Osmnáctý poledník se stal inspirací pro obelisk vsetínského sochaře Miroslava Machaly, který byl dnes slavnostně odhalen na pozici 49.375N, 18.000E. Mirkovi se to povedlo!
Skvělou akci doprovázel hudbou Spolek Vdolek.
Spolek Vdolek a Miroslav Machala
Spolek Vdolek a Miroslav Machala
Miroslav Machala a František Segrádo
Podobně jako my můžete pozorovat, jak v pravé poledne slunce svítí štěrbinou.
Před dvaceti lety jsem ještě zažil oslavy umělcových devadesátin ve Velkých Karlovicích, v roce 2008 křtu malířovy monografie Krajiny života Karla Hofmana z pera mého kamaráda Dalibora Maliny. Dnes si 110 výročí narození připomenula jeho rodná obec Jablůnka za přítomnosti jeho dcer, sochařky Marcely Vajceové-Hofmanové a herečky Drahomíry Hofmanové. A to nejenom výstavou na jeho počest (a na které bylo i několik jeho obrazů), ale především nově restaurovanými freskami Bačův sen a Sen noci svatojánské, které jsou součástí zdí místní mateřské školy. Restaurování měl na starost Jiří Látal a jeho kolegyně.
Dalibor Malina
Jiří Látal
DM, Marcela Vajceová, Marie Navrátilová (ředitelka MŠ), Drahomíra Hofmanová
Výšky nebývaly moje. A ani příliš nejsou. Ale jsou místa, kam se běžně nepodíváte. A tento týden jich bylo hned několik. Třeba střecha a věže Týnského chrámu.
Méně obvyklý pohled na Pražský hrad a kostel sv. Mikuláše přes kříž Týnského chrámu.
Tak krom již níže avizovaného Letního čtení na střeše vsetínské knihovny jsou zde i další akce, které možná stojí za pozornost. (Vím, že FM již není Valašsko, ale autorka ano, takže zařazuji.)
Minulý týden v pátek jsem cítil jakousi povinnost, jestli jsem se přece jen nemýlil, když jsem před lety krátce recenzoval první dvě sbírky Pavla J. Hejátka. Ani ne. Ale naživo je to opravdu o dost lepší. A vlastně při těch všech proběhlých diskuzích o angažované poezii, které už naštěstí nějak vyšuměly a utichly, a mám dojem, že i bez nějakého zvláštního dlouhodobějšího odkazu pro českou poezii, je pro mne PJH aspoň autor, kterému to věřím. Večer na terase žerotínského zámku ve Valašském Meziříčí, který byl směsí autorské tvorby PJH a Karla Kryla a Bulata Okudžavy, nebyl večerem promarněným. Škoda jen, že zvukaře zlobila technika. (Dovětek: Ale to platilo v roce 2016.)