Kdo je autorem?

Za oknem stále nevlídno, na vrcholku Radhoště je sice sníh, na vrcholcích nižších zatím nic moc. No nic, potrapte aspoň své buňky a pokuste se odpověděd na následující otázku: Kdo je autorem následující básně?

Nepravý rondel
Takové uvítání

Vidím
že mě tu necháš umřít
ani ti to nepřijde
když slunce vychází
indiánské nebe
zahřívá kosti
potkávám kohosi z dřívějška na náměstí
slunce zaplavuje lavičku do půli
někdy zkusmo nevěrni
bychom chtěli být
ale nevíme komu
ach kolik ještě let
tří sloní
indiánské nebe
do hospůdky zajdem
poslední korupční skandál vyslechnem
než slunce vyjde
a zahřeje kosti
a tobě opět nepřijde
jak toužím po dobrých skutcích
jak se zajíkám svíravostí těla
které tu někdo nenechá
někomu umřít

Dnes asi něco těžšího. Kdopak je autorem následující básně? Nápovědu najdete v knihách nakladatelství Petrov.

SOUMRAK
      (Památce Neznámých)

Tam za zmizelým pomníkem prastarý potkan tkal
přehoz rozjetému hlemýždi, který znal…

Dštivá noc rosu prýštila na hlemýžďův hrob,
který se dneška nedožil a z včerejška byl trop…

Mlžina syrá stoupala k nebeské kobce
kterak pozemská ofěra rubášů pletce…

Kdopak je autorem následující básně? Jenom rovnou uvádím, že se jedná o překlad z pera Vladimíra Holana.

Leda

Když bůh ji stih v své tísni, téměř lek
se, shledal labuť v kráse tolikeré;
zmatený zcela zmizet v ní se bere.
Leč podvod k činu nes jej již a vlek,

dřív ještě nežli zkusil citovost
nevyzkoušena bytí.  Božství skryté
poznla, otevřena, v labuti té
a věděla: o jedno v prosbách rost,

co, v odporu svém zmatena jsouc, skrýt
a už nemohla. Snesl se za příšeří
a vina se, vždy slabší rukou zpit,

bůh roztál v milenku, slast zosnovav.
Pak teprv šťastně pocítil své peří,
labutí skutečnou se v klíně stav.

Pondělní ráno vás vítá novou hádankou. Takže: Kdo je autorem následující básně? Nějaká nápověda? Ale ano: muž, cizinec.

Láska krvácí a taje

Kytka v květináči na okně
sklonila hlavu pod náporem prosince.
Všechno v našem domě
rostlo, rostlo
a nakonec zvadlo.

Je to neuvěřitelné,
že už před rokem jsi řekla:
Promiň, miluju tě,
ale tvoje tempo mě ubíjí.
Už nemám sílu takhle pokračovat.
A tak se mi celá naše láska
vešla do hrsti.
Krvácí, taje jako led.

Spíš s jiným mužem,
ta představa mě mučí.
Milujete se, usmíváš se,
jako když jsem ti hrál svoje rokenroly.
Jenže má kytara tě neudržela
a já musel rozpustit kapelu.
Celá naše láska
se mi vešla do hrsti.
Krvácí, taje jako led.

Rád bych věděl,
jestli ze všech těch písniček
zůstal v tobě aspoň tón –
povědomý zvuk a slastný pocit,
že znovu proskakujem zapálenou obručí.

Bylas má hračka, skřivánek na niti.
Tak si leť – doufám, že teď jsi šťastná.
Ale kdyby vítr byl moc prudký,
miláčku, prosím tě,
smaž to všechno.
Pokus se to smazat.

Kdo je autorem následující básně? (Malá nápověda? Žena.)

Bělostný ovál

Hle – gondola smrti se měkce houpe
na vlnách rouna krásné mrtvé noci.

Ve věži vírů ptáci usedají;
zrníčka písku dopadají na dno jejich zpěvu –
ó úplnosti času…
Chrám moře zpívá o modré krvi,
o krvi královské,
o jejím vylévání.

