Německy píšící básník (1920 – 1970).
VE VÝŠI ÚST
Ve výši úst zřetelně:
rostlina tmy.
(Nemusíš ji hledat, světlo, zůstáváš
sněhovou sítí, držíš
svou kořist.
Obojí platí:
Dotýkané i nedotčené.
Obojí hovoří o dluhu lásky,
obé chce být a umřít.)
Rýhování listu, pupeny, řasy.
Ono rozhlížející se, cizí dni.
Slupka, skutečná a otevřená.
Ret věděl. Ret ví.
Ret to smlčí až do konce.
přeložil Josef Suchý
STAŘÍ DOBŘÍ: Paul Celan (LVIII.) Číst více »
Nepatřím do skupiny šťastlivců, která se může chlubit vlastnictvím prvního vydání Zimohrádku (1965) Ivana Wernische. Zatím marná byla má pouť po antikvariátech českých. Duši ničící vzpomínku na pouze dvouletou zápůjčku této knihy z fondu mého kamaráda tak zaplašilo až nyní nové vydání v Petrovu, které je zároveň jubilejním svazkem nakladatelství (300.).
Opravdu vkusně vypravená kniha s ilustracemi Antonína Sládka je doplněna navíc doslovem Jiřího Trávníčka.
Prostě znovu vyšla zásadní sbírka žijícího „užklasika“ (co naplat, je to tak), který výrazně ovlivnil tvář současné české poezie. Ale kupovat si ji jenom kvůli tomuto by byla pěkná zhovadilost.
Trávníčkův doslov vyzývá k ještě minimálně jednomu čtení. Taktéž doporučuju takovéto čtení, které oprostí Zimohrádek od nánosů souvisejících s kritikou šedesátých let a kdysi oficiálně proklamovanými funkcemi literatury. Je jiná doba a je tu prostě poezie, které uplynulé čtyřicetiletí neublížilo.
Nové čtení Zimohrádku Číst více »
Umberto E. bloguje: http://zagreb.kotrla.com
Pozoznosti je doporučeno následující:
Báseň-nebáseň, ale kdopak nám ji napsal?
PS: Vyhledávací mašinky nechejte spát…
Požerač psů z Nerudovky Ve sklepě v domě 51 v Nerudovce bydlí požerač, který má současně výhled na dvůr mnoho set metrů pod úrovní ulice. Chodí celý týden se dvěma řeznickými noži za pasem, ale v zimě, jako je teď, je není vidět. Hledá tučné psy, ale spokojí se i s malými čoklíky. Veronika Lopatková sedí ve třídě s klukem, kterému sežral televizního jezevčíka, jenž přinášel do rodiny ročně mnoho set tisíc korun, takže rodina byla celkem spokojeně živena, ale teď na ně doléhá bída. Když požerač psů zapíchne bernardýna, je celý týden U Slunců k dostání guláš. Když jsou psi jen menší, tak svléknutí z kůže se U Slunců prodávají jako utopenci. Zvláštní vztah víže požerače s Emanem od slunců, než o tom dále. Taky chodí na rychtu.
Kdo je autorem následujících veršů? (56) Číst více »
V méně známém překladu z Jeruzalémské bible. (Úzus naneštěstí nutí psát malé b)
Žalm 137 Na břehu babylonských řek jsme sedávali a plakávali, když jsme vzpomínali na Sion; na topoly kolem jsme zavěšovali své harfy. A tu od nás žádali naši žalářníci, abychom zpívali, naši únosci, abychom se radovali, a říkali: „Zazpívejte nám nějakou píseň sionskou.“ Jak bychom mohli zpívat Jahvovu píseň na cizí půdě? Zapomenu-li na tebe, Jeruzaléme, ať mi uschne pravice! Ať se mi jazyk přilepí k patru, přestanu-li na tebe vzpomínat, nebudu-li Jeruzalém pokládat za vrchol své radosti! Nezapomeň, Jahve, Edomovým synům jeruzalémský den, kdy říkali: „Pryč s ním! bořte až do základů!“ Babylonská dcero, ty musíš zahynout, šťastný, kdo ti oplatí zla, která jsi nám přinesla, šťastný, kdo uchopí a roztříští tvé děti o skálu!
STAŘÍ DOBŘÍ: Žalm 137 (LVII.) Číst více »
Shodou náhod se v poslední čísle Psího vína, které je jinak věnováno i moskevskému výletu Jaroslava Kovandy a Jakuba Grombíře, objevila stejná báseň Czesława Miłosze, jako v Listech.
První překlad je dílem Libora Martinka, druhý Josefa Mlejnka. Poměrně zajímavé srovnání, které dobře ukáže rozdílné překladatelské přístupy. Ano, ano, překlad není jenom dílem autora. 😉
Sice bych mohl Martinkův překlad také naskenovat, ale na druhou stranu: 30 Kč do literatury investovat může každý.
2× Czesław Miłosz: Orfeus a Eurydika Číst více »
Pokud někdo uhodne, má můj respekt. Takže: Kdo je autorem následujícího textu?
čekám s tebou dítě
moje milá
podívej: tady
jsi mne včera oplodnila
měla bys vědět
že se to nesmí
čeká nás kriminál
za čin děsný!
oplodnit muže
je proti řádu:
říznout mi do břicha
odhalí zradu
vzkážu děcku po nich:
milý synu
nenech si udělat
od dívky klukovinu!
Kdo je autorem následujících veršů? (55) Číst více »
Dnes trocha z ruské exilové poezie (1907 – 1944). Podzim trochu s předstihem.
PODZIM
Odejdeme – a kdo si toho povšimne?
Přijdeme – nikdo nás nepřivítá, nikdo, ne,
ruku nepodá, nepohlédne do očí,
neviní, neodpouští, s námi se neloučí,
na šťastnou cestu nikdo nezamává…
Na nebi luna už jen dodoutnává,
květiny umírají rychlou smrtí
a listy krouživě padají do vody,
na zemi leží bez pohnutí.
A podzim
kleká a tluče hlavou o schody.
(1930)
z ruštiny přeložil Luděk Kubišta
STAŘÍ DOBŘÍ: Anatolij Štejger (LVI.) Číst více »
