Kdo je autorem?

Pondělní ráno plné mrazu. Ale vypadá to, že přece jenom bude o něco tepleji než v noci. U nás bylo – 20° C. Tak, kdopak napsal napsal následující báseň?

NOC

Na nebi svobodné hvězdy hoří
a rozkvétají potichu
do pokojných kalichů.

Na zemi
zamčeny mezi čtyři stěny
jsou lidské hvězdy uvězněny:
nádražní světla, hospodská okna, ves.
A u každé hvězdy štěká pes,
to aby nešťastná neutekla
svému pánu do cizího kraje,
kde den veselý je
a noc pokojná je,
to abys, pocestný člověče,
když světlo ti do očí přeteče,
nepřišel a neukradl
dukáty, slaninu, hrušky nebo ženu.

Na nebi svobodné hvězdy hoří
a tiše kvetou do noci.
Těm žádné pomoci
potřeby není.

Však ty nešťastné hvězdy musíme vysvobodit,
které mezi námi svítí,
a psy musíme zastřeliti,
kteří na ně zuby cení,
aby pokoj byl na zemi
jak na nebi
v noci.

Dnes jedna časopisecká. Nápověda? Verše napsal můj kamarád a najdete je v dosud posledním čísle jednoho českého literárního časopisu. 

NOCLEH

tiráky řvaly jak hladová
noční zvěř
volala jsi na mne cenu
pokoje pro dva
chlápek od pumpy
kostnatý nevyspáním
nás pak vedl po strmém schodišti
Berlín Krakov Terst všechno
Toruň Maribor všechno všechno
bylo za náma
nikdy jsem neviděl
tak úzký pokoj
když jsme se chtěli otočit
museli jsme se obejmout

A opět je tu pondělní ráno. Ech! Tak, kdopak je autorem následujícího textu?

HŘBITOV V MĚSTĚ PE

nesou
temnou věc

ještě se přiznat
a pak už dostanu koně

bude mi osmnáct
a žádný okr už se do mě nevejde

bude to v poledne
a já se vykloním z javoru
a kolem budou mí přátelé
s talíři v ruce

Janinka mi podá koláč medový
a já ji za to políbím

já ji za to políbím
a na ten koláč se slétne tolik vos
že ho upustím
jak je těžký

bude to zrovna uprostřed června
a já se tě zeptám
Janinko
zdali mě mohou milovat
jen mrtví

Nápověda pro pondělní otázku se dnes skrývá přímo v textu básně. Kdo ji napsal?

V TŘIATŘICÁTEM ROCE SVÉHO VĚKU
naučil jsem se používat zubů
při práci, v kamenné věži čtvrtý měsíc
pozoruji počasí
zatínám zuby
když po západu slunce na ochozu měním
propálenou sluneční pásku když vítr
/dnes osmý stupeň podle beauforta/
podle beauforta mi rve pásku od úst, nemohu mluvit
do větru na kamenné věži
ač zmnožil moje chápadla
nemohu nabídnout zub za zub času dole
oko za oko bych ale dal
když slídím po počasí točitými schodišti
z kamene
když píšu svoje jméno
do rubriky pozorovatel

Otázka pro pondělní ráno: Kdo je autorem následující básně? Sbírku českého autora, ze které je ukázka, najdete možná právě teď v knihkupectvích.

PONURÝ VEČER

V příkopu dýmá fenyklová nať
a vzdouvá chřípí tenkých cikáňat,
která dnes v skrytu u okresních cest
lížou si prsty jak bělený chřest.

Pečených jablek jsou už všechna sytá.

Spáleným jazykem teď jedno kmitá
ve směru, odkud chvatně přicházím –
v průvanu všech mých meluzín a zim.

(Po setmění u Násedlovic)

Zatím žádná odpověď na otázku minulou. Poradíme: strýc jednoho ze správných luštitelů minulých otázek. 🙂 No, a máme tu novou báseň: Kdo je autorem? Rovnou napovídám: autorem je žena, Češka.