Kameny hlubin samy se otvírají
v mrazivém doteku dětského čela.

Slepota vidí na dálku mrtvých –
píše tam kdosi mým ebenovým dřívkem.

Do písku, který tam v čase
vyplakala hora –
kterou jsem viděla v předjitřních modlitbách.

Dnešní ráno vzdálen jsem od klávesnice, ale pravidelná pondělní otázka je tu: Kdo je autorem následující básně?

* * *
Tato slova píšu tesařskou tužkou
nemám jinou ve svém dřevěném domě
bolí mě z toho ruce

Otázka pro deštivé a temné pondělní ráno: Kdo je autorem následující básně?

* * *
viděl jsem muže
v obchodě s vanami
předstírat významy

kolem se vědělo
mlčelo
muž se nevzdával
zuřivě se čekalo
na zoufalého muže

Je pondělí, ach! Tady máte otázku: Kdo je autorem následujícího textu?

pořád píšu

mám skvělý kalhoty
vůbec sem skvělej
každej to říká

moje milenka se na mě všude vyptává
ještě se moc neznáme
a všude mě chválej

produkuju kila příšernýho psaní
vše to pálím v okamžení
vypiju 14 piv když chci
a 6 když nechci žádný
sem strašně citlivej ale tvrdej

bůh Mars na mě kýve z mýho
levýho svalu miloval sem
nepříčetnou ženu

stejně se oběsím nejsem katolík
nejsem terorista nejsem pravej
ani levej sem prostě ten pravej
každej to říká stejně sem nalezenec

Bůh na mě koulí pravým okem bojím se
a ještě nechci chcípnout
a tak pořád píšu

Pondělní otázka: Kdo je autorem následujícího textu?

***
Kdo se nechává omezovat klenbou
miluje prostor

Na počátku rakev plná starých map
schematických náčrtů duší fialových krys
a nákresu žároviště v oku divoké kočky
vyzvednutá z krypty rozdychtěnými exhumátory

Stovky osleplých pokusů při hledání lebkosečky
ruce ponořené v dávných oceánech
a fantaskních ostrovech vypařených do kosmu
Hledání: hořící stín za tělem staré kartografie
Z očí vyřinuty povzdechy popela
Sněti zachvátily tělo truchlící nad ztroskotanými prsty

Konečně!

Konečně ozvěnaté kroky prostorem
Značky vyryté do stěny úzkostnými sny
Roztavené tváře temnoty a cíl
naznačený v plánku středem závitnic
ve stínu majestátních laloků
Ještě je nutno zřít se z propasti očí
a vysmeknout se z šedivé páteře zvyku

A pak už se snad objeví nenápadný středobod
v eruptivních přitažlivostech nahoty
posvěcený nedosažitelností
protože mezi nohama skrývá svatý grál
překypující apeironem cílů lidských cest

Báseň-nebáseň, ale kdopak nám ji napsal?
PS: Vyhledávací mašinky nechejte spát…

Požerač psů z Nerudovky
Ve sklepě v domě 51 v Nerudovce bydlí požerač,
který má současně výhled na dvůr mnoho set metrů
pod úrovní ulice. Chodí celý týden se dvěma
řeznickými noži za pasem, ale v zimě, jako je
teď, je není vidět. Hledá tučné psy, ale spokojí
se i s malými čoklíky. Veronika Lopatková sedí ve
třídě s klukem, kterému sežral televizního jezevčíka,
jenž přinášel do rodiny ročně mnoho set tisíc korun,
takže rodina byla celkem spokojeně živena, ale teď
na ně doléhá bída.
Když požerač psů zapíchne bernardýna, je celý
týden U Slunců k dostání guláš. Když jsou psi jen
menší, tak svléknutí z kůže se U Slunců prodávají
jako utopenci. Zvláštní vztah víže požerače s Emanem
od slunců, než o tom dále.
Taky chodí na rychtu.