STAŘÍ DOBŘÍ: Josif Brodskij (L.)

Jeden z mých oblíbených autorů (24. 5. 1940 – 28. 1. 1996). Některými jeho básněmi jsem fascinován. Mám je rád hlavně v originále, ale doposud jsem nenalezl odvahu je přeložit. Proto nabízím verše z knihy Římské elegie, které letos v zrcadlovém dvojjazyčném vydání vydalo malé nakladatelství Opus – Kristina Mědílková. Báseň přeložila Maita Arnautová, která je i autorkou doslovu. Kniha je to moc pěkná, ale 128 Kč za 36 stran se mi přece jenom zdá hodně.

VII.

V těchto úzkých ulicích, kde už pouhá
myšlenky, byť jen na sebe, musí uvíznout, v zauzlených
závitech mozku, co světem už hezky dlouho
se nezaobírá, kde tu vzrušen, tu vysílený
měříš botama fora a náměstí, od kostela
k jinému kostelu, od kašny k další kašně
– tak jehla šustící po desce úplně zapomněla,
že má zastavit uprostřed – tady ti nepřijde zvláštní
smířit se s poslední, dost ubohou dávkou
let, co zbývají, s tím, jak ta prožitá spějí
k dokonalosti, dokonce k něčemu jako
celistvost. Zvuk, kterým rozeznějí
podrážky dlažbu, toť árie, která slaví
spojení časů, velebná antifona
minulých v ústrety příštím. A to je ten pravý
Caruso pro psa, co utekl z gramofonu.

STAŘÍ DOBŘÍ: Josif Brodskij (L.) Read More »

John Gardner – Milan Kundera – Mario Vargas Llosa: literární kánon

Pěkný článek srovnávající literární kánon v titulu uvedených autorů vyšel na stránkách Rhetorical Device. Poměrně rozsáhlá tabulka srovnává, na které své předchůdce ve svých teoretických dílech odkazují. A taky koho tito romanopisci preferují díky svému původu. K zajímavým postřehům patří třeba skutečnost, že Milan Kundera ve svém autorském výběru zcela pomíjí ženy. Avšak i jeho kolegové na tom nejsou o mnoho lépe a zmiňují pouze Jane Austenovou (1775 – 1817) a Virginii Woolfovou (1882 – 1941). Kam se poděly moderní autorky? Také nevíme…
Taky mi zmíněný článek připomíná, že jsem si nekoupil české vydání Kánonu západní literatury (více v angličtině tu a tu.) Kdyby tuto knihu někdo někde zahlédl, tak ať dá vědět.

John Gardner – Milan Kundera – Mario Vargas Llosa: literární kánon Read More »

Kdo je autorem následujících veršů? (48)

Kde furt hledat autory pro pondělní otázku? Ale nic, jenom řečnická otázka. 😉 Takže: Kdo je autorem následující básně?

léta jsem z tebe upíjel…

léta jsem z tebe upíjel
nejdřív jako zloděj na vinicích páně
hladový a skrytý a přetížený zlem
tím šestým prstem lidským který bolí v ráně

bral jsem tvá horká nebesa
jak peruánský balzám který musí bolet
všechna ta bolest tělesná
ta nebyla ničí ta byla jenom moje

léta jsem z tebe upíjel
nakonec jak dělník na vinicích páně
nakonec jak zvíře jak zavražděný anděl
jak nebezpečné zvíře jež neumí zplanět…

Kdo je autorem následujících veršů? (48) Read More »

STAŘÍ DOBŘÍ: Johann Wolfgang Goethe (XXXXIX.)

Fausta známe všichni, o ostatních dílech tohoto velikána (* 28. 8. 1749, † 22. 3. 1832) víme, ale čteme je ještě? K překladům Vítězslava Nezvala je sice nutno přistupovat obezřetně, ale přesto není třeba na jeho snahy zapomínat.

