Literatura

Czlit.cz – (Re)akce

Přestože to podle stavu této sekce stránek tak nevypadá, ještě stále píšu sloupky pro časopis Host a jejich počet se zvolna blíží třicítce. Ten předposlední zveřejněný v Hostu č. 2/2007 (zde), který byl věnován Portálu české literatury vyvolal reakci šéfredaktora Radima Kopáče, na kterou nezbývalo než odpovědět. Obé najdete v aktuálně dostupném čísle Hosta nebo v těchto dvou souborech: reakce, dokončení reakce a moje odpověď.

E-mailem mi pak přišlo upozornění na jiný aktuálně publikovaný text, který se Portálu české literatury také dotýká:
Jaromír Typlt: Kopáč jako výzva k dramatizaci

Czlit.cz – (Re)akce Read More »

Julio Cortázar: Výherci

Julio Cortázar: VýherciČekali jsme dlouho, ale je konečně tu! Dosud česky nepublikovaný román Julia Cortázara Výherci vyšel ve skvělé edici Transatlantika nakladatelství Garamond. A protože jeden valašský borec je přece jenom zcestovalejší, můžete si na jeho fotkách prohlédnout kavárnu Londýn, kde se odehrává počátek děje knihy a kde ji také Cortázar částečně napsal.

Kavárna Londýn (1)

Kavárna Londýn (2)

Julio Cortázar: Výherci Read More »

Osobnost Mojmíra Trávníčka v české literatuře (ebook zdarma)

Osobnost Mojmíra Trávníčka v české literatuřeV pátek jsme v rámci večírku Textů slavnostně pokřtili sborník z konference Osobnost Mojmíra Trávníčka v české literatuře, která se uskutečnila ve dnech 18.-19. října 2006 ve Vsetíně.
Zbyly již jen poslední výtisky. Ale pokud máte o sborník zájem, je zde dobrá zpráva. Kompletní sborník si můžete nyní stáhnout: zde (http://www.casopis-texty.cz/texty/knihovnicka/osobnost_mojmira_travnicka.pdf).

Obsah sborníku:

  • MOJMÍR TRÁVNÍČEK (heslo)
  • JAKUB CHROBÁK – Redaktorovo slovo úvodem
  • MICHAL BAUER – Jan Čep jako básník paměti
  • PETR HOLMAN – Radost (z) pomoci… Z březinovských dopisů Mojmíra Trávníčka
  • LIBOR KNĚZEK – Vzpomínka na Mojmíra Trávníčka
  • PAVEL KOTRLA – Letmá setkání (s Mojmírem Trávníčkem)
  • ZDENĚK VOLF – Dýchání
  • JAN HECZKO – Jemnost i tíže bukového dřeva. Trávníčkovy memoáry Skryté letokruhy
  • JAKUB CHROBÁK – Literárně kritická metoda Mojmíra Trávníčka
  • DALIBOR MALINA – Mojmír Trávníček a obrazy Valašska
  • LIBOR MARTINEK – Mojmír Trávníček a polská literatura
  • LADISLAV SOLDÁN – Příspěvky Mojmíra Trávníčka na stránkách Lidové demokracie
  • VLADIMÍR NOVOTNÝ – Mojmír Trávníček versus Literární dějepisectví
  • PETR KOMENDA – Rukopis prózy „Zápisky Jiljího Klena“ a jeho úloha v genezi textu
  • VIKTOR KOŘISTKA – Křesťanská mystika v tvorbě Josefa Karla Šlejhara
  • ESTER NOVÁKOVÁ – Svatováclavská tradice v české literatuře první poloviny 20. století
  • ZDENĚK SMOLKA – Jiná krajina. K jednomu sporu o interpretaci poezie Jana Zahradníčka
  • HANA SVANOVSKÁ – Literární portréty Ivana Slavíka (Několik poznámek ke „druhé tváři“ básníka a překladatele Ivana Slavíka)
  • MARTIN TICHÝ – Jaroslav Durych a pragmatická generace
  • JAN ZATLOUKAL – O absolutních čtenářích aneb na okraj Čepova programu Kniha týdne

 

Osobnost Mojmíra Trávníčka v české literatuře (ebook zdarma) Read More »

Potápěč v tisku a televizi

V posledních dnech Potápěč zaujal pár zbývajících nešťastníků, kteří ještě čtou literaturu. Nejprve v tisku. Malý článek ve Víkendu Hospodářských novin.
A pak je tu něco mého povídání o elektronické literatuře pro Českou televizi. Na tom natáčení byl nejzajímavější technologický pokrok, který se dotkl maskérny. Odličování nyní probíhá nám některým důvěrně známými ubrousky na zadečky. Faktem je, že na makeup asi není nic lepšího 🙂

Potápěč v tisku a televizi Read More »

STAŘÍ DOBŘÍ: Slavko Janevski (CXV.)

