Tak jsem zaregistroval nový časopis, který lze zařadit mezi časopisy literární. Jmenuje se Král Horror ( http://www.kralhorror.net/ ). Není to žádná sláva, už jsem listoval kvalitnějšímu periodiky. Začátky jsou ale těžké u každého časopisu. Chtělo by to rozhodně dopilovat grafiku tištěné verze. O internetových stránkách nemluvě. Ale i tak, díky za každý nový počin.
Vzpomene si ještě někdo na časopis Knockout, který byl orientován převážně na detektivní literaturu? Existuje teď něco podobného, co uniká mé pozornosti?

Walter Taszek

Měl jsem to štěstí, že jsem se o víkendu mohl zúčastnit vernisáže výstavy 1. sochařského sympozia na Soláni, které pořádalo Sdružení pro rozvoj Soláně a Valašský ateliér u Hofmanů. Účastníci (Martin Gaja, Walter Taszek, Marek Mikloš) měli čtrnáct dnů na to, aby vytvořili svá díla. A právě ta byla představena.
Zbytečně nebudu popisovat, raději si prohlédněte fotografie.
Snad jenom dodám, že toto místo je spojeno se jmény významných valašských umělců, jako Alois Schneiderka, Karel Hofman, František Podešva, Jan Kobzáň.
V pamětní knize na Čartáku (známá to hospůdka a především místo setkávání umělců) prý zanechal svou báseň i Petr Bezruč.

…

1. sochařské sympozium na SolániPokračovat ve čtení »

V sobotu zpravidla netrpím písmenkovou depresí a absencí, ale přesto jsem si jenom tak listoval reklamními novinami Kauflandu, které ležely na hromadě letáků určené k vyhození. A najednou koukám na titulek Madonna, Irons, Alchymista. Je to tak! Nejhorší obavy se naplňují. V chystané filmové adaptaci proslaveného románu Paolo Coelha má jednu z hlavních rolí obsadit právě tato zpěvačka. Přečetl jsem většinu Coelhových próz a na některé i napsal recenze, ale nevím, zda si zaslouží právě toto. Sám Coelho prý kategoricky odmítá zpracování svých dalších knih, neboť se jedná o odlišná média.

Mám to štěstí, že díky laskavosti autorů Pavla Janáčka a Michala Jareše si mohu listovat v publikaci Svět rodokapsu, kterou vydalo nakladatelství Karolinum. Jedná se o 450 stran silný komentovaný soupis sešitových románových edic 30. a 40. let 20. století, jak zní podtitul knihy.
Užitečný a chvályhodný počin. Svědčí přinejmenším o tom, že i v českém kontextu se začíná věnovat pozornost nejenom „vysoké“ literatuře. Objevily se už pokusy o zhodnocení comicsu a literatury sci-fi, nyní se konečně tedy dočkalo i čtivo, které doprovázelo dospívání velké části populace. Tedy přinejmenším moje ano.
Přínos publikace je nepopiratelný, přinejmenším jako uchování paměti. Ony se nám totiž ty rodokapsy po pár letech většinou rozpadnou díky nekvalitnímu papíru. Mám slabost pro tuto nízkou kulturu a její reflexi. Mrzí mne pouze skutečnost, že publikace končí léty čtyřicátými. Rád bych si někdy přečetl hodnotící stať o dosud existující edici Karavana nakladatelství Albatros, která pro moji generaci byla zcela jistě dostupnější než předválečné rodokapsy. Pravda, čtení to bylo o něco kvalitnější, ale vizuální podoba u svazků přibližné velikosti A4 zde existuje. A toho dobrodružství, co zprostředkovala!

Krátká úvaha Vladimíra Novotného Kdo všechno napsal Slezské písně? o knize Jana Drozda Autoři Slezských písní.

Nové číslo Hosta potěšilo. Už třeba jenom rozhovorem s Miloslavem Topinkou. Už ten název: „Kdo si začal s poezií, musí si položit základní otázku: proč Rimbaud přestal psát?“ JO! Tomu říkám správně formulovaný dotaz. Škoda, že jeho poslední sbírka není nejlevnější. Na čtení je toho v čísle dost. Doporučím pozornosti verše Vojty Kučery. 1) Je to můj kamarád. 2) Líbí se mi. 3) Jsou dobré.
Jedna věc mne ale mrzí. Když jsem si nalistoval stránky s Dílnou, tak jsem tam objevil, že autoři ze Vsetína posílají své příspěvky tam. A ne nám. To se bude muset zatrhnout!