…pro čtenáře je to změna k lepšímu. Pravda, typografové měli (a možná stále mají) výhrady k nové grafické podobě Respektu, ale tentokráte s nimi příliš souhlasit nemohu. Výsledná podoba není nijak hrozná, osobně se mi líbí a současný časopisecký průměr předčí. Stejně to už delší dobu byl hybrid potácející se mezi „novinovostí“ a „časopisovostí“. Na čtení do autobusu, vlaku i jinak je to nyní pohodlnější formát. Respekt i po změně designu zůstal Respektem, že není Respektem let devadesátých je jiná věc. Pro Týden a jiné zůstává nadále konkurentem. A nadále se odlišuje jak texty, tak grafickou tváří.

Související:
• Typoglosy – Respekt: co oči uvidí, srdce zabolí

Dávno jsem rezignoval na to, že bych psal o všech knihách, které mi dorazí. Někdy stačí, že je čtu. Ale zatím čtu poctivě všechny. Pár restíků mám, pár rozepsaných věcí také, takže snad… Na některé knihy budu aspoň upozorňovat.
Včera mne potěšila sbírky Slávka Hamaďáka Živý nedopalky (Hradec Králové: TAH, 2007, ISBN 978-80-239-8810-9). Spolu s Vítem Slívou musím konstatovat, že je to jeden z mála případů, kdy mi obecná čeština nevadí. Na knize zaujme i střídmá a originální grafická úprava.

Bezvětří

Obloha bez slunce, vzduch bez kyslíku, jezero bez vody,
voda bez ryb. erotika v mono provedení na pozadí barvité
projekce vzpomínek, kde a jak se naše těla potkávala
tam a zpátky,
tam a zpátky, tam a zpátky tam a zpátky tam a zpátky
a zpátky.
tak to tu vypadá, když odejdeš a nedáváš o sobě pár nocí
vědět. když se vrátíš a začneš se vyptávat
a přitom mně vykouříš poslední cigaretu,
je to ještě o kousek horší:
všechno bezvětří je v háji.