Vyšlo nové číslo revue Valašsko, již třičátéčtvrté. Pokud se vám jej podaří sehnat na některém z málo míst, tak vás určitě potěší, že se revue od tisku malonákladem, který byl fakt pro tyto účely dost otřesný, vrátila zpět je klasickému ofsetovému tisku. Ještě že tak!
Číslo je tentokrát po obsahové stránce myslím velmi zdařilé a potěšilo. Ale nejvíc vlastně jeden krátký příspěvek S pekařem Jaroslavem Kulčákem nejen o hrozenkovském chlebu Milady Fohlerové věnovaný jedné legendě. Ten sice zachycuje předmět, ale úplně nepostihuje a nezachycuje atmosféru s hrozenkovským chlebem související.
Ten, kdo navštíví Vsetín v pravý čas, má možnost pozorovat jev vystupující z dob minulých. A to obyčejnou frontu, která se vytvoří, když přijede malá dodávka prodávající hrozenkovský chleba. A pak potkáváte lidi pyšně kráčející s bochníky čerstvého chleba. Zdánlivě běžná věc, která se stala součástí koloritu. Chleba jsou sice plné obchody, ale tento je trochu jiný. Zaprvé tím, že jej v obchodě nekoupíte, jen přímo na rozvozné trase u pekaře nebo v jeho pekárně. A to proto, aby byl „dobrý a lacný“. A to je. Zadruhé tím, že se opravdu dá jíst týden. Obyčejný voňavý chleba. Z poctivých surovin, bez chemie. Krásný svou jednoduchostí.