Literatura

Poklep to musel být asi mimořádně silný:
Výpisek prvý: kouč pro oblast managementu
Výpisek druhý: šop centrum

O České elektronické knihovně jsem se už párkrát zmiňoval. Tedy ne přímo o stránkách, na které odkazuji, ale o těžkopádné a předražené aplikaci běžící z CD a ptal se, proč není na internetu? Teď už je. Databáze české poezie 19. století je konečně volně přístupná i pro veřejnost. Podmínkou je pouze registrace. Můžete tak procházet 1200 básnických sbírek. Počet se má ještě rozšiřovat o sbírky autorů debutujících v letech 1900 – 1918. Stránky jsou optimalizovány pro prohlížeče Internet Explorer 6.0 a Mozilla Firefox 1.0, ale fungují bez problémů i v Opeře.
Takže aspoň malá pochvala pro Ústav české literatury, kterou si zaslouží. Krok správným směrem.

Tentokrát odkaz na neliterární periodikum. V Týdeníku Rozhlas vyšel rozhovor Josefa Mlejnka s Ivanem Martinem Jirousem. Stojí za přečtení!

Nebýt toho, že pravidelně poslouchám Vltavu, asi bych nezaregistroval, že můj oblíbený časopis Plav existující doposud pouze v internetové verzi začíná vycházet i v tištěné podobě. Tato verze má doménu na adrese http://www.svetovka.cz. Už z toho je patrné, na chce navazovat na starou dobrou, ale neexistující Světovou literaturu. Tento nový měsíčník by měl jít do distribuce v pondělí a číslo by mělo být věnováno překladům ze současných slovanských literatur. Doufám, že bude i v mém oblíbeném knihkupectví. 🙂
Dorazil i Tvar, už ve (staro)nové redakci, tedy pod vedením šéfredaktora Lubora Kasala. Obsahové změny zatím příliš patrné nejsou, personální ano. Ne všem se líbí, soudím tak nejenom podle emailů obíhajících internetem.
Literární noviny opět zprovoznily internetové stránky. Obsahově je to bída. No, není se čemu divit. Moc se to číst nedá ano tištěné. Ale protože situaci sledujeme, občasnému nákupu se nevyhneme. Tak se aspoň přimluvte se za znovuoživení archivu u webmastera stránek.

Díky stálým změnám programu už ni nevím, jestli mám následující besedu Nakladatelství Mladá Fronta představuje své autory (Jiří Kolečko, Kateřina Sidonová, Natálie Kocábová) moderovat já, nebo někdo jiný. Ale ať tak, či onak: s Literárním květnem se budete moci i letos setkat ve Vsetíně.

• http://www.literarnikveten.cz/program.php?kde=13

Tak na adrese http://www.czlit.cz byl konečně spuštěn Portál české literatury, o jehož spuštění jsem už někam psal. Uvidíme, některé sekce ještě příliš zaplněny nejsou. Zatím uvítejme aspoň jeho existenci.

Dnes jedna recenze na knihu, kterou vydalo nakladatelství mého kamaráda Dalibora Maliny a ze které jsme v Textech přinesli ukázku.

Moudrost starých Valachů

Nebývá pravidlem, aby v nevelkém městě působilo nakladatelství, které se systematicky mapovalo kulturu daného regionu. Vsetín to štěstí má. Je zde nakladatelství knihkupce Dalibora Maliny, které podobnou činnost již delší dobu vyvíjí. Po záslužných svazcích, ze kterých zmiňme alespoň paměti literárního historika a editora Mojmíra Trávníčka, či neobyčejně úspěšný a záslužný Slovník valašského nářečí Silvestra Kazmíře nyní přichází s knihou Ludmily Vráželové Moudrost starých Valachů. Objemný svazek čítající více než třistapadesát stran, navíc doplněný o dobové i současné fotografie, je souhrnem autorčina celoživotního zájmu o jazyk našeho regionu a vychází při příležitosti jejích osmdesátých narozenin.
Ludmila Vráželová se narodila v roce 1924 v Pulčíně a po Druhé světové válce působila jako učitelka v několika mateřských a základních školách, ponejvíce pak na jižním Valašsku. Právě nářečí Hornolidečska a jeho okolí, kterému se intenzivně věnovala více než čtyřicet let je obsahem sborníku. A tak přísloví, rčení a pranostiky zde zaznamenané mohou znát mnozí Valaši odjinud v trošku odlišném podání. Ale právě v proměnlivosti valašského nářečí, které se mnohdy lišívalo údolí od údolí, spočívá jedno z kouzel jeho krásy.
Kniha je rozdělena do tematických oddílů mapujících jednotlivé oblasti života a lidské činnosti, což čtenáři usnadňuje orientaci. Řidčeji se vyskytující úsloví jsou pak doplněna i vysvětlivkami. Nechybí ani slovníček méně známých nářečních slov a sborník je doplněn i o doslov Hany Goláňové, který upřesňuje některá kritéria, podle kterých byla publikace připravována. Kniha je tak náležitě vypravena na svou pouť za čtenářem, který nemusí být právě jen z Valašska.
Mojmír Trávníček ve své předmluvě zmiňuje, že když vyšla slavná kniha Lidová rčení Jaroslava Zaorálka, tak si zasloužila v knihovně umístění poblíž slavné antologie lidové poezie Láska smrt básníků Halase a Holana. Nyní máme možnost si do stejné řady postavit i právě zmiňovanou knihu. Je v ní zachycena část kulturní paměti našeho kraje a nářečí, které se v čase proměňuje a bohužel už v mnoha případech i nenávratně vytrácí. A tak na závěr alespoň jedna moudrost z mnoha shromážděných: Na rodnéj zemi aj vrana zpíve jak slavík.

Recenze vyšla v dnešním Našem Valašsku.