Vánoce pro dceru Lucii

Obratem ruky si mě tahle teplá zima získá
Už ani nevím, jak vypadá sníh bílý
Až ho jednou zblízka ukážu Lucii,
bude to v létě a v muzeu na Letenské pláni
Na počátku prosince povím ji vanilkový příběh,
že mi stále ještě k vánocům sládne den
a jak mi moje maminka povídala
Vidíš, mohla si být ještě dlouho volná jako pták

Copak je větší volnosti,
než ji dát dítěti do rukou a až do smrti
se o něj trochu bát?
Ale copak ti tohle musím povídat, maminko…

A tak čekáme s Lucií v přijímacím pokoji,
až přijdou přátelé
pro barevné korálky
a dobré slovo

Pondělí mezi svátky. A volno. 🙂 Ale ani tak nebudete ochuzeni o svou porci pondělního dotazu: Takže, kdopak je autorem následující básně? Tentokrát to není nic lehkého, ale snad se někdo najde. Času je dost. Pravopis je původní. Třeba něco napoví.

GOLGOTA POD KLÁŠŤOVEM

Ohnivou nocí
krmí ovečky hor

Dali jim sirky žezlo
Korunu benzínovou

Strhali s chlévů šat
o husy metali los

/Eli Eli
lama zabachtani…/

Smrtelná noc

Tak opět je tu pondělí, jedno z posledních v tomto roce. A další hádanka: Víte, kdo je autorem následující básně?

Rybky

Nad hladinu vyskakují rybky
na řetízku z vodních krůpějí.
A padají zas do záňadří
řeky, a mně je smutněji.

Uvidíš, jen své oči zavři.

Nad hladinu vyskakují rybky
a některá se chytí.
Je tichá jak vzduch jarní v habří,
nepláče, jen se třpytí.

Viděl jsem malou rybičku,
jak polykala vodičku.
Rybičko, ty němá tváři,
do marné skřely si mne zavři,
budu tvou vodu píti.

Uhodnete autora následující básně?

BALVAN ZLOBY

vyplňuje celou kuchyň,
nelze udělat krok; pohne hlavou,
okem a bolest vyskočí.
Odkud? Neví.
Zítra budou všichni vyprávět,
a on musí mlčet nebo říci,
že poslouchal rozhlas,
jenom rozhlas.
A všechna hořkost nastřádaná
špatným trávením
včerejší prohrou v kartách,
ústupkem, že nebyl ženin první,
třese jeho betonovým srdcem
a chlad ložnice prudce vane
na obnaženou komáří duši
dávno zapomenuvší slovo láska.
Jaké štěstí,
že ona není doma, stačilo by,
aby vešla a zeptala se,
nemá-li hlad…Nebezpečí,
pozor, útok!
Jaké štěstí; ano, bude lhát,
byl tam, snadno se dopátrá všeho,
barvy dresů i krásy hráčů.

Balvan mizí
a zanechává zelený obdélník hrací plochy.
– Stál jsem za levou brankou…

Za oknem opět hnusně. Tak spíš něco pro zasmání. Uhodnete, kdo je autorem následující básně?

Čas lásky

Večer, až bude po průvodu
a měsíc pro vltavskou vodu
vnoří svůj džbánek do jezů,
vyjdeme spolu na nábřeží,
zamilovaní, krásní, svěží,
nu prostě – děti vítězů.

Kolem nás položí se na město
tiché a spící, ale přesto
rozněcující srdce mé,
jakoby písně ulic ranních
ožily znovu v horkých dlaních,
když si je něžně stiskneme.

Bude-li večer teplý, měkký,
tu naše ústa jako řeky
pro větší šířku spojí proud.
Však i když rozprší se tence
– jen další důvod pro milence
úže se k sobě přitisknout.

A kdyby někdy přes hranici
hnala se bouře třaskající
právě ta láska, právě cit
vyšle nás proti smrti zpupné
a meč nám dá a přilbu upne
a povede nás vítězit.

Škoda, ach škoda, Karle Hynku,
že nemůžeš jen na vteřinku
s Petřína sejít mezi nás.
Jak by ti tady bylo krásně!
A jaké bys psal teprv básně,
když celý rok – je lásky čas.