Výšky nebývaly moje. A ani příliš nejsou. Ale jsou místa, kam se běžně nepodíváte. A tento týden jich bylo hned několik. Třeba střecha a věže Týnského chrámu.
Méně obvyklý pohled na Pražský hrad a kostel sv. Mikuláše přes kříž Týnského chrámu.
Tak krom již níže avizovaného Letního čtení na střeše vsetínské knihovny jsou zde i další akce, které možná stojí za pozornost. (Vím, že FM již není Valašsko, ale autorka ano, takže zařazuji.)
Minulý týden v pátek jsem cítil jakousi povinnost, jestli jsem se přece jen nemýlil, když jsem před lety krátce recenzoval první dvě sbírky Pavla J. Hejátka. Ani ne. Ale naživo je to opravdu o dost lepší. A vlastně při těch všech proběhlých diskuzích o angažované poezii, které už naštěstí nějak vyšuměly a utichly, a mám dojem, že i bez nějakého zvláštního dlouhodobějšího odkazu pro českou poezii, je pro mne PJH aspoň autor, kterému to věřím. Večer na terase žerotínského zámku ve Valašském Meziříčí, který byl směsí autorské tvorby PJH a Karla Kryla a Bulata Okudžavy, nebyl večerem promarněným. Škoda jen, že zvukaře zlobila technika. (Dovětek: Ale to platilo v roce 2016.)
Přijďte se zaposlouchat 24. srpna v 17:00 do vybraných textů a hudby na netradičním místě: na střechu vsetínské knihovny. Hrát, zpívat a číst budou Spolek Vdolek, Renata Trličíková, Marie Davidová a vsetínští divadelníci. Dovolím si vás provést programem. Předchozí dva ročníky byly snad příjemným překvapením, snad se zadaří i letos.