Včera jsem navštívil na Vsetíně výstavu Miroslava Machaly: Lesk Atlantidy v tichu Sahary, která představila uhrančivé fotografie z expedičních cest do Mauritánie. Kdo v rukou držel Mirkovu knihu věnovanou „Atlantidě“, tak ví o čem je řeč. Nové fotografie si více všímají současných archeologických nálezů a trošku potlačují do pozadí původní hypotézy a domněnky. Výstava uchvátí milovníky fotografií pouští, kamenů a jejich obyvatel.

Odkaz:

Odpověď je jednoduchá. Protože se narodili ve stejný den jako já. Kdybych to nebyl býval zjistil teprve včera, tak už jsem je měl rád snad i na základní škole. Tady mám na mysli spíš Karla. Sice jsem přelouskal nějaké úryvky z jeho knih, ale můj večerníček to zrovna není.
To Sören Kierkegaard – Svůdcův deník – je na tom lépe.
Takže milí chlapci, Sörene a Karle, všechno nejlepší k vašim včerejším narozeninám.
Jenom podotýkám, že stojí za to srovnat hesla těchto osobností v Ottově slovníku naučném, Malé československé encyklopedii a Encyklopedii Diderot (bohužel nemám Universum). I po letech je „Oťťák“ nenahraditelným zdrojem některých informací. Je s podivem, že i po těch cca 70 letech je více než použitelný.

Pravda, trošku opožděně, ale přece jenom považuji za nutné připomenout, že 3. květen byl třináctým Světovým dnem svobody tisku.
Připomenu pouze, že od 1. ledna tohoto roku bylo 18 novinářů zabito, 128 vězněno.

Více informací na stránkách The World Press Freedom Commitee: http://www.wpfc.org/

Původně jsem myslel, že tento článek se objeví na stránkách už v průběhu včerejší noci. Ale jak vidíte, nestalo se tak. Zabránily v tom vážné okolnosti, a to hlavně skutečnost, že hospoda U Lva, přes stále ohlašovaný konec, doposud funguje. Sice jsem domů nemusel jet taxíkem, ale psát se mi včera už nechtělo. Ve Vsetíně, v knihkupectví Dalibora Maliny, totiž proběhlo setkání s Mojmírem Trávníčkem u příležitosti vydání jeho dvou nových knih. O první jsem zde již dříve psal, jsou to Listovní příležitosti – Dopisy Bedřicha Fučíka Mojmíru Trávníčkovi, které vydala olomoucká Aluze. Druhou je kompletní biografie O Františku Křelinovi, která vychází k jeho stému výročí narození (nakl. Hejkal).
Pravda, narváno nebylo, ale věrní se zúčastnili… ach ta noční žízeň… (Jsem zvědav na úterní vernisáž!)

Klasika je klasika. Ta se nemá zanedbávat. Ale je tu ještě jeden tip: Lubor Kasal – Jám

• http://maj.kgb.cz/
• http://www.macha.cz/

První máj na Vltavě
http://www.rozhlas.cz/vltava/portal/_zprava/71942

…

MáchaPokračovat ve čtení »

Katalog literárních odkazů Potápěč se definitivně přestěhoval na novou adresu: https://kotrla.com/frogman

Takže pokud víte o nějakém zajímavé stránce, která v katalogu dosud není tak neváhejte a přidejte odkaz

Čtení nové Ajvazovy knihy ve mně vyvolává pocit déjà vu. Jako bych už ty řádky někde viděl!. Asi roztroušeny v předešlých knihách. Tak, teď jsou pohromadě. Jako pocta velkému učiteli – J. L. Borgesovi.

…

Ajvaz²Pokračovat ve čtení »

Tak jsem se konečně dokopal k aktualizaci dvou stránek členů redakce Textů:

• Jiří Hrabal
• Jakub Chrobák

Tak jsem dočetl Sedmikostelí od Miloše Urbana a taky Paměti poslance parlamentu. První je lepší. Shodou náhod jsem k tomu byl částečně přinucen, neboť jsem místo nemocného Jirky Hrabala měl ve Vsetíně moderovat besedu s tímto spisovatelem. Ta byla sice nakonec zrušena, ale aspoň mne to donutila k přečtení většiny možných recenzí a rozhovorů. Taky jsem si při tomto románu vybavil jedno odpoledne mé stáže v holandské televizi, kdy mi ve zvonici starého (novo)gotického kostela zvuk zvonů takřka utrhl uši. Ale za ten zážitek to stálo. Vášeň hrdinů této knihy pro gotiku dokážu pochopit. A kniha je to dobrá!
A tak místo do knihovny jsem včera zašel do knihkupectví. A to překvapení! Nakladatelství Hynek obnovilo teoretickou edici Dílna, kterou kdysi dávno vydával Československý spisovatel. Naštěstí zůstala zaměřena na literární teorii a vědu. První svazek (Vl. Borecký: Teorie komiky) mi nějak unikl, ale jsem šťastným vlastníkem druhého svazku – Michal Ajvaz: Sny gramatik, záře písmen. Už při čtení Zlatého věku a předešlých knih jsem si říkal, kde u Ajvaze končí hranice mezi prózou a teorií. Nevím. Asi není. Na první listování vypadá kniha zajímavě. Snad tento dojem zůstane i po přečtení.
Jako čtvrtý svazek jsou avizovány Dějiny věčnosti J. L. Borgese! JO! Už aby to bylo.