Kdo je autorem následujících veršů? (102)

Minulá století u mne příliš nostalgie nevyvolávají, ale čas od času je třeba nakouknout i do nich. Když už byl tak pěkně uhodnut minule Alois Jirásek, tak je tu další dřevní kousek z českýh luhů a hájů. Kdopak nám to jenom napsal?

Klas.

Juž rychle zraji, dobře vím,
a brzy přijde čas,
že urván smrtí budu tlít,
jak v poli zbylý klas.

Kéž zrna, jež jsem v srdci měl,
nezhynou všelijak,
a nebude-li člověk syt,
ať syt je aspoň pták.

Kdo je autorem následujících veršů? (99)

Když je to léto…

Zapadnout někam za obzor
jak slunce po třech pivech
Být Heyerdalův vor
Být live

Stařecké skvrny soumraku
zhyzdily den a proťaly mu žíly
Temelín tužeb potemněl od mraků
Těch starodávných, co se vyrojily

A bijí zvony… Bože, kdo je tluče?
Co udělaly? Ptali se jich proč?
Jeřabiny Oči koček
Těch, co skáčou přes obruče
Podzim – brána – vkroč

Kdo je autorem následujících veršů? (97)

Otázka pro letní pondělní den.

DÉŠŤ PADÁ NA RÁNY

Na rtu obří hlavy spím.
Déšť pleská o nos krkavčí,
mouřeníni jdou v dvojstupu
z jeho děr jako kominíčci.
V horečce slyším prozpěvovat mouchu,
roleta padá za posledním dějstvím,
stínajíc hlavy muškátů.
Bez pohybu zjevného sestra
pestrý polštář hotoví,
z tolika kanýrků jsou nervózní
její prsty plné pochyb.
Strop visí pláství medu za krovy,
zatímco skřítek večerní
z hlavy obra se kutálí,
na moučném červu jezdit zkouší
a muří křídlo bije o vývěsní štít
holičské lampy, pod níž holohlaví
vrhají ustaraný stín.
Slyším jektat hamižné zuby větru
v drolící omítce, jak hryžou spáry,
v nichž moucha masařka se tulí
za křídlo motýlí.