Prohrabování II
Tak prohrabování opravdu přináší zajímavé výsledky i na poli poetickém. Opět to teda není žádný výkřik, spíš příklad jak to nedělat. Ale dávám to tu hlavně jako vlastní archivní paměť ať to později nemusím hledat. Báseň sama o sobě zajímavá příliš není, pokud pro sebe opominu geografické vymezení, to spíš autor (* 1938), který působil jako agent americké rozvědky.
Antonín Heryán
BYSTŘIČKA
Kůzle dětství dovádí,
skřivan zpívá o mládí.
mluví tu i pstruzi v říčce –
na Bystřičce, na Bystřičce…
Hůrka Klenov, velký stan
i hrad – pyšný zeměpán,
dívá se dolů na zrcadlo,
co do hluboké vody spadlo,
a tráva, listí podél cesty
málem škodolibě křepčí, chřestí,
ale soumrak už zdaleka
je rosou, stíny vylekal:
A tak ztichly provinile.
Večer rozžal hvězdy bílé
a dech rodný, skoro ze sna,
vnímal jsem teď, v luně žasna…
Dálek sláva – polní tráva,
tu je země snu i práva,
tu dětství dosud dovádí
a všechno zpívá o mládí,
mluví tu i pstruzi v říčce –
na Bystřičce, na Bystřičce…
Tulák na pomezí, 1994
Je to tak, podobný skluz jsme ještě neměli, ale podzimní číslo bude na světě snad už coby dup. Není to tím, že by redaktoři Textů zlenivěli, ale jenom nějak nestíháme při našich zaměstnáních. Nejprve tu byla konference věnovaná osobnosti
potom jsme chystali k vydání sbírku Jana Válka, která už je od Vánoc na světě, nyní dokončujeme a pro vydání chystáme sborník ze zmiňované konference. Ale snad vše brzy napravíme. Zatím je tu aspoň tradiční upoutávka v podobě 