Čtenářský deník

Báseň pochází se sbírky První život a vydalo ji v loňském roce nakladatelství Větrné mlýny.

* * *
rozdaný jsem
jako karty kolem stolu
 
    v okolních životech
    prý slova jsou vykládaná
    v postupných řadách
 
život: postupná srdce…
život: postupné kříže…

ach
piky piky na hlavu…

jak žiletka v rukávě
schovaná karta poslední:
srdcová dáma
na zavření

jakoby právě to nedalo se s každou

Odjinud: Vážený pane Štolbo,…

Nestíhám číst, nestíhám psát. Nic nového. Knih doma přibývá, postupně budu avizovat aspoň ty básnické z doby poslední. Právě dočítám „novou“ knihu Josefa Suchého Žernov, (ISBN 80-903387-6-3)kterou vydal Jaromír Gargulák. Básník známý, pro mne dávno objevený, přesto znovu, s potěchou.

NA STAROU CESTU

Ta cesta dosud je a trpí – –
Má jilmy, trávu, mostek prastarý,
v říjnu za jasných dní tam kameny jak chrpy
jihly a teskně zíraly.

Mlčím. Jinošství sklenuto v dům pustý,
čím dále truchlivější návštěvy mám – –
ach, vrátit se, kde ticho mluvilo jabloňovými ústy,
veliké modro s ptáky patřívalo nám – –

Na zápraží noci tehdy, ó cesto potokem,
proč jenom jsem se chvěl?
Tichi. Neslyšně sova táhne nad mým krokem
v očích utopené smutné luny dvě.

Dobrých básníků není nikdy dost, těch rodem původně z blízkého okolí pak ještě míň. Jedním z nich je Zdeněk Volf, který nedávno vydal v Protisu sbírku A mrvě prsteny. Osobně mohu doporučit, pro mne příjemné potvrzení očekávání.

TŘI ŠÁLKY

Loučil jsem se na dva roky
O to hůř, že s ženou
pro kterou muž léta
vydrží být sám

Dlouho jsem si to nedokázal udělat
Podařilo se mi to až na cvičení
před odchodem do zálohy
v obilí. Brzy bych však přišel
i u modlitby o výdrž

Není malých prsů
Jsou jen více ven
či dovnitř

Poprázdninový Tvar prozatím svými čísly potěšil:
a) slibovanou knižní přílohou, kterou je básnická sbírka Ondřeje Macury Indicie
b) číslem 15/2007, které přineslo velmi pěknou studii o (ne)možnostech překladů z čínštiny a studii o ohlasech asijské poezie v díle Jana Skácela.
Bohužel Macurova sbírka, kterou tvoří dvě rozsáhlejší skladny Beethoven a Indicie a které nevím, zda se k ní dostane i někdo jiný, než předplatitelé Tvaru, není tak zcela moje krevní skupina. Pro mne se jedná o poezii až příliš pohlcenou v literatuře samé. Přesto se tu najdou pěkné pasáže, viz ukázka ze skladby Indicie:

IV.
Cikády v piniových hájích,
malé kamenité cesty,
kráčet směrem k Dykovu pommníku,
pak sestoupit k moři,
cestičkou doleva, kdyby se vydal,
k malému hřbitovu by došel,
houstne tam ticho, jen cvrkot hmyzu, stín.

/Dubrovnické uličky s rozvěšeným prádlem,
kde Gundulić se nedočkal své vlády,
talíř škeblí, bílý chléb a sklenka vína…/

Nalézt krásu a moudrost,
stejně ho semelou do žrádla kravám,
nalézt krásu a moudrost,
i v hlemýždi, jenž zdobí čerstvý salát,
i v slimáku, jenž na houbě se plazí,
i v písních, které zpívá orangutan noci.
vždyť Čechové jsou národ dobrý,
řekl si, vylezl z vany, sám sebe uložil
do měkkého tepla tichých plyšáků,
pozoroval se jak mapu turista.
Zčernale zaklapl oči.

Viktor Dyk rozsvítil a vešel do záře,
„Tak to je to moře, to skutečné moře?“

Vlaky, autobusy, prostě celá Morava voní burčákem. Je to náročné období, nelze zapomenout na sobotní výlet do Jakubova sklepa. (Ostatně zde malá odbočka: Čmelák a svět si v přípisu Dva přetištěné materiály všímá polemiky mezi ním a kritikem Vladimírem Novotným. Jak si Petr Motýl správně všímá, jedná se o dva různé pohledy na svět.)
Ale protože knih doma stále přibývá, tak zpět k poezii a pokračuji v seznamování s nimo. Rok se sešel s rokem a edice První knížky doprovázející festival Ortenova Kutná se opět rozrostla. Sedmým svazkem se stala drobná básnická sbírka Tváři v tvář Anny Ciprové. Jen podotýkám, že knihu můžete zakoupit přímo na stránkách festivalu.

Co mě napadá při sběru jablek

Možná,
že na podzimu je nejsmutnější to,
že je jen jednou do roka.
Ale možná je to spíš to,
že všechno opadá a strom zůstane sám
a bez ničeho.

Související:

• Ondřej Lipár: Zpráva z Ortenovy Kutné Hory (2007)
• Týden s edicí První knížky I (a dále následující příspěvky)