Snad se teď pochlapíte! Otázka je stále stejná: Kdo je autorem následujících veršů?

LÉTHE.

Svých drahých Stíny vídal jsem kdys v dáli,
jak byli za živa. – Pak bledly již,
víc každým rokem. – Děl jsem: „Zrak mi kalí
prach života.“ – Ne! – byl jsem Léthe blíž.
Dřív s úsměvem, neb výčitkami v oku,
teď němé, mátožné, tak bez krve
se zjevily mi zas po mnohém roku –
a cize hledí tak – dnes po prvé!

Hle, tak už blízko bezhlesná ta řeka
se proudí! – za ní známé míhají
se tváře – hledí – mne už neznají! –
Až k doušku schýlím rty, jak Charon čeká,
a k těm, kdys drahým, převeze mne tam,
z nich také nikoho už nepoznám.

Snad lehká hádanka pro pondělní ráno. Bavte se! Otázka je stále stejná: Kdo je autorem následujících veršů?

Je to

Tam na nároží u výčepu
blýská se vždycky
trocha střepů.
Nic nesmete je,
nevyklove,
oslepnou jedny,
svítí nové.

Tam na nároží pod schůdky
lampa má krámek
klenotnický.
Tam na nároží pod schůdky
je něco rozbitého
vždycky.

Taková pošetilost, chtít
v žalu mít radost,
v zimě léto!
Ta dlažba špatně zametená!

To všechnno být už nemá, nemá.
Nemá to být už,
ale je to.