Nezařazené

Jak říká můj přítel René Kočík, mám ten nejvyšší čas na pořízení si osobní ochranky. Vyšla totiž má recenze v Týdeníku Rozhlas na poslední knihu Michala Viewegha: Případ nevěrné Kláry. Osobně považuji MW za sympatického a milého člověka. To nic ale nemění na mém názoru. Jo, už prostě napsal lepší knihy. Nicméně, k vodě je to poměrně vhodné čtivo.
Předpokládám, že recenze bude v dohledné době zveřejněna i na portálu Českého rozhlasu.

Výhledově chystám zprovoznění galerie fotografií. Teda, galerie už je funkční, jenom do ní vybrat a nahrát nějaké ty fotografie…

Čas od času bývám překvapen. Někdy i příjemně. Nedávno se mi to stalo, když jsem narazil na stránky http://www.kultura.prag.ru/litera.htm a na fórum věnující se české literatuře. Člověka to prostě tak nějak potěší.

Novou povídku Martina Škabrahy – Svatební obraz – si může te přečíst ve Scriptoriu.

Zde: http://koubovi.cz/index.php?m=200306#200247940

…je tu i zelenina.

Na adrese http://www.libereckelisty.cz/proza/vsetinsketexty.html můžete najít krátký profil „mého“ časopisu Texty.

Tak Klubu přátel poezie se daří vydávat dobré věci. Například je to básnická sbírka Jiřího Rulfa Přebytečný rok (nakl. Paseka) členěná do tří oddílů: Arktické jaro, Blízko, Řeč červeného trpaslíka. Ve sbírce zbyla i písmenka na Tygry, má oblíbená zvířata, což mne potěšilo.
A taky jsem se zastavil u básně „Premiéra“, ze které si zde dovolím úvodní část ocitovat:

Poprvé jsem viděl
mluvit hluchoněmé
jeden přes druhého

Jejich gesta
svědčila o prudké hádce
Zdálo se, že hovoří o mně
ale neslyšel jsem, co se stalo

Důvod? Snad ten, že mám shodné zážitky s podobně postiženými, či při míjení ústavu hluchoněmých ve Valašském Meziříčí. Ostatně taky jsem se podobnou situaci pokusil zachytit. Papírek mi, snad, leží ještě někde v šuplíku.

Nejsem nějak velký příznivec manifestačních prohlášení, ale v komentářích se objevila odezva na můj příspěvek od Bogdana Trojaka: „Co s tím? Nezaujímat apatický postoj a trošku bojovat. I takové, na první pohled prohrané a možná trochu komické bitvy, mají smysl. Viz prohlášení DO EVROPY ANO, NE DO EVROPSKÉ UHNIJE!“
Úsudek nechť si každý udělá sám. Ale přinejmenším k přečtení je toto euroskeptické prohlášení doporučeno. Nicméně, taky mi přijde divné chtít vstoupit tam, kde ze zeměpisného hlediska jsme odnepaměti.