Protože jsme v sobotu shazovali stoleté dubisko, tak si dneska dáme jednu tematickou. Kdopak je tedy autorem?

VYRUBANÝ LES

Mé srdce porubaný les
Mýtina vykotlaných pařezů
světélkujících na úpatí noci

Kde jsou mé krásné stromy
hučící snové mládí
s korunami u nebes?

Postínány dole u země
Kořeny však svými pařáty
zpola v hlíně zpola vyčnělé
když v zemi zarůst nemohly
se drží křečovitě rozpjaty

Mé srdce vyrubaný les
Pokácený hájek zpívajících žen

Mé srdce rozervaná průrva
ale u propasti zlatý kvítek
a v hlubinách pod skalami
říční něha klokotá

Pondělní otázka: Kdo je autorem následující básně?

Lopota

Blůzu pocákanou barvami
navlékám každé ráno znovu, znovu,
prázdný, jak bývá Měsíc v novu,
když mlčí nad námi.
Jak Pierre Bonnard a jeho včelí nos,
když na míse ti jablka svá skládá,
k novému dni čichám, ještě bos,
jak voní, jestli si mne žádá.

Jste to vy, má jitra zářivá?
Už tak blízko u jeseně.
Dní i vlasů mi teď ubývá.
Je jich stále méně, stále méně.

Co sis nastřádal, to máš.
Z ničeho nic nerodí se.
Celý život jako kvaš
nanášíš na plátno lysé.

Kéž se k sobě vroucně přitulí
barvy na tom plátně vrchovatém,
červny, jež mne rychle minuly
a nepopsaly mne svým zlatem.

Je to možná něco víc než sen,
je to možná něco víc než slova.
Stokrát žízeň po výškách jak sten
rozdírá zas prsa Daidalova.

V lopotě setrvám do večerního stínu,
počkám na odlet špačků, na husy.
Až do konce nic si neprominu,
úlevu neposkytnu si.

Tak i dnes, byť o něco později, je tu otázka: Kdo je autorem následující básně?

Mám rád

Telefonní seznam jmen nenosím v hlavě
mám rád obyčejné věci
cvrčka v trávě
pomalovaný hliněný džbán
zázračnost řeči
kruhy na vodě pád kamene
a rudý jazyk plamene

V protokolu se nevyznám
v titulaturách a poctách
Mám rád co má váhu
co má barvu a není bez obsahu
křemene železa a mědi
jazyk bez cukru a octa
nevyhýbavé odpovědi

Neúčtuji má dáti dal
překračuji s námahou kopce
mám rád zlaté dukáty
podbělů co ústa otvírají klíčem
jantar slunce zrající v perlorodce
a teplou ruku která ti
pohladí mlčky čerstvé rány bičem