Nové čtení Zimohrádku

Nepatřím do skupiny šťastlivců, která se může chlubit vlastnictvím prvního vydání Zimohrádku (1965) Ivana Wernische. Zatím marná byla má pouť po antikvariátech českých. Duši ničící vzpomínku na pouze dvouletou zápůjčku této knihy z fondu mého kamaráda tak zaplašilo až nyní nové vydání v Petrovu, které je zároveň jubilejním svazkem nakladatelství (300.).
Opravdu vkusně vypravená kniha s ilustracemi Antonína Sládka je doplněna navíc doslovem Jiřího Trávníčka.
Prostě znovu vyšla zásadní sbírka žijícího „užklasika“ (co naplat, je to tak), který výrazně ovlivnil tvář současné české poezie. Ale kupovat si ji jenom kvůli tomuto by byla pěkná zhovadilost.
Trávníčkův doslov vyzývá k ještě minimálně jednomu čtení. Taktéž doporučuju takovéto čtení, které oprostí Zimohrádek od nánosů souvisejících s kritikou šedesátých let a kdysi oficiálně proklamovanými funkcemi literatury. Je jiná doba a je tu prostě poezie, které uplynulé čtyřicetiletí neublížilo.

Nové čtení Zimohrádku Read More »

Kdo je autorem následujících veršů? (56)

Báseň-nebáseň, ale kdopak nám ji napsal?
PS: Vyhledávací mašinky nechejte spát…

Požerač psů z Nerudovky
Ve sklepě v domě 51 v Nerudovce bydlí požerač,
který má současně výhled na dvůr mnoho set metrů
pod úrovní ulice. Chodí celý týden se dvěma
řeznickými noži za pasem, ale v zimě, jako je
teď, je není vidět. Hledá tučné psy, ale spokojí
se i s malými čoklíky. Veronika Lopatková sedí ve
třídě s klukem, kterému sežral televizního jezevčíka,
jenž přinášel do rodiny ročně mnoho set tisíc korun,
takže rodina byla celkem spokojeně živena, ale teď
na ně doléhá bída.
Když požerač psů zapíchne bernardýna, je celý
týden U Slunců k dostání guláš. Když jsou psi jen
menší, tak svléknutí z kůže se U Slunců prodávají
jako utopenci. Zvláštní vztah víže požerače s Emanem
od slunců, než o tom dále.
Taky chodí na rychtu.

Kdo je autorem následujících veršů? (56) Read More »

STAŘÍ DOBŘÍ: Žalm 137 (LVII.)

V méně známém překladu z Jeruzalémské bible. (Úzus naneštěstí nutí psát malé b)

Žalm 137
Na břehu babylonských řek
jsme sedávali a plakávali,
když jsme vzpomínali na Sion;
na topoly kolem
jsme zavěšovali své harfy.
A tu od nás žádali
naši žalářníci, abychom zpívali,
naši únosci, abychom se radovali,
a říkali: „Zazpívejte nám
nějakou píseň sionskou.“
Jak bychom mohli zpívat
Jahvovu píseň
na cizí půdě?
Zapomenu-li na tebe, Jeruzaléme,
ať mi uschne pravice!
Ať se mi jazyk přilepí k patru,
přestanu-li na tebe vzpomínat,
nebudu-li Jeruzalém pokládat
za vrchol své radosti!
Nezapomeň, Jahve,
Edomovým synům
jeruzalémský den,
kdy říkali: „Pryč s ním!
bořte až do základů!“
Babylonská dcero, ty musíš zahynout,
šťastný, kdo ti oplatí
zla, která jsi nám přinesla,
šťastný, kdo uchopí a roztříští
tvé děti o skálu!

STAŘÍ DOBŘÍ: Žalm 137 (LVII.) Read More »

2× Czesław Miłosz: Orfeus a Eurydika

Shodou náhod se v poslední čísle Psího vína, které je jinak věnováno i moskevskému výletu Jaroslava Kovandy a Jakuba Grombíře, objevila stejná báseň Czesława Miłosze, jako v Listech.
První překlad je dílem Libora Martinka, druhý Josefa Mlejnka. Poměrně zajímavé srovnání, které dobře ukáže rozdílné překladatelské přístupy. Ano, ano, překlad není jenom dílem autora. 😉
Sice bych mohl Martinkův překlad také naskenovat, ale na druhou stranu: 30 Kč do literatury investovat může každý.

2× Czesław Miłosz: Orfeus a Eurydika Read More »

Kdo je autorem následujících veršů? (55)

Pokud někdo uhodne, má můj respekt. Takže: Kdo je autorem následujícího textu?

čekám s tebou dítě
moje milá
podívej: tady
jsi mne včera oplodnila

měla bys vědět
že se to nesmí
čeká nás kriminál
za čin děsný!

oplodnit muže
je proti řádu:
říznout mi do břicha
odhalí zradu

vzkážu děcku po nich:
milý synu
nenech si udělat
od dívky klukovinu!

Kdo je autorem následujících veršů? (55) Read More »

STAŘÍ DOBŘÍ:  Anatolij Štejger (LVI.)

Dnes trocha z ruské exilové poezie (1907 – 1944). Podzim trochu s předstihem.

PODZIM

Odejdeme – a kdo si toho povšimne?
Přijdeme – nikdo nás nepřivítá, nikdo, ne,
ruku nepodá, nepohlédne do očí,
neviní, neodpouští, s námi se neloučí,
na šťastnou cestu nikdo nezamává…

Na nebi luna už jen dodoutnává,
květiny umírají rychlou smrtí
a listy krouživě padají do vody,
na zemi leží bez pohnutí.

A podzim
kleká a tluče hlavou o schody.

(1930)

z ruštiny přeložil Luděk Kubišta

STAŘÍ DOBŘÍ:  Anatolij Štejger (LVI.) Read More »

Ošklivý a zlý šéfredaktor Aluze

Jo, je to tak. Asi tři dny jsem totiž strávil s připravovanou přílohou Aluze, kterou má být zvukové CD s nahrávkou autorského čtení básnické sbírky Lubora Kasala Bláznův dům (ostatně něco i zde) a on mi zakázal ukázku zveřejnit. No nic, brzy je objeví na stránkách Aluze.
Je se na co těšit. Nejsem velkým příznivcem autorských interpretací, ale Lubor opravdu umí.
Chlapci sice nejsou nejrychlejší, ale dobrá zpráva je, že Aluze 1/2004 už vyrazila do tiskárny a CD do palírny.

Ošklivý a zlý šéfredaktor Aluze Read More »