Takže slovy šéfredaktora Jirky Hrabala: ALUZE LETOŠNÍM ROKEM KONČÍ
…alespoň v podobě, v jaké jste ji znali. Filozofická fakulta UP v Olomouci pro nedostatek financí Aluzi v příštím roce není schopna podporovat, ke svým prioritám ji neřadí. Bohužel bez podpory domovské instituce vydávání revue v současné podobě není možné. V nejbližší době se však ještě na našich stránkách dočkáte č. 2/2010 a do konce roku i č. 3/2010. V jaké podobě bude Aluze vycházet dál se rozhodneme do konce roku. http://aluze.cz
Povedl se. Aspoň z mého pohledu. A i vzhledem k tomu, že na samotný křest jsem se nedostal. Nějak jsem si vzpomněl na slavné přednášky Egona Bondyho, na které jsme vyráželi a na které nikdy nedojel.
Ne že bych trpěl klaustrofobií, ale v tom množství lidí se mi mačkat nechtělo. Nějak si nevzpomínám (krom besedy s Michalem Vieweghem), že bych viděl takový nával na literární akci. Místa se musela dopředu rezervovat, nejenom ta na sezení, ale i ta na stání. Hlava na hlavě.
Ale aspoň předcházející akci „1. mezinárodní večer“, která se konala v rámci Protimluv.festu, jsem absolvoval. Festival ještě probíhá, není důvod nevyrazit.
A tak počkali jsme v hospodě. A v hospodě se pak s kmotrem (Jakub Chrobák), autorem (Petr Hruška) i Karlem Šikrancem potkali. A tak to má být. Kde jinde.
(Ostatně U Rady s plastikami bystřičského rodáka Pavla Drdy se můžu cítit skoro jako doma.)
A ještě jsem od chlapců dostal jeden opravdu pěkný knižní dárek. Ale zatím o něm nesmím mluvit. Slíbil jsem to.
Tak, nové číslo Textů je tu. Konec kalendářního léta jsme sice o pár dní prošvihli, ale žádná hrůza. Nevím proč, ale tohle číslo mi připomíná mužský tanec. (Což mi připomíná, že zas netuším proč má na Last.fm tato má oblíbená ruská skupina tag „siberian suicidal post-punk“.)
Samozřejmě, i vy můžete poslat své příspěvky. Třeba ještě vyjdou další čísla…
Takže, lidé, čtěte! Zde je můžete stahovat v PDF: http://texty.kotrla.com/pdf/texty_52.pdf
Obsah čísla:
úvodník
René Kočík: I ďáblům jest to místo strašlivé
próza
Erik Framboise: Berg
Tom Odpad: Svět za záclonou
poezie
Jakub Chrobák
Petr Odehnal
Helena Sládková
překlady
Dimitrij Grigorjev: Moje první žena
Emil Brumaru
vzpomínky
Ladislav Štěpánek: Dvě letní vzpomínky na kamarády, kteří už nejsou mezi námi
Mojmír Trávníček: Podzimní den
Zhruba před měsícem a půl se nám podařilo vydat knížku, ve které jsme spolu s Janem Vetchým shromáždili autory literátně činné na území našich obcí. Nejedná se o dílo bortící hranice, ale nám prostě chybělo a bylo škoda ho nevydat. Nakonec se nám podařilo shromáždit následující texty:
Jan Rous: Z kroniky obce Bystřička
Jar. Boš: Z Růščky
Max Kurt: Tři vzpomínky
Ignác Lelík: Klenovské pověsti
Julius Šobr: Oslava svatby korunního prince Rudolfa v Rouštce.
Bartoš Vlček: Na prázdniny, Večer
František Bartoň: Cmérek na jarmaku
Jan Bartoň: Naše zvony
Antonie Dančáková: Zabíjačka u Křúpalú, Přebarvený cap, Staříček dochtorom
Františka Smolková: Já su Ondráš, Strýček Martin, Súsedé, Bača na Grúni, Plťaři, První vlak na Valašsku, Traktor
Martin Škabraha: Sesuv
Na dvě tisícové obce to snad není špatné.
No, nejsme megalomani, ale protože nás dosud fyzicky nikdo neinzultoval, rozhodli jsme se, že se pokusíme aspoň shromáždit příspěvky další. Co s nimi bude dál se uvidí. Minimálně je budeme mít.
Osobně uvítám informace o autoru publikujícím pod jménem Jar. Boš. Archivy, knihovny, slovníky a regionální databáze odpověď nepřinesly. Třeba bude vědět někdo z vás. Uvítám i další podněty.
Zdálo se mi, že jsem tkadlenou,
co často ve snu bývá mnou.
Dlouho jsem nechápal, jestli já se zdám jí
nebo zda ona je sen můj
Ano, vím, že o tom psali už Číňané,
ale suchá je teorie a strom života listy se zelená;
měl bych se probudit a odjet do Ivanova
zjistit, jak reálně to tam vlastně vypadá.
Volha šumí vlnami;
občas pták přiletí k jejím břehům.
Ale všechny břehy černají se těmi, co
čekají, až proud odnese pryč těla jejich nepřátelům.
A pouze úplněk měsíce oživuje
střídání těch kopců a nížin.
Díky Bohu, že nečetla nikdy
ani knihu Tao, ani svatého Františka Listy.
V poušti blouzní velbloudi,
každému táhne něco hlavou.
Jeden známý též šel na severní pól,
teď jak podnikatel prochází se Kostromou.
Tak počátky, znenadání vznikající,
ukročí stranou, a ztrácí smysl, ke své hanbě.
Nevidím důvod, proč někam se hnát,
když nakonec se vždycky ocitáš někde jinde.
Tak sedím na pouštní skále,
pozoruji, jak plynou oblaka.
Srdce jak studený popel,
oči úplného hlupáka.
Nic nezačínám, aťsi
to samo plyne jak Volha, řeka.
Pod schody sedí odměřená kočka,
až budu scházet, dám ji mléka.
Před několika týdny se odmlčelo mé oblíbené internetové rádio Woxy. Tedy jen jeho internetový stream. Signál tady v kopcích není ideální, a tak příjem je poněkud omezený. Tedy pokud nepočítám satelit, mít stále puštěný počítač kvůli last.fm se mi taky nechce. Vltavu celý den nevydržím. Tak hledal jsem hledal a nakonec opět skončil u Proglasu. Je to trochu zarážející, ale opravdu jedinou vzduchem dostupnou alternativou a alternativní zůstává katolické rádio. Marně totiž přemýšlím, kde jinde znějí Květy, Jarret, FruFru, Burian atd., kde neznějí pouze dokola papouškované svodky agenturního zpravodajství. Tady na tom rádiu naštěstí ten lidský prvek ještě nevymizel.
Ostatně v této souvislosti je zajímavý také příspěvek Jakuba Patočky, který je sice v rovině politické, nicméně odkazuje k podobnému: Proč by letos měli zelení volit lidovce. Katolictví (tedy tady spíš lidovectví) opět jako možná alternativa.
Pokud se nepletu, tak je to pro tento rekonstruovaný přeliv asi premiéra. Vhledem k předpovědi to vypadá na další den nucené dovolené.
Jen pro info: vody teče asi třikrát méně než v roce 1997.