Všude na pahorcích…

Všude na pahorcích
je klid —
Tam na vrcholcích
cítíš mřít
kraj, kterým jdeš.
Les utichl i s ptáky,
počkej, ty taky
tak utichneš —

STAŘÍ DOBŘÍ: Johann Wolfgang Goethe (XXXXIX.) Read More »

Lhotecký toleranční kostel

Tak jsem se konečně dostal k tomu, že jsem si zakoupil knížku Dřevěný toleranční kostel na Velké Lhotě Kateřiny a Pavla Křivohlavých, kterou vloni u příležitosti 220. výročí založení kostela vydalo občanské sdružení Dům na skále. Sice jsem ji v žádném z okolních knihkupectví neviděl, ale na faře vám ji rádi za 160 Kč prodají. Podle Pavla Křivohlavého, jinak lhoteckého faráře, by měla kniha opravovat některé mylné údaje přejímané ze starších publikací, mimo jiné i knihou Okres Vsetín, což je publikace sice rozsáhlá a užitečná, ale bohužel neprošla závěrečnou korekturou. Fuj!
O historii této svérázné stavby se toho z knihy dozvíme opravdu hodně. Například i to, že unikla „transferu“, přesunu do Valašského muzea v přírodě v Rožnově. Naštěstí! Nemůžu si pomoci, ale skanzen je opravdu už jenom atrakce pro turisty, která toho s valašským folklorem nemá až zas tak mnoho společného. Pokud jsem dobře informován, tak tomu napomohlo i zrušení permanentek, které poměrně hojně využívali místní občané. A tak nám v krajině zůstala živá památka, která má k mrtvému muzejnímu exponátu hodně daleko. Kostel tomuto nebezpečí unikl. Zůstává tak posledním zachovaným dřevěným tolerančním kostelem. Snad i nadále se mu budou vyhýbat různá nebezpečí (např. požáry), kterým až doposud vždy unikl.

Lhotecký toleranční kostel Read More »

Čtenář časopisů na konci července

Rozhovor s Petrem A. Bílkem, který vedl Jiří Trávníček v posledním předprázdninovém Hostu vzbudil řadu reakcí, dokonce byl přeložen i do ruštiny (je zde pouze špatně uvedena iniciála tazatele M. = Mojmír T., ale to je přece jenom jiná osoba). U koho? Převážně u těch učitelů univerzit, které nejsou v článku zmíněny. 😉 Asi píchnutí do vosího hnízda…

Čtenář časopisů na konci července Read More »

Literatura ve světě 03

Internetový časopis iLiteratura patří z těch českých literárních serverů k mým nejoblíbenějším. Představuje v našich končinách asi nejobsáhlejší a nejaktuálnější informace ze světa světových literatur, a tak je jenom dobře, že některé ze zde publikovaných informací vychází i knižně. Do ruky tak dostáváme přínosnou ročenku, která přináší přehled toho nejpodstatnějšího, co se odehrálo v jednotlivých národních literaturách.
Přesto si však nemůžu odpustit jednu výhradu k přehledu české literatury, který má na svědomí Radim Kopáč. Jaksi se tímto přidávám k diskuzi, která probíhá na stránkách Literárních novin, kterou před časem vyprovokoval článek Libuše Bělunkové. Bohužel i zde RK propaguje své aktivity a své přátele. Sakra, někdy mám ze současné české literatury smíšené pocity, ale přece jenom nevypadá tak, jak se ji snaží všude možně Radim Kopáč prezentovat.
Škoda, trochu to hodnotu svazku snižuje. A škoda, že se tak stálo právě u literatury, kterou známe všichni.

Na netu jenom související: Jiří Zizler: O ministerském katalogu

Literatura ve světě 03 Read More »

Kdo je autorem následujících veršů? (47)

Při pondělním ránu malý testík znalostí: Poznáte autora?

Mít zelené tělo

Město a všechno v něm je zelené.
V nejkratší době zezelenají všichni
kdo toto město navštíví.
Mnozí sem spěchají ze vzdálených zemí
aby zezelenali.
Někteří s sebou přivážejí i své koně a psy
aby i oni zezelenali.
Všichni obyvatelé tohoto města
až na několik výjimek
jsou zelení jak tráva a závidí malému počtu těch
kteří už jsou zelení jak jedle.
Jen jediný obyvatel tohoto města nemůže zezelenat.
Co by za to dal aby zezelenal!
Rád by byl den co den menší a menší
jen kdyby zezelenal.
Strašlivě tím trpí
a je ve stavu nejzazší podrážděnosti.
Ze žárlivosti ničí něžné zelené rostlinky.
Nelze ho utěšit
že není zelený.
Mít zelené tělo
myslí si
byl by život hračkou.

Kdo je autorem následujících veršů? (47) Read More »