Otázka zůstává stále stejná: Kdo je autorem následujících veršů?
HÁDEJTE a BAVTE SE! Literatura není o vyhledávání pomocí Googlu, Jyxa a jiných! Literatura je o něčem zcela jiném.

Dopis Anně Achmatovové

Vážená Anno Andrejevno

ač je už pozdě a není vlastně kam
musím Vám napsat že na Vás často myslívám
Četl jsem v básni Návrat staré přes třicet let
že nikoho na zemi nemáte že se Vám zřítil svět
duše všech Vašich milých na hvězdách přebývají
a Vy se touláte po carskoselském háji
vdechujíc s deštěm puškinovský třpyt
v touze svou lyru na strom zavěsit
Bláhově chci se vyznat že Vás v duši mám
třebaže nejsem Blok a nejsem Mandelštam
To jaro mě navedlo k smělému pokusu
položit psaní do trávy k prvnímu krokusu
Kde jsou ty koketní časy kdy jste měla tolik sil
v kabelce nosit modrou šňůrku na níž se kdosi oběsil
Básnířko Jitrocele znám dům v němž za blokády
milovaného města nechvěla jste se láskou ale hlady
V šálu a sešlapaných botách šla jste i do říše Persefony
v ten nehostinný újezd kam nezalehnou ruské zvony
Kde staruška Marfa sedí s vnukem Nikolajem
a s nimi šest set tisíc nad vystydlým čajem
Jsou jizvy staré třicet let a teď teprve bolí . . .
Včera pochoval jsem otce dnes cítím mučivý vztlak polí
a jako ten kdo dávno nemá matku k Vám se utíkám
ač je už pozdě drahá Anno a vlastně není kam
Z dětství mám bílou pastelku
tichou jak sněhy dlouhých zim
Tou dá se namalovat pohrobek
i nikdy nespatřený
Anonym

Dnes tu máme něco pro příznivce hromadné dopravy, mezi které ostatně taky patřím. I když ta rána na autobusovém nádraží!
Otázka zůstává stále stejná: Kdo je autorem následujících veršů?
HÁDEJTE a BAVTE SE! Literatura není o vyhledávání pomocí Googlu, Jyxa a jiných! Literatura je o něčem zcela jiném.

DOPLNĚNO: Autorem je Jiří Žáček (sbírka Anonymní múza, 1976)
Popěvek o ranní vzájemnosti

6.00

. . . dobíhám ranní autobus,
čtyřtaktní rakev,
žádám slevu
za dnešní jitro bez úsměvu.

Pod žebry cítím lokty něčí,
v sevření davu obrůstám
dědičnou srstí pračlověčí.

A všichni, kdo si utrhli
tak časně od úst cumel spánku,
zívají svorně do červánků.

Pískám si tiše malý ranní
popěvek o tom neznámém
prsu, jenž dýchá pod mou dlaní…