim a keby mi ju niekto aj dal, citat ju nebudem.