V dnešní nedělní chvilce poezie si připomeneme známého prozaika (* 28. 3. 1914 –  † 3. 2. 1997), který nezapomínal ani na poezii. Třeba ji četl i J. H. Krchovský.

ZDRAVÍ A KRÁSE VSTŘÍC KOSMETIKOU ELIDA

Buďte pak potom statečni a plni snění,
když na všech místech sem táhne smrt a chlad,
jak mozek sám, který, jsa zcela rozštěpený,
na všechny strany střídá protiklad,

že není, kde se zachytiti a není více hvězd
a lásky není, ani luny brunátné za stmívání
a ani hovor milostný a skřípot písku cest.
Jen jídlo, šaty, soulož, práce. A zívání,

co dělati než nadejde čas jíti spát,
jen prchlý pohled v zrcadle, tak jako vrah,
když na mrtvolu v prostěradle pohlédne.

A básník, který dostal úkol život hlídat
a v lásce bdít, směje se idiotsky u vrat
a chlastá z lahve. Je půlnoc nebo poledne?

Ta knížka – Alexandr Tvardovskij: Lyrické sloky (Lidové nakladatelství, 1990) -, ze které je následující ukázka, ležela ve vsetínském antikvariátu rok. Po všechny mé pravidelné návštěvy. Hodně básní je už jen dokumentem doby, ale některé stojí za pozastavení. Byť je tento básník (1910 – 1971) vnímán především jako představitel oficiální sovětské literatury, nelze zapomínat na jeho stálou kritičnost k režimu (v umírněných rámcích možností), ani na to, že otiskl první prózu Alexandra Solženicyna.

* * *

Den skončil, ale plní nepokoje
lidé šli spát a v spánku poznovu
dýchali vůni rozšlapané chvoje,
tu vůni svátků, vůni hřbitovů.

Březnová půlnoc vystupuje z šera.
Kdo to tam – za linií obzoru –
přebírá státní službu v pozoru:
obyčejný den, nebo celá éra?

1966

přeložil Jaroslav Kabíček