Uhodnete autora následující básně?

BALVAN ZLOBY

vyplňuje celou kuchyň,
nelze udělat krok; pohne hlavou,
okem a bolest vyskočí.
Odkud? Neví.
Zítra budou všichni vyprávět,
a on musí mlčet nebo říci,
že poslouchal rozhlas,
jenom rozhlas.
A všechna hořkost nastřádaná
špatným trávením
včerejší prohrou v kartách,
ústupkem, že nebyl ženin první,
třese jeho betonovým srdcem
a chlad ložnice prudce vane
na obnaženou komáří duši
dávno zapomenuvší slovo láska.
Jaké štěstí,
že ona není doma, stačilo by,
aby vešla a zeptala se,
nemá-li hlad…Nebezpečí,
pozor, útok!
Jaké štěstí; ano, bude lhát,
byl tam, snadno se dopátrá všeho,
barvy dresů i krásy hráčů.

Balvan mizí
a zanechává zelený obdélník hrací plochy.
– Stál jsem za levou brankou…

Za oknem opět hnusně. Tak spíš něco pro zasmání. Uhodnete, kdo je autorem následující básně?

Čas lásky

Večer, až bude po průvodu
a měsíc pro vltavskou vodu
vnoří svůj džbánek do jezů,
vyjdeme spolu na nábřeží,
zamilovaní, krásní, svěží,
nu prostě – děti vítězů.

Kolem nás položí se na město
tiché a spící, ale přesto
rozněcující srdce mé,
jakoby písně ulic ranních
ožily znovu v horkých dlaních,
když si je něžně stiskneme.

Bude-li večer teplý, měkký,
tu naše ústa jako řeky
pro větší šířku spojí proud.
Však i když rozprší se tence
– jen další důvod pro milence
úže se k sobě přitisknout.

A kdyby někdy přes hranici
hnala se bouře třaskající
právě ta láska, právě cit
vyšle nás proti smrti zpupné
a meč nám dá a přilbu upne
a povede nás vítězit.

Škoda, ach škoda, Karle Hynku,
že nemůžeš jen na vteřinku
s Petřína sejít mezi nás.
Jak by ti tady bylo krásně!
A jaké bys psal teprv básně,
když celý rok – je lásky čas.