Magnesia Litera
Včera proběhlo vyhlášení druhého ročníku cen Magnesia Litera. Snad máme opravdu naději, že vznikne prestižní literární ocenění známé i veřejnosti. Nejvyrovnanější se mi zdála kategorie Poezie, kde ocenění obdržel Vít Slíva za básnickou sbírku Bubnování na sudy (Weles, 2002). Po zásluze. Jeho poslední sbírka je asi opravdu tím nejlepším, co doposud napsal. U sbírek předchozích se ve mně hromadila spousta výhrad, které souvisely především s až přílišnou závislostí na tvorbě Vladimíra Holana. Verše poslední sbírky jsou ale jiné. Posuďte sami:
Vít Slíva
Zpěv kozlů
Bije podzim, těžkými jablky o ze-e-em.
Teď´— slyšíš?… teď… a te-e-eď.
Jako šutry pod pohřebním voze-e-em
hrkají srdce svou odpově-e-eď:
Více než vítr sad za pačesy
popadá nás, kozly, za rohy láska.
Klečíme na předních, v očích dva běsy,
a řetěz u uší třaská.
Bradou nám trhá kozlí zpě-e-ev,
v šourku se varlata vrtí.
Slyšíme při tom píseň svých stře-e-ev,
o tom, jak smrdíme smrtí.
Bože, ó Bože, ó Bože-e-e!
Dej ulehnout v listí s podzime-em.
O šutr nabrus své milostné nože
a vem si nás k sobě, ve-e-e-em!
(Ze sbírky Bubnování na sudy)
Odkazy: