Pondělní otázka: Kdo je autorem následujícího textu?

***
Kdo se nechává omezovat klenbou
miluje prostor

Na počátku rakev plná starých map
schematických náčrtů duší fialových krys
a nákresu žároviště v oku divoké kočky
vyzvednutá z krypty rozdychtěnými exhumátory

Stovky osleplých pokusů při hledání lebkosečky
ruce ponořené v dávných oceánech
a fantaskních ostrovech vypařených do kosmu
Hledání: hořící stín za tělem staré kartografie
Z očí vyřinuty povzdechy popela
Sněti zachvátily tělo truchlící nad ztroskotanými prsty

Konečně!

Konečně ozvěnaté kroky prostorem
Značky vyryté do stěny úzkostnými sny
Roztavené tváře temnoty a cíl
naznačený v plánku středem závitnic
ve stínu majestátních laloků
Ještě je nutno zřít se z propasti očí
a vysmeknout se z šedivé páteře zvyku

A pak už se snad objeví nenápadný středobod
v eruptivních přitažlivostech nahoty
posvěcený nedosažitelností
protože mezi nohama skrývá svatý grál
překypující apeironem cílů lidských cest

Báseň-nebáseň, ale kdopak nám ji napsal?
PS: Vyhledávací mašinky nechejte spát…

Požerač psů z Nerudovky
Ve sklepě v domě 51 v Nerudovce bydlí požerač,
který má současně výhled na dvůr mnoho set metrů
pod úrovní ulice. Chodí celý týden se dvěma
řeznickými noži za pasem, ale v zimě, jako je
teď, je není vidět. Hledá tučné psy, ale spokojí
se i s malými čoklíky. Veronika Lopatková sedí ve
třídě s klukem, kterému sežral televizního jezevčíka,
jenž přinášel do rodiny ročně mnoho set tisíc korun,
takže rodina byla celkem spokojeně živena, ale teď
na ně doléhá bída.
Když požerač psů zapíchne bernardýna, je celý
týden U Slunců k dostání guláš. Když jsou psi jen
menší, tak svléknutí z kůže se U Slunců prodávají
jako utopenci. Zvláštní vztah víže požerače s Emanem
od slunců, než o tom dále.
Taky chodí na rychtu.