Můj starší příspěvek Kde najdete archiv Aluze? sice platnosti nepozbyl, ale kompletní archiv čísel v PDF z let 1998-2013 nyní najdete na stránkách Jiřího Hrabala, který byl v tomto období šéfredaktorem. Jak se dostat k novějším číslům najdete v odkazovaném starším příspěvku. Rád jsem se chodu této revue účastnil. Stále je v ní dost dobrého ke čtení.
Společně s Filmovým klubem Vsetín chystá můj jednomužný Klenov k vydání knihu chorvatského filmového režiséra Rajko Grliće, který vystudoval režii na pražské FAMU.
Lenka Halová sice vydala vloni v mém jednomužném nakladatelství Klenov svou básnickou sbírku Létající jelen, ale veřejnost ji bude znát hlavně jako organizátorku nejrůznějších akcí a jako zpěvačku kapely Koňe a prase. A tak když minulou sobotu hráli společně s Muchou v hostinci Za vodú v Jarcové, tak jsem tam nemohl nezajít. Kapela pěkně zraje a nešlo si ji neužít.
Teda zvuk nebyl ideální. Vlastně nebyl nic moc. Koně a prase se tím ještě nějak poprali. Ale impulzivní Mucha to nazvučení prostě nerozdýchala. Hmm, nebylo se čemu divit. Naštěstí žádný konec zábavy! Společně s bubeníkem sešli z pódia. Jde to i bez elektriky. A s improvizovanými bubny z čehokoliv. Mucha s Kočičkou váleli. Když se chce a umí se to, tak se dá hrát kdekoliv a na cokoliv. A nakonec to byl pro mne jeden z nejlepších koncertů a zážitků poslední doby! Konec srpna v zahradě hostince jsem si užil.
Udělali jsme si včera radost. Jakub Chrobák, Honza Žamboch, Žamboši (Honza Žamboch, Jura Nedavaška, Aleš Mrnuštík) a já. A snad jsme udělali radost i těm, co dorazili na naše čtení do vsetínské knihovny. Bylo plno, ale tentokrát jsme našli útočiště uvnitř, pod střechou. Od roku 2014 jsme se k tomuto kroku museli uchýlit teprve podruhé. Poprvé jsme však četli po celý večer pouze svoje věci. Já s Kubou částečně z posledních sbírek, následně povídky z nových rukopisů. Pro Honzu pak byl večer básnickou premiérou. Takže děkujeme, že jste přišli. Děkujeme i knihovně. A za rok zas třeba na střeše.
Tak ještě jednou pozvání na vsetínskou literární akci, která každoročně probíhá v mé režii. Letos ji můžete navštívit 30. 8. v 17.00 na střeše Masarykovy veřejné knihovny. Tentokrát nebudeme číst texty jiných autorů, ale bude to naše autorské čtení. A to nejenom z textů již vydaných, ale i těch nových.
Krajina jak omalovánky. Skoro kýč, kdyby ta Zelená hora nebyla taková krása… Že jo? 🙂 Léto budiž zas pochváleno! A kniha? Volba je tentokrát jasná, nelze skoro jinak: Urbanův Santiniho jazyk.
Dvakrát v průběhu týdne jsem opakovaně navštívil Ležáky i Pardubice. Ležácké hrobodomy jsou místem, které se vryje do paměti a jeho návštěvu bych každému doporučil. S Pardubicemi mají spojitost. V zdejším Zámečku (Larischova vila), který prochází postupnou obnovou, obyvatele vypálených Ležáků trávili své poslední chvíle před popravou.
Otec a dcera, Boris Jirků a Adéla Marie Jirků, dvě výstavy ve Valašském Meziříčí, které stojí za návštěvu. Boris Jirků, to je dávná, pro mne především ilustrátorská, láska a radost. Mařka je pak výstava, ale především oceňovaná autorská kniha o přátelství hluchoněmé Mařky, neznámé valašské umělkyně Art Brut, a malé holčičky, dnes uznávané malířky a ilustrátorky, kterou vydalo nakladatelství wo-man. Na návštěvu máte čas do 27. srpna.