Váhal jsem, zda se k tomu vůbec vracet (viz komentáře, ale byly i emaily), ale nedá mi to, když už jsem si ta poslední čísla Literárek koupil. Kamarádi prohlašovali, že poslední čísla jsou lepší. No, ano, jsou. Redakce se postavila na nohy, funguje. Navíc ty nejlepší texty jsou publikovány on-line.
Ale teda v Literárních novinách jsem nadále literaturu hledal lupou. To je ten důvod, proč mé “referování” o A2 a Literárkách působí zaujatě. Já bych rád za Literárkami viděl literární periodikum, ale ono tam není. Kdyby měly jiný název, tak mne to asi tolik nedráždí. Nemají. To neznamená, že by nepřinášely dobré texty. Některá čísla jsou možná lepší než čísla A2. Ta u řady čtenářů naráží se svým tematickým pojetím čísel a možná si to ani neuvědomuje.

Dnešní číslo A2 mne potěšilo hlavně jedním drobným článkem Jiřího G. Růžičky Hodně krutej Pomeranč na str. 18, který si všímá pořadu SuperPomeranč České televize. (Mne osobně štve, že se v názvu tohoto pořadu celkem nesmyslně objevuje nadužívané super.) Krom drobného rozboru poukazuje článek na skutečnost, že Pavel Anděl má nyní dramaturgicky pod palcem všechny tři hudební pořady ČT věnované mladým: Poprask, SuperPomeranč a Noc s Andělem. Nedávno jsem měl snahu posledně jmenovaný pořad asi tak třikrát za sebou sledovat. Jak jiným slovem nazvat monotematičnost? Nuda? Asi jo. To samé ten velký Pomeranč.
Taky mne napadá, zda by nestálo za to zaktualizovat písňový text Lesíka Hajdovského: A všechnu hudbu pořád řídí: Petr Janda, Miloš Skalka, Pepa Vlček…

Související:

Manželé  – Všichni hrajou dobře