Dnes jedna recenze na knihu, kterou vydalo nakladatelství mého kamaráda Dalibora Maliny a ze které jsme v Textech přinesli ukázku.

Moudrost starých Valachů

Nebývá pravidlem, aby v nevelkém městě působilo nakladatelství, které se systematicky mapovalo kulturu daného regionu. Vsetín to štěstí má. Je zde nakladatelství knihkupce Dalibora Maliny, které podobnou činnost již delší dobu vyvíjí. Po záslužných svazcích, ze kterých zmiňme alespoň paměti literárního historika a editora Mojmíra Trávníčka, či neobyčejně úspěšný a záslužný Slovník valašského nářečí Silvestra Kazmíře nyní přichází s knihou Ludmily Vráželové Moudrost starých Valachů. Objemný svazek čítající více než třistapadesát stran, navíc doplněný o dobové i současné fotografie, je souhrnem autorčina celoživotního zájmu o jazyk našeho regionu a vychází při příležitosti jejích osmdesátých narozenin.
Ludmila Vráželová se narodila v roce 1924 v Pulčíně a po Druhé světové válce působila jako učitelka v několika mateřských a základních školách, ponejvíce pak na jižním Valašsku. Právě nářečí Hornolidečska a jeho okolí, kterému se intenzivně věnovala více než čtyřicet let je obsahem sborníku. A tak přísloví, rčení a pranostiky zde zaznamenané mohou znát mnozí Valaši odjinud v trošku odlišném podání. Ale právě v proměnlivosti valašského nářečí, které se mnohdy lišívalo údolí od údolí, spočívá jedno z kouzel jeho krásy.
Kniha je rozdělena do tematických oddílů mapujících jednotlivé oblasti života a lidské činnosti, což čtenáři usnadňuje orientaci. Řidčeji se vyskytující úsloví jsou pak doplněna i vysvětlivkami. Nechybí ani slovníček méně známých nářečních slov a sborník je doplněn i o doslov Hany Goláňové, který upřesňuje některá kritéria, podle kterých byla publikace připravována. Kniha je tak náležitě vypravena na svou pouť za čtenářem, který nemusí být právě jen z Valašska.
Mojmír Trávníček ve své předmluvě zmiňuje, že když vyšla slavná kniha Lidová rčení Jaroslava Zaorálka, tak si zasloužila v knihovně umístění poblíž slavné antologie lidové poezie Láska smrt básníků Halase a Holana. Nyní máme možnost si do stejné řady postavit i právě zmiňovanou knihu. Je v ní zachycena část kulturní paměti našeho kraje a nářečí, které se v čase proměňuje a bohužel už v mnoha případech i nenávratně vytrácí. A tak na závěr alespoň jedna moudrost z mnoha shromážděných: Na rodnéj zemi aj vrana zpíve jak slavík.

Recenze vyšla v dnešním Našem Valašsku.