Jeden z nejproduktivnějších makedonských autorů (*1920).

  Profil na stránkách projektu Blesok

OZVĚNA ZBOJNICKÉ PÍSNĚ

  …Střel mě rovno do očí – tam je má nenávist,
tam je i hlad mé lásky a mých snů.
Střel mě do hrdla krvavého od písně a nadávky
a nediv se, že ani mrtev neklesnu.

Ani tehdy neklesnu. I mrtev budu sám život.
Jedovaté mlhy švihaly mi bičem čelo,
deště se mi zarývaly karabáčem do páteře, do každé kůstky,
a kalné přívaly mě vlekly přes černá vymrskaná pole.
Já, zbojník, nec nemám a mám všecko,
já, ponurý hříšný tulák s tíhou prokletí,
mám jenom srdce a nic než to srdce holé.

A nic. A co bych měl? Černé hajducké ruce,
pochodně, jež kradly slunci černé světlo dvojlomné,
a ostré zuby – od skřípění, hryzání, tajemství,
a sny jen sny – bohatství smrti omámilo mne –
a dvě černé dívčí oči, dvě zářivé kočičí zřítelnice,
dvě vlahé krůpěje pláče, smíchu a touhy.

A nic. Nejsem nic. I jsem i nejsem. Pouhý
strom pro úder větru, kámen pro blesky a hromy,
před smrtí jsem stál, abych před životem neklečel chromý,
tehdy, kdy mi na kopí vlál prapor vzpoury,
tehdy jsem se smál, odhaluje krvavé čelisti,
a sekal jsem ránu za ranou.

Země, přijmi mě takového. Jsem tvé divoké houští,
mám hrdlo jako pramen nejen pro písně a nadávky,
mám hrdlo pro hurá a hurá pro útok mám
a soudruhů bezpočet takových, jako jsem sám,
a tak unáší-li mě vichr, nesměj se mi, soudružsky odpusť,
když jsem jarní píseň i když jsem vlk a vyju.

(přeložil Luděk Kubišta)

STAŘÍ DOBŘÍ: Slavko Janevski (CXV.) Read More »

Probírka

Stůl mám zasypán novými knihami. Všechny jsem zatím ani nestihl přečíst. Takže je čas aspoň na malou probírku některými.

Jan Válek: Rozkřídlil se pták na trnce plané

Kniha, ze které mám radost, protože je to posmrtně vydaná sbírka našeho vsetínského kamaráda, přispěvatele Textů (vydalo nakladatelství Dalibor Malina).

ŠEROSVIT

Tehda jsem byl zasažen
Jinak popínal jsem svou kůží bubny světa

Zasažen tak, že čist, nekornatý
Když malá dcerka vykřikla zpěv a vyběhla
z rezonující zešeřelosti lesa

Seznala přítele šero
vítala přítele jas

Běžela s pažemi křičícími
na louku jarní vysokou
zvonící zelení třeslic a fialami vstavačů

Pod nebem vysokánským tehda běžela

PS: Ukázku najdete také na blogu Nehybnost, můžete tipovat jeho autora Jsem rád, že je on-line, ale jeho jméno neprozradím.

Karel Vysloužil: S holí poutníka

Čerstvá novinka, 24. 1. 2007 vydalo nakladatelství Lípa. Tento výbor z autorovy poezie vychází u příležitosti jeho osmdesátých narozenin a je průřezem jeho celoživotní tvorby. Od veršů, za které byl v roce 1948 uvězněn, až po současnost.

jsou rána

kdy do dvora
těžce padá
obloha potemnělá

kdy já bych chtěl
i ty bys chtěla
přenést horu

ale ta se nepohne

jsou rána
plna slunečního jasu
kdy hora i obři

jsou

v samotné
podstatě naší mysli

Martin Švanda: Dívka s papírovým mečem

Vyd&2225;no v edici MaPa Martina a Pavly Stöhrových na sklonku roku 2006. Jako obvykle: sličná úprava, obsah hodný pozornosti. Mohu jen doporučit. Navíc knihy dříve víceméně nedostupné by nyní měla nabízet i distribuční síť Kosmasu.

* * *
ty příznaky
s nimiž jsem si v noci začal
mne ve dne neopouštějí

prý jsem jim nasliboval…

a já zatím
hraju s kuchyní hru
na přeplněný stůl a neumyté nádobí

špinavá hra
neumytá sobota

dívám se na strop

Probírka Read More »