Ve čtvrtek 22.05.14 v 17:30 si mne můžete přijít poslechnout do K klubu do vsetínské knihovny. Budu číst nejen ze své sbírky, ale i věci nepublikované. Besedou s autorským čtením bude provázet Lucie Strbačková, hudbou Aleš Mrnuštík a Marie Davidová. Rád zvu.
Noc literatury na Vsetíně byla výborná. Pro nás čtoucí (Adam Borzič a já) určitě. Doufám, že i pro posluchače a návštěvníky. Skvělou atmosféru večera umocnila kapela Noca. Její členové, Marie Davidová a Aleš Mrnuštík, budou doprovázet ve čtvrtek i mé čtení. Na stránkách TV Beskyd si můžete prohlédnout video. Další fotky nabízí facebookové album Masarykovy knihovny Vsetín a (případně aktualita zde)
Já, Adam Borzič, Lucie Strbačková
NoCaAdam BorzičAdam a LucieMagda GoláňováU Tří opicMarie Davidová
Další fotky z našeho čtení z 23. 4. najdete na stránkách festivalu Literární jaro Zlín 2014 a na Facebooku Ondřeje Hložka. Festivalu jsem se účastnil už i v roce 2003 (a pak ještě jednoho ročníku), v knihovně jsme pak s Kubou četli i v roce 2005.
Jakub ChrobákAntonín BajajaMilan LibigerŠachmatAnežka Kološová a Hanka ČeškováBohunka RozehnalováAntonín Bajaja a Petr OdehnalAntonín BajajaOndřej Hložek
Společně s Adamem Borzičem čteme 14. května v 18:00 u Tří opic. Další dvě scény najdete v Masarykově knihovně a v hasičské zbrojnici. Na přecházení to nebude daleko. Více o celé akci na stránkách Noci literatury.
Když člověk na své stránky začně psát o jídle nebo pití, je to obvykle začátek konce. Ale my, příznivci Nero Wolfa, si to snad můžeme dovolit. Zvláště v okamžiku, kdy se ve vašem okolí zjeví místo, s jehož existencí jste nepočítali. Od prvního dubna je ve Valašském Meziříčí v provozu Café Tucan, kavárna s čítárnou. Káva výborná, víno též, obsluha milá. Doporučuji k návštěvě. Pokud si s sebou nevezmete svou knihu, tak v policích po stěnách jich naleznete dost. Zahlédl jsem i poezii. Milovníkům kávy má Valašské Meziříčí, co nabídnout (viz kavárny Marco Polo nebo kavárna na Palackého).
Třetí číslo časopisu Východní Morava nabobtnalo na 268 stran. Pomalu se z něj opravdu stává počin, který lze poměřovat s dávným Našim Valašskem z třicátých let minulého století. Fundované články plně naplňují podtitul dějiny – lidé – krajina. Kolektiv pod vedením Davida Valůška, ředitele zlínského archivu, se podařilo zaplnit bílé místo, které zde delší dobu zelo. A které se nepodařilo zaplnit ani Zvuku, a ani Valašsku, kde jsem si původně myslel, že by nějaká šance být mohla. To je však orientováno více regionálněji a také obsah je více popularizační. Pro mne byl z čísla nejzajímavější článek Jana Štětiny Podruhé k měšťanským domům ve Valašském Meziříčí, včetně snímků ze sklepení. Sekunduje mu článek o moderní architektuře Valašského Meziříčí. Ten však pro mne osobně takovým překvapením již nebyl, neboť byl přednesen na podzimní konferenci, ale ostatní myslím také potěší.Pokud se k vám Východní Morava ještě nedostala, tak sice máte možnost navštívit aspoň stránky http://www.casopisvm.cz, ale kromě pokynů pro autory zde zatím jiné informace nenaleznete. V nejbliží době můžete zavítat na večer s tvůrci časopisu Povídání o historickém časopise Východní Morava, který se koná 11. dubna ve Valašském Meziříčí.
V sobotu 30. března se ve Valašském Meziříčí před zaplněnou Schlattauerovou kavárnou uskutečnil křest básnické sbírky Jiřího Měsíce Píseň zamilovaného misogyna, kterou vydalo nakladatelství Protimluv. Samotné vystoupení recitujícího autora s doprovodnou kapelou bylo víc než příjemné překvapení. Zprostředkovat ten energií nabitý zážitek jde poměrně obtížně. Bez hudebního doprovodu to není ono. Recitační projev, pokud se to tak dá nazvat, Jiřího Měsíce je strhující a rytmický, prostě recitace s kořeny v hip hopu. Už v názvu sbírky se mihne cosi cohenovského a fonfarónského. Po této stránce asi jeden z nejlepších křtů, který jsem absolvoval. Publikum to také ocenilo a sbírku kupovalo.
Některé texty sbírky, kterou doplňují kresby Kataríny Szanyiové, mne překvapily poměrně příjemně, u některých (na hranici aforismu) jsem si nebyl zcela jist, zda ve sbírce musely být. Ale celkově ve mně po prvním přečtení přetrvává pozitivní dojem a Jiří Měsíc je prostě básník-pěvec.